Vzpomínky na minulost

15. Výběrové řízení

O dva týdny později seděl Adam u sebe doma a sledoval Annu. Měla na sobě volné černé šaty a vestu. Na nohou měla černé tenisky a kolem krku šňůry drobných korálků v šedých tónech. Teď si zrovna upravovala paruku, krátké černé vlasy, bylo neuvěřitelné jak ji to změnilo. "Doufám, že se dobře bavíš, fakt musím říct, že jsem nečekala jak moc divné to bude." "Lásko vypadáš nádherně a já jsem strašně šťastný chlap." Na to konto jí políbil a šel do práce. Ona musí dorazit až za hodinu, kdy má pohovor. Výběrové řízení dopadlo jak předpokladali, Albertův člověk a ona byli ve finále. Všichni byli z jejích skic a maleb nadšení, vidělo je i hodně zaměstnanců. Sid musela přiznat, že jí to moc těšilo. Teď si ještě domalovala linky a nasadila brýle. Tím byla proměna na Sid dokončená. Vzala si velkou kabelku, kde měla desky a nějaké další svoje práce. Když šla do zoo přemýšlela co se dnes bude dít. Albert teď zuřil kudy chodil, většině zaměstnanců to přišlo i zábavné.

Mezi ní a Adamem to už nemohlo být lepší. Milovali se a díky tomu byli šťastní a spokojení i Raul to říkal. Celkem začali přemýšlet jak to jednou bude, až se rodina dozví kde je. Jediné co je ohrožovalo byla nejistota, kdy k tomu dojde. Naštěstí Sid už teď věděla, že jí to znovu neublíží, protože měla Adama. Ten byl teď taky strašně spokojený, z vajíček bylo oplozenych devatenáct a zatím se všechny vyvíjeli podle očekávání. Čas si rozdělovali mezi její a jeho byt, důležité bylo, že byli spolu. Sid taky hodně kreslila, Adam sedával tak, aby na ní viděl a buď se jen díval nebo pracoval. Pak prošla do finále výběrového řízení a bylo potřeba vrátit k životu Sid. Některé staré oblečení a doplňky ještě měla tak to nebyl problém. Paruka taky nebyla problém, měla jí když se vrátila kvůli pohřbu. V té době už měla vlasy pod ramena a nechtěla aby to někdo věděl. Bylo to ze vzdoru, máma ty krátké vlasy totiž nesnášela, byl to zvláštní pocit mít je zase díky paruce.

Adam stál s Anežkou v infocentru, byli u stolku a pili kávu. Před chvilkou odešel ten Albertův favorit. Teď sešla Adélka a čekala u paní Uhlířové, za chvilku se objevila Sid. Anežka sledovala jak Adélka odvádí návštěvu směrem nahoru. "Teda vím, že jsi mi to říkal, ale páni je to úžasné." "Je to zvláštní pocit pro nás oba, takhle jsem jí vídal týdny v pavilonu, než jsme se vůbec seznámili." "Víš co ona je fakt úžasná, tak tu asi nebudeme zaclánět." Adam by tam rád byl, ale věděl, že ona to zvládne sama. Marie Roklová seděla v kanceláři a měla co dělat se nezačít smát. Albertův člověk byl břídil, sice se snažil, ale ani se nepřiblížil kvalitě maleb od Anny. Krom Alberta tu byl i Lubor a Josef, Adélka pak šla pro Annu. Ta teď prezentovala svoje kresby a doslova si mazala Alberta na chleba a ten zuřil. "Takže tohle jsou tedy všechny vaše práce?" "Samozřejmě že ne, ale nosit sem patnáct publikací pro zoo Londýn, deset pro botanickou zahradu a desítky dalších pro National trust garden jsem opravdu nechtěla. Pak je tu samozřejmě moje práce ilustrátorky dětských knih, jestli chcete můžu Vám je půjčit." Josef se málem začal smát, ona byla vážně úžasná.

Albert pukal vzteky ta holka byla divná, rozhodně talentovaná, ale divná. Jak si dovoluje ho takhle urážet. Nakonec bylo rozhodnuto, že vítězem se stává Sid a Albert s tím už nemohl nic dělat. Lubor taky hlasoval proti němu a on teď neměl jak to změnit. Naštvaně odešel z jednání a třísknul dveřmi. Marie se bavila, poprosila Lubora, aby ho šel zkontrolovat i když jí bylo jasné, že si do něj spíš ještě kopne. Nakonec Adélka šla vyprovodit návštěvu a tak s Josefem osaměla. "Ona je opravdu úžasná, vím Adam nás varoval, ale vypadá úžasně. Vůbec bych nepoznala, že je to paruka a opravdu jí to absolutně změnilo." "Souhlasím Marie, už z fotek bylo jasné proč jí Adam nepoznal, ale vidět to takhle naživo je neuvěřitelné." "Jsem ráda, že jsme to dokázali, navíc ta další část se mi taky líbí. Upřímně jsem Anně vděčná, že pak odmítne honorář, peníze navíc se vždycky hodí." "Ona to opravdu dělá ráda, jak řekla nechá si to zaplatit jinde." Josef se rozloučil a šel za Adamem.

Adam čekal v zázemí, Anna už mu psala, že vyhrála a jde se domů převléknout. Taky přišel děda. "Předpokládám, že už to asi víš." "Ano už mi Anna psala, jsem rád a ona bude za chvilku zpátky. Musím říct, že to vyvolalo spoustu vzpomínek. Hlavní je, že to dopadlo dobře a Albert prý zuří." "To ano hlavně když mu nabídla, že jestli chce vidět všechny její práce, půjčí mu dětské knížky co ilustrovala." Tomu se oba od srdce zasmáli. Děda pak šel pro další skupinu na prohlídku a on čekal na Annu. Řekl dědovi pravdu, vyvolalo to opravdu hodně vzpomínek. Přemýšlel teď docela často co by se stalo, kdyby si našli k sobě cestu už tehdy. Sid pospíchala do práce, převleku Sid se zbavila rychle a teď už procházela infocentrem. Naštvaný Albert si právě chladil žáhu na Ladě, zmetek jeden.

V pavilonu našla Adama u stolu, takže si mu sedla na klín a políbila ho. "Takové příchody do práce si dám líbit." "To jsem ráda, že jsi spokojený, mimochodem teď si Albert dovoloval na Ladu. Fakt chlapec zuří." "Se mu nedivím, když jsi mu nabízela dětské knížky." "Tak koukám děda už poreferoval, když ono se to tak hezky nabízelo. Ne teď vážně, budeme si muset dát pozor." "Souhlasím máš úplnou pravdu, už proto je lepší, že vlastně viděl Sid. Jen se bojím, že to může zkusit prověřit a zjistí to o tvojí rodině." "Já vím a jsem na to připravená, možná to bude dobře, prostě to skončit jednou pro vždy." "Tohle rozhodnutí nechám na tobě, já budu stát při tobě ať se rozhodneš jakkoliv. Miluju tě a jsem moc šťastný." "Já taky a miluju tě, pořád víc s víc. Mimochodem asi přemýšlím, že bych si dneska večer dala říct nějakou dobrou večeři." "Večeři to ti moc rád splním a pak bych já prosil nějaký sladký dezert." Sid se začala smát, ale Adam jí polibky umlčel.