Rules are meant to be broken

XIII.

Nestačil jsem se ani pořádně nadechnout když svými rty dravě zaútočil na ty moje. Nebylo v tom nic vášnivého, mluvil z něj pouhý chtíč, pouhá touha zmocnit se mě.

V hlavě mi výstražně blikalo milion vykřičníků. Celé tohle bylo špatně. Neměl jsem ho líbat, neměl jsem se mu tak poddat. Uvědomoval jsem si, že mu pouze dávám to, co chce. Že vyhrál, získal svoji hračku, přesně jak si vysnil. Měl bych se tomu bránit, odstrčit ho od sebe. Všechno tohle jsem moc dobře věděl. Přesto jsem nebyl schopný ničeho z toho.

Protože už od samého začátku jsem ho chtěl taky. A chtěl jsem ho i po tom, co jsem zjistil, co je zač.

Možná jsem se tím trestal. Možná, že když mě nikdo nedokáže milovat, neznamená to ještě, že si nemůžu taky užít. Jenomže v tomto city byly, alespoň z mé strany. Pohřbené hluboko uvnitř, ale byly tam. A já věděl, že právě to mě stáhne dolu ke dnu. Zase si zlomím srdce.

Ten fakt, že si se mnou jen pohraje do doby, než ho přestanu bavit. To byl ten největší vykřičník, který jsem mohl dostat. Ale neodradil mě. Naopak. Přiměl mě chtít ho ještě víc. 

Tak dlouho jsem to v sobě dusil, až to teď vyšlo na povrch. Chtěl jsem víc. Mnohem, mnohem víc. Jeho rty mi už nestačily, bylo to málo. 

Odtrhnuly jsme se od sebe abychom oba popadli dech. Díval se na mě tím hladovým pohledem. Nebylo pochyb o tom, co chce. Ať už se mu to líbilo nebo ne, chtěl mě. Ale já ho chtěl víc.

Tentokrát jsem to byl já, kdo si ho přitáhnul zpátky k sobě a pokračoval tam, kde jsme skončili. Rukama jsem ho obejmul kolem krku a zajel mu do vlasů. Párkrát jsem za ně zatahal, nad čímž se pouze usmál do polibku. 

Jeho ruce šmátraly všude po mém těle. Pokaždé si mě majetnicky přitáhnul o něco blíže. Vsadím se, že mu překážely všechny ty věci, které jsem měl navlečené na sobě. Nejraději by je tady ze mě teď hned serval. 

Rukama najednou sjel o něco níže a za stehna mě vyzdvihnul do vzduchu a následně posadil na mantinel. Leknutím jsem vypísknul, což ho neskutečně pobavilo a moje tváře opět nabraly odstín nachové.

Odtáhnul se ode mě, což se mi moc nelíbilo, ale následně jsem jeho rty ucítil na mém krku. Zaklonil jsem hlavu, aby měl lepší přístup a z mých úst vyšel tichý sten. 

Zahříval mě svými polibky, zatímco jsem rukama přejížděl po jeho hrudi. Měl na sobě méně oblečení než já, tudíž nebylo vůbec těžké dostat se přes všechny ty vrstvy k jeho kůži. Zachvěl se pod mým ledovým dotykem a na oplátku se mi jemně zakousnul do již citlivého místečka na krku.

Obejmul jsem ho nohama kolem pasu a ruce přemístil na jeho vypracovaná záda, tudíž se teď nacházel v již bezprostřední blízkosti. Rukama mě opět chytil za zadek zesílil stisk, což mě donutilo znovu zavzdychat.

„Aby sme tu za chvíľku nemali problém," zavrněl mi do ucha a znovu mi stisknul zadek. Moje tváře již úplně hořely. Přitáhnul jsme si ho znovu do polibku, aby proti mé červené barvě nemohl nic namítat.

„Jsem jenom tvůj," zašeptal jsem do polibku. Řekl jsem to s vědomím toho, co všechno může nastat. Prakticky jsem mu tím do rukou odevzdal celý svůj holý život. Dal jsem mu povolení k tomu, aby si se mnou dělal to, co chce.

Nemusel jsem ho pobízet dvakrát. Moc dobře slyšel, co jsem řekl. A taky se podle toho zařídil. Na zlomek vteřiny opustil moje rty, ale jen aby můj dres letěl přes hřiště na druhou stranu. 

„To vieš že si. Vždy si bol a vždy budeš," ušklíbnul se, než mě opět začal zasypávat polibky všude, kde se jen dalo. Už jsem se ani nesnažil kontrolovat moje sténání. Chtěl jsem pouze cítit jeho dotek na mém těle.

„Ehm, ehm," významně si někdo odkašlal. Leknutím jsme oba nadskočily a odtrhli se od sebe. S mojí rovnováhou jsem to bohužel moc nepošéfil, protože jsem sletěl po zádech na střídačku.

Následovně už se ozval jenom hlasitý smích. Tak tohle je kurva trapný. Dostaňte mě odsud někdo, prosím. Teď se už nemůžu ukázat nikdy nikomu na očích.

„Trenér vás chce. Prý ať se Vránička připojí alespoň na konec tréninku," sdělila nám osoba a musela se dost držet, aby zadržela smích. Chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, že daný člověk mluvil česky. No super. Ze všech těch lidí to musel být zrovna on. Doufám, že se pak se Slafkovskym nade mnou skvěle pobaví. 

Při tom pádu jsem se dost pravděpodobně uhodil do hlavy, protože mi konečně došlo, co se právě stalo. Do prdele, kurva, sakra, do píči. Co jsem to udělal?

„Tak poď, mačiatko. Pokračovať budeme neskôr," přistál mi na obličeji můj dres. Pomalinku jsem se do něj nasoukal a vyhrabal se zpátky na nohy. Ti dva už mezitím stihli zmizet, což mě alespoň trochu uklidnilo. Nemusím s nimi absolvovat tu trapnou cestu za zbytkem týmu.

Když jsem však vešel dovnitř, ze všech stran ke mně mířily pobavené úšklebky. Zmateně jsem se rozhlížel kolem a snažil se přijít na to, co je tu tolik k smíchu. Až po chvilce mi došlo, že se celou dobu koukají na mě, přesněji řečeno na můj hrudník. 

No dokonalé, Vráníku. Více už jsi se ztrapnit nemohl, že ne? I děti ve školce si zvládnou správně obléct dres, to jenom ty jsi někde při tomto vývoji selhal.

Zahanbeně jsem radši zmizel někde v rohu, kde na mě moc lidí nevidělo.

„Co s ním teď hodláš udělat?" uslyšel jsem opět ten otravný hlas.

„To eště neviem," odpověděl mu ten druhý, snad ještě otravnější.

Proklínám tě Jakeu. Nic z toho by se nestalo, kdybys nesimuloval a doklusal hezky na trénink. Pěkně to schytáš, hned jak tě uvidím.

----------

Loudal jsem se nočním městem. Mohla být tak jedna, dvě, tři? Kdo ví. Přestal jsem to sledovat ve chvíli, kdy jsem do sebe kopnul prvního panáka. 

Potřeboval jsem si nějak srovnat to, co se dnes na tréninku odehrálo a alkohol mi v tom neskutečně moc pomáhal. 

Bloudil jsem tu už nějakou tu dobu a prvotní opilost ze mě pomalu začínala vyprchávat. Stále jsem ale cítil, jak mi proudí alkohol v žilách, stále se mi malinko motaly nohy a můj zrak taky nebyl nejbystřejší. A to ani nemluvím o sluchu. 

Právě proto jsem si nejspíš nevšimnul, že se mi někdo pověsil na paty. Došlo mi to až ve chvíli, kdy se ke mně z každé strany začaly přibližovat vždy dvě osoby zahalené celé v černém. 

Měl bych utéct, řvát, cokoliv. Ale já tam jenom zůstal stát na místě. Zmateně jsem se rozhlížel kolem dokola.

Až do chvíle, kdy mi někdo zacpal pusu a zatáhnul mě dozadu do temnoty.

Hihi