Tajemná láska

11. Osamění

Anna seděla v zázemí pavilonu a pila kávu. Poslední dva týdny byly celkem náročné. S Adamem už zase nebylo možné se spojit na denní bázi a jí to moc trápilo. Uvědomovala si jak moc jí chybí. Naštěstí měla kolem sebe úžasné lidi, kteří se snažili, aby byla pokud možno v pohodě. Děda i teta se strejdou tu pro ní byli, občas chodili na večeři nebo oběd. Anežka s Eliškou jí taky byly oporou. Anna byla moc ráda, že to všechno Elišce řekla. Ta ještě pořád trochu zpracovála informace o tom, že Adam má skoro tři roky přítelkyni, no Anežka vlastně taky. Anna se v duchu musela zasmát, Anežka měla Adama opravdu ráda. Jak sama přiznala konečně jí některé věci z minulých let dávaly mnohem větší smysl.

Pavilon byl v perfektním stavu a všichni kvitovali jak se toho zhostila. Práce jí opravdu pomáhala, byla nejlepším lékem na osamění. Taky jí teď trochu trápily sny, naštěstí jen ty, noční můry se už dlouho neukázaly. Byl to pozůstatek toho co se stalo v Afghánistánu, to jak blízko smrti se tehdy ocitla. Anna se otřásla, pořád na to nerada vzpomínala. Pokud na tom všem bylo něco dobrého, tak to, že si uvědomila jak je život vzácný a jak je důležité si plnit sny. Tehdy jí strašně mrzelo, že s tátou hned odjeli do Francie, ale zpětně si uvědomila, že to bylo moc dobře i pro budoucí vztah s Adamem.

Na telefonu se jí objevil příchozí videohovor. Došla zavřít dveře a přijala ho. "Ahoj Mino jak se máš?" "Vážně Marcusi, kdy tě to přestane bavit." Větu doplnila protočením očí, čemuž se Marcus zasmál. "No tak se nečerti, mám tě moc od všech pozdravovat." "Moc děkuji co dvojčata jak se mají? Jo a díky za fotky, děti rostou jako z vody." "No rozhodně je to mazec, počkej až budete mít děti s Adamem. Ber to tak, že na těch našich už jste měli možnost si to vyzkoušet nanečisto. Mimochodem kdy, že to bude?" "Moc vtipné, víš jak to máme, není kam spěchat. Nejdřív tu byla vzdálenost, pak škola a teď ta expedice. Nejdůležitější je, že jsme spolu a milujeme se." "Jsem za Vás moc rád opravdu, snad Vám vyjde návštěva na podzim, když to teď nešlo. Vinobraní bude skvělá zábava, táta se na letošní sklizeň těší." "Pokusíme se aspoň na pár dní přiletět. Budu muset končit. Všechny pozdravu mám Vás ráda." "My tebe taky, opatruj se a neboj on se určitě vrátí dřív než se naděješ."

Po tom co Anna ukončila hovor šla do infocentra odevzdat doklady o nových snůškách. Po cestě myslela na to co Marcus řekl, podzim by mohl být fajn, zase by to byla změna. Po Afghánistánu zůstala v kontaktu nejen s Adamem a pár lidmi z jeho jednotky, ale hlavně s Marcusem a jeho ženou Lili. Marcusova rodina vlastnila velké vinice, jeho nástup do armády brali jako rodinný odkaz, jeho otec i dědeček taky sloužili. Bohužel jeho to málem stálo život, nebýt riskantní operace v polních podmínkách a její krve nepřežil by. Ty dny všechny hodně sblížili, proto měli s Lili takovou radost, když se dali konečně s Adamem dohromady. Neskutečně jim to přáli, dokonce pak byli oba i s jejím otcem a dědou na pár dní u nich na vinicích. Táta jí sice moc chyběl, ale uvědomovala si, že ona se mohla rozloučit s ním i maminkou, Adam o tohle přišel.

Paní Hrabalová pozorovala příchozí Annu, byla taková bez života. "No ty se dneska nějak neusmíváš, copak nějaké problémy doma?" "Ne to vůbec, jen mám dneska nějakou špatnou náladu. Špatně jsem spala." "Holka na to máš dost času až budeš stará, zkus mateřídoušku to pomáhá." "Děkuji zkusím, tady jsou nové zprávy od plazů." "Teda ani není poznat, že je Haďák pryč, ty jeho potvory tě mají asi taky rády." Sid se usmála poděkovala a zamířila zpátky.
Celou dobu ji od zábradlí pozoroval Albert a jen si potvrzoval teorie, že nikoho nemá. Teď to na ní zkoušel jen sporadicky a moc úspěšný nebyl, ale v pondělí se do toho zase opře, to by v tom byl čert, aby neuspěl.

Anna se vracela zpátky do zázemí když jí přišla zpráva, byla od Adama. Najednou všechny chmury zmizely, byli na signálu, sice ne moc dobrém, ale na email to stačilo. Doběhla do zázemí a začala číst. Dařilo se jim skvěle, jsou trochu napřed před plánem a dostanou dva nové druhy gekonů do zoo. Z každého řádku bylo cítit nadšení z práce. Tohle bylo úžasné, strašně se těšila na fotky a vyprávění až se vrátí. Hlavně pokud jsou napřed, mohl by se vrátit dřív než za tři týdny. Možná teď byla osamělá, ale ne sama. Láska kterou si vybudovali, pevný vztah založený na ještě pevnějších základech byl jejich přístavem bezpečí. Upřímně se moc těšila až se vrátí a všichni v zoo zjistí, že jsou spolu a hlavně jak dlouho. Tomu se dokonce zasmála nahlas. Poslala zprávu dědovi a šla krmit želvy do pavilonu.

Josef Hruška si přečetl Aninnu zprávu a usmál se. Měl co dělat, aby jí neřekl pravdu, protože mluvil s Adamem dnes ráno. Byli už na poslední zastávce cesty, v národní rezervaci Kirindi, dokončí vše potřebné a mohou odletět domů. Pokud všechno půjde podle plánu a i počasí bude klidné tak by mohl v pondělí pozdě večer být doma. Zatím bylo dohodnuto, že by pro něj na letiště jel Eduard. Všechno se doladí teprve až budou ve vzduchu. Nemohl se dočkat jak šťastná Anna bude, posledních pár dní byla skleslá. Krom stesku po Adamovi, měl taky dojem, že špatně spí a má zase svoje zlé sny. Naštěstí konec jejich odloučení je na dohled a díky tomu, že věděl s čím se Eduard vrátil z Francie byla na obzoru jen nádherná budoucnost. Taky si musel přiznat, že se těšil až všichni v zoo zjistí jak se věci mají.