Vzpomínky na minulost

6. Trvalý mír

Albert absolutně zuřil, snažil se zbavit Roklové už jakou dobu, když šla Anna k Háďákovi, myslel si, že má vyhráno. Jenže ona byla nějaká odolná, nevěděl přesně co se tam dělo, ale prostě spolu vycházeli dobře. Potřeboval se dostat na ředitelské místo, které mu starosta Bavor slíbil. Jenže teď tahle absolutně jasná věc, najednou nebyla. Pochyboval, že měl Franta vidiny, jenže pokud se hádali a byl tam nepořádek za těch pár minut neměli šanci to uklidit a chovat se jak se chovali. Už měl dost toho jak se mu nedaří jeho plány. Tohle si s Frantou vyřídí. Ten byl ještě v infocentru a vyprávěl co se u plazů stalo. "Ty už se fakt jdi léčit, protože ti šplouchá na maják." Odstrčil ho od schodů a vztekle je vyběhl. Anežka, která si byla u Lady pro kávu to nechápala. Popis toho co se tam stalo, vypadal opravdu vážně. Franta teď vypadal, že neví co se stalo. Naštěstí už se vracela ředitelka a Josef, takže se hned zeptala. Josef celou cestu od plazů, přemýšlel co se stalo. Franta zněl přesvědčivě, ale tam po nepořádku, senu a salátu na zemi nebylo ani stopy. Navíc ti dva byli naprosto v pohodě. V infocentru byl zmatený a šokovaný Franta a Anežka, která měla otázky. "Můžu se zeptat co se tedy stalo? Oni se opravdu hádají a hází po sobě věci?" "Ne Anežko nic takového se tam nedělo ani neděje, viďte Marie." "Přesně tak, Františku buďte tak hodný a nešiřte tady lži. Josefe pojďme, potřebuji dokončit to plánování ohledně nových skupin na prohlídky." Anežka tomu nerozuměla, Franta byl ještě pořád v šoku, ale začala si myslet, že se to u plazů opravdu stalo. No teď půjde za Eliškou a zkusí pak obě zjistit co se vlastně děje.

Sid a Adam teď seděli v zázemí a povídali si. Konečně se přenesli přes to, co jim vlastně oběma vadilo. Adam Sid vysvětlil, že nemá moc rád když je u něj někdo moc blízko, kvůli něčemu co se mu stalo v Afghánistánu. Taky se prostě kvůli něčemu z minulosti úplně necítí dobře přímo v její přítomnosti. Sid mu na oplátku řekla, že ona lidem taky moc nevěří, protože jí skoro všichni zklamali. Dohodli se, že další tajemství jsou jen jejich věc, ale teď prostě zvládnou spolu pracovat. Adam byl rád, že si to vysvětlili, nakonec ta hádka vyčistila vzduch. "Opravdu se ještě jednou omlouvám, prostě fakt nějak špatně snaším, když mi tu někdo narušuje můj prostor." "Adame pochopila jsem to, víš někdy je dobře vyčistit vzduch a pak se můžeš lépe zaměřit na přítomnost. Minulost nezměníme, ale můžeme pokračovat v přítomnosti." Sid si byla jistá, že mu brzo bude muset říct pravdu. Možná to nic nezmění, ale dluží mu to.

Albert byl v kanceláři a pořád nevěděl co si myslet. Musí se prostě víc snažit je rozeštvat. Ještě tam má být asi dva měsíce a to by v tom byl čert, aby se mu to nepovedlo. Zítra má schůzku se starostou a musí mu vysvětlit, proč se Roklové ještě nezbavil. Taky ho v týdnu čeká večeře s rodiči, to zase bude poslouchat výčitky od otce a máti se bude ptát jestli má přítelkyni. Fakt toho už měl dost, všeho tady. Navíc tušil, že Lubor se mu bude posmívat. Marie zatím seděla zpátky sama v kanceláři, Josef už odešel a ona měla čas přemýšlet. Opravdu nevěděla co přesně se dnes stalo, ale měla tušení, že snad to opravdu byl obrat k lepšímu. Ti dva spolu musí vydržet ještě minimálně dva měsíce, snad to teď zvládnou. Upřímně musela uznat, že jí i trochu mrzí, že neviděla jak po sobě házeli seno a salát. Nakonec, ale vše bylo v pořádku a ona si předsevzala, že se Adama zeptá, jestli ví jak je ohrožena starostou.

Anežka s Eliškou přišli k plazům, Adam tam nebyl a Anna krmila želvy. Ani jedna nedokázala určit co se tu opravdu stalo. Sid sledovat holky, bylo jí jasné na co se přišly zeptat. "Páni návštěva, Adam měl pravdu, tady je to dneska jako na nádraží." "Tak hele nám snad lhát nemusíš, byla jsem v infocentru když to Franta líčil. Proto se ptám co se tady proboha stalo?" "Prostě jsme si vyříkali nějaké věci a vyčistili vzduch. Berte to tak, že víc se k tomu fakt vracet nechci." "Ančo no tak, fakt seno a salát? Prosím aspoň tohle." Adam slyšel konec konverzace, když se vracel z expozice. Stál teď za dveřmi v chodbě a slyšel Anninu odpověď. "Tak dobře Eli, já salát Adam seno, prostě trochu jsme to přehnali oba. Jinak pro pořádek začala jsem já." Adam musel uznat, že je rád, že jim to řekla i včetně toho kdo začal, bylo hezké že se ho zastala. Teď se vzdálil a nechal holky ještě mluvit. Sid viděla že holky byly v šoku, že začala ona a Eliška to potvrdila. "Dobře tak já si pak budu dávat pozor, aby jsi po mě taky něco nehodila." Tomu se začaly všechny smát.

Josef si odchytl Adama v zázemí u akvárií. "Teď chci slyšet pravdu, jak mi to chceš vysvětlit?" "Prostě nám oběma ruply nervy a tohle byl výsledek. Všechno jsme si vyříkali a jsme v pohodě, máme teď trvalý mír. Měl by jsi ještě něco vědět." Josef poslouchal Adama a došlo mu, že tady to bylo špatné od začátku, ale ohrožení ředitelky donutilo ty dva spolupracovat. Což vlastně taky bylo dobře, Adam sice nezacházel do podrobností, ale určitě tohle nebyl první střet co měli. Rozhodně to třeba vysvětlovalo ty piliny. "Prostě to neřeš, teď už jsme opravdu v pořádku a prosím řekni paní ředitelce, že to s Annou víme." "Řeknu jí to a vlastně bych měl oběma poděkovat, tohle jsem nečekal. Pravda je, že Marie byla poslední dobou skleslá. Tak se zatím měj." Teď mířil za Marií, tohle jí zlepší náladu a opravdu se nemýlil. "Takže to opravdu věděli a oba se snažili mě chránit. Radši si nepředstavuji co se tam ten měsíc dělo." "To jsme dva, i když nějakou představu mám, ale opravdu myslím, že teď už je to v pořádku." Marie byla spokojená a až bude mít příležitost tak oběma poděkuje.