Tajemná láska

8. V pravdě je síla

Anna seděla u dědy doma za stolem a pomalu upíjela čaj. Bylo brzo ráno a oni čekali návštěvu. Po tom co včera Josef mluvil jak s ředitelkou a potom i s Anežkou se rozhodli, že jim to musí říct. Obě se trápily a hlavně opravdu zvažovaly i jiné řešení. Nešlo o to, že by Anně nedůvěřovaly, ale chtěly jí spíš chránit. Díky tomu jak vše probrali s Adamem měli teď jasný plán. V pravdě je síla a toho teď hodlali využít. Anežka se taky zároveň dozví o spojení se sklárnami, které Anna má. Na stole leželo album s fotografiemi, Anna jím listovala. "Je zvláštní vidět to takhle srovnané, u některých jsem ani nevěděla, že je máš. Tahle je z oslavy mých narozenin na základně, to byla sranda." "Ukládal jsem pečlivě každou, kterou mi Adam poslal. Už tehdy mi bylo jasné jak důležitá pro něj jsi. Hodně jsem o tom přemýšlel, to jak dlouho jste byli jen kamarádi, ty roky Váš vztah posílili, vybudovali jste lásku na pevných základech." Sid natáhla ruku a tu jeho mu láskyplně stiskla."Máš pravdu, v momentě kdy jsme spolu začali chodit už jsme o tom druhém věděli absolutně všechno a nic Nás nemohlo překvapit." Rozhovor ukončil zvonek.

"Dobré ráno dámy, prosím pojďte dál. Mám připravený čaj." "Josefe musím přiznat, že tahle schůzka mě překvapuje, proč jste to nechtěl řešit v zoo?" Marie přesně vyjádřila i Anežčiny pocity. Když pak obě vešly do pokoje zarazila je přítomnost Anny. "Ančo ahoj, nevěděla jsem, že tu budeš." Anežka se zmateně dívala z doktora Hrušky na Annu. "Anežko, Marie prosím sedněte si. Je tu něco co musíte vědět a snad díky tomu pochopíte, že není potřeba se bát Adamova návratu." "Anno prosím neberte to špatně, my Vám s Anežkou věříme, ale Adam je dost samorost, nemá rád změny. Hlavně nemá rád nové lidi u něj v pavilonu, obětoval mu opravdu hodně a díky němu jsme v chovech tak úspěšní i na světové úrovni." Marie Roklová se snažila nějak vysvětlit jejich váhání, nečekala tu Annu a trochu to brala od Josefa jako podraz. Ovšem jen do okamžiku, kdy si slovo vzala Anna a tím veškeré výčitky zmizeli. "V pořádku nemusíte mi to vysvětlovat, já to chápu, vlastně jsme s tím s dědou počítali." Při tom jak Anna doktora Hrušku oslovila sebou obě ženy trhly a ocitly se v šoku.

Následující půl hodinu jim Josef s Annou vysvětlili jak se věci mají. Adamovi reakce se nebylo třeba bát, krom toho, že s Annou už roky tvořili pár, tak o všem věděl. Bylo na první pohled jasné, že se oběma ženám ulevilo. Jen zůstávaly v šoku z toho, že Adam má tak dlouho přítelkyni, nikdo to neví a nemá ani náznak podezření. Anežka taky hned lépe chápala, proč si Anna tak střeží soukromí a o příteli sice mluví, ale tím to končí. Nakonec jim ukázali i fotky, to že se znali už tak dlouho a od kamarádství přešli v lásku obě ženy dojímalo. Anežka na fotky koukala a nemohla uvěřit, viděla na nich usměvavého Adama s Annou, doslova z každé fotky vyzařovala dobrá nálada a láska. Tolik se to lišilo od toho jak ho znala ze zoo a došlo jí, že to je jen jeho obrana, takhle si chránil soukromí. Začala se těšit na jeho návrat. Až ho takto bude vídat i v zoo, protože bylo úplně jasné, že to tak bude když budou s Annou spolu.

Pak ještě Anežku seznámili s tím jak to má Anna s rodinou. Překvapilo jí to, ale nebylo to pro ni důležité. "Ohledně Alberta, jsem si dost jistá, že to ví, čímž by se vysvětlovalo to jak mě teď uhaní. A než se zeptáte Adam to ví včera jsem mu to řekla." "Ančo je fajn, že to víme a jo dává teď to jeho uhánění větší smysl. Jen si fakt dej pozor on umí být šarmantní, ale je to hulvát." "Neboj se Anežko vím to a včera jsem to myslela vážně. Něco zkusí a skončí na zemi a rozhodně ho to bude bolet. Přítomnost na základně, přátelství vojáků a život s Adamem mě hodně naučili." Při tom se na Anežku usmála. To veterinářku uklidnilo. Nakonec si vzala slovo ještě Marie." Jsem ráda, že to teď vím opravdu jsem si dělala starosti. Teď taky dává mnohem větší smysl to, že Adam nechtěl na expidici odjet. Naprosto jsem nechápala jeho odmítavý postoj a Josef ho ani přemlouvat nechtěl. Něco mi říká, že ten kdo ho přemluvil jste byla vy Aničko." "Máte úplnou pravdu Marie, ona na něj vždy měla dobrý vliv. Nejen teď, ale i k dokončení doktorátu ho přemluvila ona."

Nakonec Anežka s Annou odešly napřed do práce a Josef s Marií ještě chvilku seděli u čaje. "Teď to všechno dává smysl, je absolutně neuvěřitelné, že celé roky to nikdo nezjistil." "Víte Marie u nich obou je jejich soukromí to co si chrání nejvíc, myslím že je to pozůstatek toho čím si prošli. Víte Afghánistán je oba poznamenal víc než se může zdát, to co se tam stalo je hodně oba ovlivnilo. Jsem hlavně rád, že se na mě nezlobíte." Samozřejmě, že se nezlobím, nemám proč. V životě by mě tohle nenapadlo, ale jsem moc ráda. Za ně za oba, bude fajn až se Adam vrátí." "To určitě a jak ho znám bude to mnohem dřív než za čtyři měsíce." Tomu se nakonec oba zasmáli a vydali se také do zoo.

Anežka s Annou vedly po cestě podobnou konverzaci. Probrali toho hodně i o její rodině, zatím se dohodly, že to o její rodině Anežka velice opatrně a v soukromí řekne Elišce a Robertovi. Tajemství vztahu s Adamem zůstane tajemstvím až do jeho návratu. "Děkuju ti, že tohle tajemství udržíš a hlavně, že mě chápeš." "Ančo nemáš za co děkovat, mám Adama ráda, to už jsi asi pochopila. Takže Váš vztah, navíc tak dlouhý je pro mě strašně krásná informace. Když jsem viděla ty fotky, moc se těším až Vás takhle budu vídat v zoo." Anna se hned cítila líp, že to paní ředitelka a hlavně Anežka vědí a chápou.