Rules are meant to be broken

X.

„Ehm...ahoj," odkašlal jsem si a zastavil se uprostřed chodby. Osoba přede mnou po mně hodila zmatený pohled. No, nejspíš byl stejně překvapený jako já.

„Hledal jsem šatny, ale...je to tu jako v bludišti. Promiň, jsem Domča," celou dobu se zářivě usmíval. Neuniklo mi, že někdy hledal česká slova. Předpokládám, že v cizině už nějakou tu dobu pobývá.

„Jo, to je. První týden jsem se tu ztrácel pořád. Pojď, ukážu ti, kde to je. Jinak já jsem-" a pohledem sklouznul na jeho příjmení, které měl napsané na tašce. Tázavě nadzvedl obočí a čekal až se vymáčknu.

„Ukrytý ve tvém příjmení," zazubil jsem se na něj a vytrhnul mu jednu z tašek, aby to nemusel tahat sám. Chvíli zůstal zaraženě stát, než mu to konečně došlo.

„Aha. Takže Kubíček," sám pro sebe se usmál a následoval mě směrem do šaten. Zdál se mi fajn. Těšil jsem se na to, až si s ním budu moct povídat, aniž by nám někdo rozuměl. Toho kokota, který vás všechny napadl, samozřejmě nepočítám.

Nepřijde ti to podezřelé? Zjevil se tu z ničeho nic. Ty si vážně myslíš, že je to jen náhoda? Nepřipadá ti to celé nějaké divné.

Ty mi vážně nedáš pokoj. Nemůžu být alespoň na chvíli šťastný?! Musíš hned všechno zničit?

Přesto jsem ho podezřívavě zkoumal pohledem. Ne. Není to divný. Normálně se ho zeptám, řekne mi, proč tu je. Určitě to má logické vysvětlení.

„Díky, že jsi na mě počkal. Ale nebudeš mít průser, když přijdeš pozdě?" dovázal si brusle a společně jsme se vydali na led.

„Já už se z toho nějak vykecám," mávnul jsem nad tím rukou. Ať si trenér s panem dokonalým třeba naserou. Je mi to jedno.

„S takovým přístupem? Nevím nevím," uchechtl se a zvesela si poskočil. Alespoň někdo tu překypuje štěstím.

Na ledě jsem se okamžitě vydal za Jakem. Chtěl jsem je představit, jenomže můj nový kamarád se vydal na druhou stranu.

Co to dělá? Proč-počkat? Proč jde za NÍM?! Proč...proč...a...a... Proč ho do prdele obejmul?! Kurva! A teď se spolu něčemu smějí?

„Co na ně tak zíráš? Počkat, my máme nováčka? To on s tebou přišel? Seznámíš nás?" sypal na mě Jake, ale já jen protočil očima.

„Teď už ne," odseknul jsem mu a našel si volný puk. Jake okamžitě vyrazil za mnou.

„Hádám, že nevíš, odkud se znají," dotíral na mě dál, avšak já jen naštvaně střílel na bránu. Jeden puk za druhým.

„Kdybych to věděl, v životě bych s ním nepromluvil," pokrčil jsem rameny. Je to pravda. Nehodlám se zahazovat s někým, kdo se vyskytuje ve společnosti toho kreténa.

„Hej," ozval se za námi hlas. No super. Už se vrátil. Domluvil si s tím kreténem ďábelské plány a teď je jde na mně praktikovat. Od teď už mu nevěřím ani nos mezi očima.

„Proč ses s ním bavil?" vyjel jsem po něm podladěným tónem. Nesnažil jsem se nijak zakrýt, že jsem naštvaný. K čemu by to bylo?

„Jak to myslíš? Jako se Slafkovskym?" ukázal rukou za sebe. Jenom jsem ho dál propaloval pohledem. Proč ze sebe dělá blbého?

„Nějakou dobu jsem ho neviděl. Chtěl jsem ho jen pozdravit," odpověděl mi klidným hlasem. Několikrát jsem rychle zamrkal.

„Vy se znáte?" může to být ještě lepší? Ještě mi řeknete, že jsou to starý dobří kámoši a já tady končím.

„Pár let jsme spolu hráli. Pak musel na operaci a od té doby jsem o něm neslyšel," vysvětlil mi a stále nechápal původ mého rozhořčení.

„Jak se s ním můžeš bavit?! Však je to úplný kretén," zvýšil jsem malinko hlas. Ale dostatečně na to, aby nás slyšel. Zaujatě nás ze svého místa pozoroval.

„Nic o něm nevíš..." protočil očima a radši odjel pryč. Propaloval jsem ho pohledem. Oba dva.

„Ehhh...asi si budu muset pořídit tlumočníka," ozval se Jake. Úplně jsem zapomněl, že tady pořád je. A taky, že celé téhle konverzaci neměl šanci rozumět.

„Prakticky jsem se pouze přesvědčil, že je to další kretén do sbírky," shrnul jsem mu to v jedné větě. Víc vědět nepotřebuje. Nezáleží na tom.

——————

„Je ve městě ode dne, kdy jsem tu já! Chápeš to? Z rodinných důvodu ale nastoupil až teď. To určitě. Spolčil se proti mně se Slafkovskym. Určitě mě celou dobu sledoval. Často jsem měl pocit, že za mnou někdo jde," sypal jsem na Jakea jednu větu za druhou.

„Cože? O čem to mluvíš? A jak jsi to vůbec zjistil?" promnul si oči. Řekl jsme mu, že je to nouzová situace a vytáhnul jsem ho ven uprostřed noci.

„To je jedno. Prostě to vím. Chápeš vůbec, co se ti tady snažím říct?!" ječel jsem na něj jako malá holka.

„Já to chápu. Ale vzbudil si mě uprostřed noci, můj mozek kurva nefunguje," odpověděl mi podrážděně Jake.

„Jo, promiň. Měl jsem to nechat na ráno," omluvně jsem vyšpulil rty.

„To už je teď stejně jedno," zakroutil hlavou Jake a pořádně si zívnul. Určitě mi to ještě někdy dá sežrat, ale v tuto chvíli na to nemá energii.

„Tak povídej. A pomalu, prosím. Tvým myšlenkám se nedá občas stíhat," vyzval mě a postavil přede mě flašku nějaké tekutiny. Začínám přemýšlet, že jsme si vybrali špatnou kariéru. Jako alkoholici bychom na tom byli velmi dobře. Rozený talent.

—————

Od Jakea jsem se vracel pomalu až za svítání. To, že jsem byl podnapilý už ani zmiňovat nebudu. To už je hotová samozřejmost.

Pomalým tempem jsem se vracel směrem k domovu. Tentokrát už jsem se ale každé černé uličce vyhýbal.

Dva bloky od domova mě zaujala postava. Vlastně dvě. Nezabralo mi to ani pár vteřin, abych rozeznal, o koho se jedná.

Sledoval jsem ho, jak odchází za tím debilem. Obezřetně se rozhlížel na všechny strany. Nejspíš nechtěl, aby je někdo viděl. Pak už pouze zmizel společně s ním v černé uličce.

Jak se s ním vůbec může bavit? To nevidí, jaký je to kretén?! Možná proto, že je to stejný kretén jako on.

————

„Dlužíš mi to Slafkovsky. Nemysli si, že jsem na to zapomněl. Víš proč to chci. Je moc dobrej. Máš jenom jeden jediný úkol. Zbav se ho!"

Hihihi