Tajemná láska

13. Pravda o lásce

Adam ráno ležel v posteli a objímal ženu, kterou nade vše miloval. Jemně se pohnula a on věděl, že se budí. "Dobré ráno miláčku, miluju tě." větu doprovodil polibkem do vlasů. Anna se zvedla na lokti a dala mu pusu "Miluju tě a ráno už nemůže být lepší. Kolik je vlastně hodin? Asi budeme muset jít do práce." "Nedělej si starosti, ještě je brzo a navíc nikdo nás nehoní, no vlastně za půl hodiny tu bude děda a Alice s Eduardem." "Půl hodina je spusta času." Tohle svoje prohlášení doprovodila vášnivým polibkem. Pravda byla taková, že se stihli obléct jen pár minut před příchodem návštěvy. Bylo to úžasné ráno, plné milující rodiny a zaplněné spoustou smíchu. Všichni byli rádi, že je Adam zpátky. Alice byla šťastná, když ji Eduard večer řekl, proč se zdržel pomalu skákala radostí. Ráno se stavili pro snídani v pekárně a vyzvedli Josefa. Teď seděla u stolu a pozorovala svoji neteř, naprosto šťastnou po boku muže jejího života. Oba je měla stejně ráda, spolu s jejím vlastním synem pro ni Anna i Adam byli vlastně další děti.

Bylo dohodnuto, že Josef ráno dohlédne na pavilon a Anna s Adamem přijdou později. Taky ho poprosili, aby řekl paní ředitelce a ostatním kdo znali jejich tajemstvím, že je Adam doma. Anna taky napsala rychlou zprávu Lili, aby to řekla Marcusovi. Teď neměli kam spěchat a mohli si vychutnávat vzájemnou blízkost. Stáli spolu v objetí u terárií. "Tolik se mi stýskalo, nechtěl jsem to zakřiknout, proto jsem ti neřekl jak moc jsme napřed." "Jsem naprosto šťastná, víc teď nepotřebuju. Jsme spolu doma, ale zcela otevřeně říkám, že se těším do práce." "Ty jedna škodolibá jezinko, ty se prostě těšíš na reakce lidí v práci a až to zjisti ten slizoun. Jak jen to děda říkal, něco o pýše a pádu?" Oba se dali do smíchu, který  pokládali polibky. "No já za to nemůžu, škodolibý humor je prostě nakažlivý a koukám, že děda žaloval." "Spíš se chlubil jak skvěle jsi to tu zvládla. Lásko jsem na tebe strašně pyšný." "Já na tebe taky, miluju tě a jsem ráda, že jsi jel. Sice jsi mi chyběl strašně moc, ale pro tvojí práci a kariéru to bylo důležité." Ještě chvíli si dopřávali objetí, ale pak už se šli velmi pomalu chystat do práce. Bylo na čase v práci odhalit pravdu o lásce.

Josef měl skvělou náladu, Adamův návrat dělal šťastnou nejen Annu, ale i všechny ostatní. Teď stál v infocentru a mluvil s Anežkou. Před chvilkou byl v kanceláři u Marie, byla nadšená, že je Adam zpátky. Anežka také sdílela jejich nadšení. "Ta musí skákat radostí do stropu, nemohlo to přijít v lepší dobu." "Souhlasím, září jako sluníčko, vůbec se od sebe nehnou. Jsem rád, že je v pořádku a bezpečně doma." "Nebojte hned to Elišce a Robertovi řeknu. Páni já se tak těším, až to ten panák zjistí." "To Nás asi bude víc." Tomu se oba zasmáli a Anežka odběhla informovat Elišku a Roberta. Josef se pomalu vydal do pavilonu plazů. Ty dvě hrdličky dorazí tak za dvě hodiny, akorát když se budou zaměstnanci trousit na oběd. Bude to velká legrace to musel uznat a upřímně se na to těšil.

Albert byl zmatený v pavilonu byl jen starý Hruška a řekl mu, že Anna přijde do práce později. Už včera jí viděl jít domů dřív, jakoby se mu záměrně vyhýbala. Ještě si šel došlápnout na Tauchena a Frantu, pak ho zdrželi u tučňáků. Blížil se oběd a v infocentru to žilo, Josef si s Marií a Anežkou sedli ke stolu. Eliška a Robert byli u Lady a ta jim dělala kávu. Čekali a věděli na co, Anna jim poslala zprávu, že jsou na cestě. Jinak se z oběda akorát vracela Stáňa, Helena, Petra a Franta, ten zrovna pomlouval Alberta. Společně doufali v další pěkné ponížení od Anny. Albert vešel do infocentra a slyšel to. "Mě nikdo ponižovat už nebude." Na to mu odpověděla Eliška "Nebo taky třeba jo." a hlavou pokynul na druhý konec infocentra. Albert nemohl uvěřit svým očím, několikrát zamrkal, ale nepomohlo to. Anna přicházela naprosto šťastná a se zářivým úsměvem v objetí s Adamem Hruškou. Šok a naprostý zmetek, tak se dala aktuální situace popsat. Adam prostě nemohl odolat "Nojo měl jsi líp poslouchat, holt pýcha předchází pád." Albert se zmolh jen na rychlý úprk do kanceláře, v životě ho nikdo tak neponížil.

Následovalo přivítání a ti kdo o tom nevěděli se jen velice pomalu probírali z šoku. Nikdo nechápal čeho vlastně byli právě svědky, ale rozhodně se jim to líbilo. Nejvíc všichni pozorovali Adama, nechápali to, pořád to byl on, ale usmíval se a vypadal naprosto šťastně. Nakonec musela zasáhnout paní ředitelka a to shromáždění rozpustit. Všichni ač neradi poslechli a šli pracovat. Ovšem drby se začaly šířit rychlostí blesku. Aktuálně panoval názor, že tohle už nemá šanci nikdy nic překonat. Háďák a Anna byli pár a ne jen chvíli, ale skoro tři roky, zbytek příběhu zatím zůstával tajemstvím jen pro pár zasvědcených. To byl pro všechny obrat se kterým se budou srovnávat asi dlouho. V každém pavilonu se probírala jen jedna věc, jak se to sakra stalo a hlavně definitivní a dokonalé ponížení Alberta.

Anna s Adamem pomalu došli do pavilonu plazů. Po cestě potkávali další zaměstnance a standardní reakce byly šok a nevěřícné pohledy. Užívali si to, tohle tajemství si udrželi hodně dlouho, když teď bylo venku chtěli svoji lásku a štěstí dávat otevřeně najevo. V pavilonu jí Adam držel v náručí a užíval si jejich vzájemnou blízkost. Zažili toho tolik, mohla je rozdělit smrt, mohla je rozdělit vzdálenost, mohl je rozdělit i jen běžný život, ale nic z toho se nestalo. Miloval jí, byla středobodem jeho života, žena se kterou si vybudovali společný domov a jejich láska byla stále silnější. Při expedici si hodně uvědomoval, že už nechce na nic čekat, ani nic odkládat. Výročí se pomalu blížilo a on věděl co chce udělat. Láska, ta skutečná a opravdová, je to nejcennější co může člověk získat.