Tajemná láska

7. Ponížení

V následujících dnech se toho v zoo dělo celkem dost. Anna se bezpečně a odhodlaně chopila vedení pavilonu. Všichni museli uznat, že se toho nebojí, s přidělenými brigádníky vycházela skvěle, zároveň se nebála seřvat dodavatele krmení. Lubor Brázda poznamenal, že minimálně se Adama po návratu nezalekne. Ředitelku Roklovou to však stále trápilo, měla strach z reakce Adama po jeho návratu. Anežka se tím trápila taky, Annu si za tu krátkou dobu moc oblíbila. Josef tohle všechno věděl, ale zatím s Annou vyčkávali, plán měli a to bylo hlavní.

Komu se opravdu nedařilo byl Albert. Nová ošetřovatelka se mu vyhýbala, nebo na jeho nabídky nereagovala. Musel zvolit jinou taktiku, dnes ráno jí v pavilonu nechal kytici. Teď zrovna úkoloval Frantu v infocentru, byla tu i Anežka se Stáňou a Eliška s Robertem. V tom dost naštvaně s kytkou v ruce přišla Anna. Ze vzdálenosti asi deseti kroků jí po něm prostě hodila. "Nechápu co jsi nepochopil na tom, že nemám zájem. Tyhle laciný blbosti na mě stejně neplatí, varuju tě, nech mě laskavě na pokoji. Příště ti prostě jednu vrazím." Na to se otočila a vítězoslavně odkráčela. Čtveřice u stánku s kávou a Lada s nimi se začala smát. Tohle bylo naprosto dokonalé. Albert naštvaně utekl do kanceláře.

Franta byl v šoku, jako ona byla divoká, jeho už taky uzemnila, ale teda tohle nečekal." Albert by měl asi změnit styl balení, moc to na ní nefunguje." "No očividně zájem nemá, sama říká, že je zadaná a on je idiot jestli to bude furt zkoušet." Eliška vyslovila co si mysleli všichni. Anežka poznamenala "To máš pravdu, jako vypadala fakt naštvaně. Musím přiznat, že bych moc ráda viděla jak Alberta praští. Je to sice jen planá výhrůžka, ale byla by to sranda." Co nikdo netušil bylo, že to nebyla planá výhrůžka. Anna se uměla dost slušně bránit, měsíce na vojenské základně a život s Adamem jí dali mnohé. Vypadala jako křehká holčička, ale Alberta by dokázala poslat k zemi. Anežka se nakonec omluvila a vyrazila do pavilonu plazů.

Albert zatím v kanceláři zuřil, sakra už podruhé ho ponížila před ostatními. To se mu často nestávalo, jediný kdo si tohle dovolil byl Háďák. Ten chlap byl sice kapacita, ale byl to podivín a asociál. Nesnášel ho. Teď přemýšlel jak tu holku uhnat, nikdy s balením problém neměl. Zkusí za ní zajít do pavilonu a uvidí se. Chtěl vypadnout z téhle mizerné zoo, nesnášel to tady. Ona měla prachy a konexe rodiny Novotných a toho chtěl využít.

Anna seděla za stolem a vyplňovala chovatelské deníky, dělala to zcela automaticky. Za roky kdy s nimi Adamovi pomáhala je uměla vyplnit i poslepu, v tom měl děda úplnou pravdu. "Ahoj Ančo, jen jsem se na tebe přišla podívat." "Anežko neboj, jsem v pohodě. Ten blbec prostě musí pochopit, že se má držet dál." "Já to chápu a obdivuju tě, víš kdyby ten tvůj za tebou chodil asi by ho to umlčelo." "To teď nejde, ale třeba už brzo." Při těch slovech se na Anežkou usmála, ona ji úsměv oplatila. "Potřebuješ s něčím pomoct? Musím přiznat, že to tady zvládáš obdivuhodně. Víš jen prosím neměň žádné zajeté postupy. On Adam to nemá rád víš?" "Neboj nic měnit nebudu, všechno tu funguje perfektně. Opravdu se bojíš zbytečně, nechci dělat nic ukvapeného co by někomu vadilo." Anežku to uklidnilo a odešla. Anna napsala zprávu dědovi s tím, že asi to říct budou muset, Anežka se trápí pořád.

Doktor Hruška si zprávu přečetl když kráčel vyzvednout novou skupinu na prohlídku. Musel souhlasit, proto odepsal, že souhlasí neb paní ředitelka je na tom stejně. Před chvilkou s ní mluvil a ona se opravdu bála reakce Adama na to, že vlastně někdo koho nezná vede jeho pavilon. Dokonce se ho ptala na názor obvolat okolní zoo s tím, jestli by jim někoho od plazů nepůjčili. Byl by to někdo s praxí a hlavně odešel před Adamovým návratem a vyhnuli by se tak konfrontaci. Josef se musel nahlas zasmát, bylo to tak směšné, ale jasně to ukazovalo jakou má Adam v zoo pověst. Byla to ironie, protože až se vrátí všichni budou v šoku jak odlišně se Adam chová mimo zoo, zvlášť když má u sebe Annu. Nejpozději zítra to musí vyřešit.

Albert přišel k zázemí plazů a chvilku poslouchat hovor uvnitř. Anna zrovna prosila Tauchena o opravu dvou světel v expozici. Nechápal to, na něj byla milá a on jí očividně rád vyhověl, na něj si před hodinou dovoloval. "Stačí to klidně zítra ráno, zatím jsem u nich vyhodila jistič. To blikání vadilo všem, ale i tak je v expozici světla dost." "Opravím to ještě dneska, Bob by si musel volat pomoc i na ty jističe. Je fajn, že to tady vedeš ty, Adam taky volal jen v opravdu akutních případech." "Co zvládnu sama udělám to, vím už z Prahy kolik práce s údržbou je. Dva dny jsme tam s lidmi s údržby jezdili, abychom to celé lépe pochopili." "Páni tak to zírám a kvituju, to je super přístup. Tak já si zajdu pro věci a pustím se do toho. Zatím se měj." Albert dal Tauchenovi přednost ve dveřích a vešel. Úsměv jenž měla Anna ještě před chvilkou na tváři rázem zmizel. Měla toho už dneska fakt dost a tak jen do Alberta strčila a přibouchla mu dveře od přípravny před nosem. Ten zůstal stát jako opařený a díval se na zavřené dveře, další důkaz jeho ponížení.