Vzpomínky na minulost

3. Bitevní pole

Po třech týdnech v pavilonu plazů byli Sid a Adam na pokraji svých sil. Spíš než na práci to totiž vypadalo na válku. Nejdřív tichou zákopovou, pak na drobné střety a teď bylo jejich zázemí doslova bitevní pole. Nejvtipnější bylo, že o tom vlastně nikdo neměl tušení. Protože před ostatními se tvářili, že je v rámci možností všechno v pohodě. Ona to prezentovala tak, že je nesnesitelný a protivný, ale snad to přežije. On to podával jako, že je otravná nechce jí tam, leze mu na nervy, ale aspoň je pracovitá. Tohle všechno jen kvůli ředitelce Roklové. Před dvěma týdny totiž, málem Albert dosáhl svého. Chtěl se jí zbavit dlouho a pavilon plazů hodlal použít jako zbraň. Čekal že si ti dva vyjedou do vlasů, nikdo jiný tam nevydrží a ředitelku prostě odvolají pro nekompetentnost. Naštěstí Adam slyšel jak o tom mluvil Albert se starostou a vyložil karty na stůl. Oba se tedy dohodli na tom jak bude jejich společná práce vypadat navenek. Mělo to jeden pozitivní efekt, Albert doslova zuřil.

Sid byla akorát v kantýně s Eliškou po dopoledni u plazů. Byla tam i Anežka, Petra a Stáňa. Potřebovala pauzu, Adam po ní před hodinou hodil hrst pilin a pořád je měla trochu ve vlasech. Byla to jeho odveta za to, že mu ráno osladila jeho milované černé kafe. Den před tím po ní hodil mokrý hadr a ona po něm pro změnu kus dřeva z terária. Eliška se jí teď ptala co nového. "Ančo opravdu je všechno v pořádku? Vypadáš dost unaveně." "Jo v pohodě jen to čištění výběhu u velkých želv mi dnes dalo zabrat." Anežka jí pozorovala a musela vědět co se děje. "Proč mám pocit, že se v pavilonu děje něco o čem nevíme? Oba jste nějak moc v pohodě a proč sakra Albert zuří kudy chodí." "S Albertem netuším, ale jako Adam je Adam, ideální to není, ale asi to oba zvládneme." "Dobře a proč máš ve vlasech ty piliny?" "Netuším, no Eli jdeme ať stihneme krmení." Všechny se po ní podívaly, ale nechaly to být.

Adam seděl v zázemí a pil kávu, tentokrát opravdu černou. Ráno mu ji Anna schválně osladila. On po ní pak hodil piliny, tenhle otevřený boj vypukl před týdnem. Do té doby to byly hlavně menší střety a slovní výměny názorů. Navenek se, ale drželi dohody, aby chránili ředitelku. Musel navíc uznat, že absolutně vzteklý Albert byl fajn bonus. Bylo to zvláštní, oni by spolu asi dokázali vycházet, ale on se jí chtěl zbavit a ona si to nehodlala nechat líbit. Takže začali s naschvály a teď přešli na slovní střety doplněné těmihle záškodnickými útoky. Jediné čemu nerozuměl, bylo její občasné chování. Jakoby mu nechávala ten prostor to ukončit, možná na to opravdu čekala. Jenže on nechtěl, prostě to jen musí vydržet. Nikoho si k sobě nechtěl pustit, znamenalo by to jen problémy. Teď slyšel jak jsem jde děda. "Adame, jen jsem se přišel zeptat jak to tu vypadá. Doufám, že s Annou jste pořád v pohodě?" "Ideální to není, ale asi to oba zvládneme." Josef se na vnuka podíval, tak tohle už bylo opravdu divné, Anežka mu před chvílí řekla, co povídala Anna u oběda. Bylo to jak přes kopírák, tady se něco dělo, ale co? Navíc prý měla Anna ve vlasech piliny. "Proč to ani jednomu z Vás nevěřím a proč sakra měla Anna teď ve vlasech piliny?" "Netuším asi od úklidu. Promiň musím jít do expozice."

Dobře takže ani jeden pravdu neřekne, oni mají nějakou svojí dohodu, ale proč to zatím nevěděl. Měl podezření tak jako Anežka, že to souvisí s náladou Alberta. Když byl u stolu, zadíval se na obrázek co tam Adam měl, nikdy mu neřekl kdo ho maloval. Jediné co věděl jistě bylo, že si ho přivezl z Londýna. Občas ho taky přistihl jak se na něj zvláštně dívá. Eliška krájela zeleninu a pozorovala Annu. "Ančo opravdu, pokud máš s Adamem nějaké problémy tak nám to musíš říct." V tom slyšely, že někdo přichází, byl to Albert. Sid ho nesnášela asi úplně stejně jako Adam. "Zdravím dámy, jen jsem se přišel zeptat Anny jestli je s mladým Hruškou všechno v pořádku." "Naprosto Alberte, vycházíme v pohodě. Dneska mi dokonce vysvětloval inkubaci u Bojg afrických, fakt moc zajímavé." Eliška se za Albertovými zády nestačila divit, tomu co se tady sakra dělo. Albert vypadal naštvaně a odešel. Sid došla zkontrolovat, že je pryč a ač nerada poslala zprávu Adamovi. Ten ji odepsal, že to bere na vědomí. "Ančo proč si myslím, že jsi teď kecala a komu jsi to psala." "Eli mám tě ráda, tak to prosím neřeš dobře? Radši mi řekni co ty a Robert." Eliška se rozhodla to opravdu nechat být. Pak si v klidu ještě povídaly.

Marie Roklová šla s Albertem k pavilonu plazů, chtěli řešit informace o zveřejnění nového odchovu mláďat u želv pavoukovitých. Zároveň si byla jistá, že Albert čeká na příležitost, aby se jí mohl zbavit a zaujmout její místo. Nějak čekala, že se to stane právě kvůli pavilonu plazů. Jenže, střety které všichni čekali nenastaly. Ano ideální soužití Adama s Annou asi nebylo, ale bylo to lepší než kdo čekal. Adam seděl za stolem a něco tisknul. "Zdravím paní ředitelko, Alberte, co pro Vás můžu udělat." "Chceme se domluvit ohledně fotek a zveřejnění těch mláďat, jen musíte říct kdy." "Domluvím se s Robertem a pozítří už to bude moct Albert zveřejnit." "No konečně, mimochodem co Anna, že jsi jí od tud ještě nevyhnal." Marie čekala střet, ale žádný nenastal, Adam byl přímo přívětivost sama. Upřímně jí to trochu děsilo. "Naprosto v pohodě, teď jí akorát tisknul články k Bojgám, ptala se dnes na jejich rozmnožování a inkubaci vajíček." Při tom se na Alberta jízlivě usmál. Marie si všimla jak Albert ztuhl a naštvaně odešel. Tady se opravdu něco dělo. "Adame nemám něco vědět?" "Ne všechno je v pořádku." Když odešla tak si sedl na stůl a chvilku koukal na obraz pavilonu z Londýna. To mezi ním a Annou budou muset brzo vyřešit, jen zatím nevěděl jak.