Rules are meant to be broken

II.

Me: haloooo?

Me: žiješ?

Me: to jako vážně?!

Me: prvně mi napíšeš a teď mě ignoruješ?

Me: jsi ještě divnější než jsem si myslel

Nevím, co to je za idiota, ale předpokládám, že se nade mnou skvěle baví. Neodpovídá mi už tři hodiny. Debil jeden. Proč se o to vůbec starám?! Beztak je to jen nějaký oplzlý úchyl.

Me: máš stále všechny životní funkce v pořádku?

Me: nebo tě mám jít někam oživovat?

Me: halooooo?

Me: mělo by mě děsit, že mi píše nějaký náhodný úchyl, ale to že mi neodepisuješ je ještě děsivější...

Tak fajn ty jeden magore, budu to připisovat tomu, že jsi stále rozložený ze svého nového objevu, protože pokud ne, dost psychopaticky ti hrabe.

Tak to promiň, ale vzhledem k tomu, že je to jediný člověk, který o mě zatím projevil zájem, budu si spát klidně i s úchylem.

Vážně tady vedu hádku se svým svědomím?! Možná že mi opravdu hrabe.

Unknown number: awww, tady se o mě někdo bojí, že Princezno?

Me: neříkej

Me: mi

Me: princezno!!!!

Me: navíc, teď když vidím, že stále existuješ, můžu jít spinkat

Unknown number: tak to přeju hezké sny o mně...

Me: sbohem, úchyle

Protočil jsem očima. Proč se o něj vůbec starám?! Jak říkám, určitě je to jen nějaký divný úchyl. Kdo ví, kde vzal vůbec moje číslo.

————

Uběhl už týden a musím říct, že nic moc se za tu dobu nezměnilo. Den jsem trávil na trénincích, kde jsem se stále s nikým nebavil, ačkoliv jsem si už vyhlídnul jednoho hráče, který by mohl být mým potenciálním parťákem. Přijde mi, že jako jediný se mi to tu snaží nenápadnými gesty zpříjemnit.

Trenérovu asistentovi se vyhýbám na maximum, ačkoliv to někdy úplně nejde. Ale alespoň jsem nebyl nucený s ním mluvit. Tedy až do teď, kdy mi s tím jeho zlomyslným úšklebkem přišel oznámit, že si večer zahraju. Můj první zápas. Byl jsem kurevsky nervózní. Potřebuju udělat dobrý dojem. Musím jim dokázat, že mám tady svoje místo.

Už zase na něj zíráš. Ještě chvíli a opravu budeš mít problémek. Nejsem si jistý, jestli zrovna tohle potřebuješ před svým prvním zápasem řešit, ty idiote jeden neschopný.

„Možná by mi s tím problémkem mohl pomoct on s těma jeho dokonalýma rukama," odpověděl jsem mému svědomí. Pár hráčů se po mně nechápavě podívalo. Kurva! Vážně jsem to řekl nahlas?! Ale tak co, stejně neví o čem melu. 

Z druhé strany místnosti mě dost intenzivně propaloval něčí pohled. Zase se na mě pobaveně šklebil. Sakra co mu je pořád na mně tak vtipného? Nebo se mi jenom vysmívá, protože jsem tak trochu prohodil brusle a nazouvám si je špatně.

A teď si představ, ty jelito, že by ti rozuměl. To by byl teprve trapas. Tedy pro tebe. Já bych se jenom bavil nad tvojí demencí.

„Víš kamaráde, jsi MOJE svědomí, tudíž by ses ztrapnil i ty. Navíc mi máš pomáhat a v té práci stojíš za hovno. A v neposlední řadě, i kdyby mi čistě teoreticky rozuměl, což nerozumí, jak mi může dosvědčit, že to bylo o něm?" vedl jsem dál rozhovor nahlas, přestože se měl odehrávat pouze v mojí hlavě.

No já nevím. Možná podle toho, že na něj pořád čumíš a pak máš z toho problémky? A nebásnil jsi včera náhodou opět nahlas o jeho krásných žilnatých pažích, když seděl přímo vedle tebe? A čistě náhodou ses nezmínil, jak by ty ruce úplně perfektně zdobily tvůj krk? 

„Zapomněl jsi dodat, že má ještě hezký zadek. Vážně, když šel něco řešit s trenérem, nemohl jsem se nepodívat," musel jsem vypadat jako totální idiot, když jsem si povídal sám se sebou. 

Dovázal jsem si brusle a zvednul jsem pohled. Jaká to náhoda, že tam procházel zrovna on. Když zachytil můj pohled, laškovně na mě mrknul a oblíznul si vrchní ret.

ANI! NA! TO! NEMYSLI! Ty jedno nadržený prase!

Unknown number: ta modrá ti vážně sluší, Princezno. Ale víš co by ti slušelo ještě víc?

Me: ne a nezajímá mě to

Me: nech mě být

Kurva. Jestli ví, že hraju hokej asi se stěhuju. Mizím odsud. Jestli mě ten úchyl bude sledovat při zápase, asi balím kufry a letím zpátky do Česka. Nebudu žít s vědomím, že mě pozoruje nějaký úchyl.

A neděláš náhodou to stejný, když se tak hladově koukáš na toho sexy asistenta?!

„To je něco jinýho," zamumlal jsem, přestože bych mu měl dát asi za pravdu.

„Ehm...jdeš nebo ne?" vyrušil mě z mého výživného rozhovoru hlas. To tu vážně celou dobu stál a jen mě pozoroval?!

Vidíš, možná tě taky jenom hladově svléká pohledem...

„Jasný. A rovnou by si mě dal i k svačince, co?" okřiknul jsem moje zpropadené svědomí. On na mě jen vykulil překvapeně oči, ale vypadal, že se docela baví.

„Jo, už jdu," přepnul jsem rychle zpátky do mé velice kvalitní angličtiny a zářivě na něj vycenil zuby. Jako neviňátko.

„Ta modrá ti opravdu sedne. Ladí ti to k očím," ušklíbl se na mě, když jsem kolem něj prošel. Jenom jsem plaše sklopil pohled. Cítil jsem, jak rudnu. I to, jak mě neustále pozoroval. A jsem si dost jistý, že jeho pohled směřoval především ke spodní části mého těla.

Alespoň už teď víš jaký to je. A všiml sis, že ti dva různí lidé složili ten stejný kompliment? Zajímavé že?

Sakra. Možná, že poprvé má v něčem pravdu. Ale proč by mi kurva psal?  A ještě k tomu tohle? Blbost. Žádná spojitost tam není. Prostě jenom náhoda, nic víc.

---------

Přemýšlím, co mě baví víc. Psát si s ním, nebo poslouchat jeho rozhovory, které nejspíš chtěl vést jenom ve své vlastní hlavě. Ať tak či tak, jistý jsem si v jedné věci. Baví mě si s ním hrát. Je ještě tak nevinný a nezkažený. 

Em<3: ahoj zlato, zajdeme večer někam? Dlouho jsme si neužili

Me: jasně kotě, v deset tě vyzvednu

Spokojeně jsme se usmál. Naivně si myslí, že z toho někdy bude vztah. To sotva. Tenhle styl rozhodně není moje partie. Asi to s ní dneska ukončím. Až se ale dostatečně pobavíme samozřejmě. Už ji nepotřebuju.

Teď mám nový, mnohem lepší objev. Novou hračku se kterou si teď můžu hrát. Je jen můj. Vždycky dostanu to co chci a on se stal mým vlastnictvím ve chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděl.  

Přeju mu hodně štěstí. Snad mě nepřestane brzo bavit...

Tak když už víme, jak to má Kubíček, tak jsem vám musela ukázat jak to vnímá Jurajek, hihi