Vzpomínky na minulost

9. Tajemství skla

Sid věděla, že potřebuje říct Adamovi konečně pravdu. Když jí dnes ráno oznamoval, že u želv obrovských opravdu bude během pár dní snůžka, málem to s ní seklo. Nakonec to zvládla hlavně, protože tam byl Adamův děda a probírali věci kolem inkubace. Ona tohle všechno znala, byla u jeho prvního úspěchu. Slavila ho s ním a teď se to vlastně mělo opakovat tady. Déle už si to nemohla nechávat pro sebe. Pořád jen nevěděla jak mu to říct. Teď nemělo smysl s ním mluvit byl plně zabraný do příprav. Taky věděla, že teď tu bude pár nocí spát, aby si to všechno ohlídal. Během dopoledne mu pomohla nainstalovat kamery do výběhu. Adam si pak skočil domů pro věci, aby tu mohl těch pár dní být. Nakonec se domluvili, že teď by bylo dobré kdyby tu s ním byla alespoň ze začátku i ona.

Adam vysvětloval Anně, že potřebuje aby tu byla taky. "Víš alespoň než dáme vajíčka do inkubátoru. Potom už to bude v pohodě, ale než se tam dají, je to nejvíc kritická chvíle." "Jo jasně to není problém, skočím si tedy taky domů pro věci." "Děkuju ti." S tím odešel a Sid si musela přiznat, že je v koncích. Dojela si domů pro věci na pár dní a vrátila se zpátky. Adam s dědou už měli přinesený inkubátor v zázemí. Udělali na něj místo pod terárii vedle stolu. Adam zrovna odešel a zůstal tu jen jeho děda. Bylo to tak známé a přitom jiné. "Aničko je to od Vás milé , že tu zůstanete a Adamovi pomůžete. Víte on s tím má opravdu hodně zkušeností, ale hned na začátku je potřeba největší podpora." "To je v pořádku pane doktore, zůstanu tu ráda. Být sama doma nebo moct vidět něco takového, to se rozhoduje lehce." "Adam vytiskl věci k líhnutí tak si je zatím můžete přečíst, já se omlouvám, ale máme tu dnes návštěvu." Sid došla ke stolu a listovala dokumenty. Její skicy tam byly, bylo zvláštní je znovu takto vidět.

Josef byl rád, že se bude mít s Adamem kdo střídat. On sice byl zvyklý pár dní nespat, ale takhle to bude lepší. Teď mířil na vedení, dnes tu měli návštěvu. Rodina Novotných se přijela podívat, podepíší nové sponzorské smlouvy a chtějí jednat o možnosti výroby skleněných figurek zvířat. Znal ještě Sidonii Novotnou, neměl jí rád. Zato její bratr to byl jiný případ, Raul sem jezdil a pomáhal se sladkovodní nádrží. Ty vztahy tam byly přímo tragické. Teď seděl u Marie a musel uznat, že Eduard Novotný svou matku nezapře. Smlouvy podepsali a na figurkách se taky domluvili. Teď vyjádřili přání se jít podívat po zoo, musí je provést, ale radost z toho neměl. Marie taky nebyla nadšená, ale sponzoring potřebovali a Novotní byli opravdu štědří. Občas jí napadlo co za tím věží, ale nijak po tom nepátrala. Teď všichni prošli Madagaskar a šli k pavilonu plazů.

Adam byl v zázemí a už měl vše připravené. Anně vytiskl informace k líhni i k inkubaci, určitě si je bude chtít přečíst. Když se díval na nákresy zase ho přepadl ten známý pocit. Všiml si, že Anna je dnes trošku nesvá, přemýšlel proč. Teď akorát vešla do zázemí. "Ahoj, děda říkal, že už jsi si to asi stihla přečíst." "Adame já, potřebovala bych s tebou mluvit. Vím, že máš teď málo času, ale je to důležité." "Tomu rozumím, teď je tu blázinec co večer, až se zavře pavilon. Radek nám slíbil i teplou večeři tak si pak můžeme promluvit." "Tak dobře." Adam jí pozoroval než odešla a byl zmatený. Něco v tom co řekla ho zaujalo, jen nevěděl co. Vůbec už byla pár dní taková tichá, nebyl na to zvyklý. Od doby co sem nastoupila platila za zdejší sluníčko, pořád usměvavá a dobře naladěná. Jen s ním se krotila jako by podvědomě věděla, že to nemá moc rád. Přemýšlel o čem chce mluvit. On sám si uvědomil, že od té hádky se na ni dívá jinak. Opravdu svým citům pořád nerozuměl, rozhodně k Anně něco cítil. Jenže pořád tu byly stále častější vzpomínky na Sid a on nevěděl co s tím. Až se dají vajíčka do bezpečí bude se muset pokusit to všechno nějak vyřešit a rozhodně začne s tím, že zkusí najít Sid.

Sid byla trochu zoufalá, potřebovala mu to říct, snad do večera neztratí odvahu. Teď byla v expozici a kontrolovala terária. Postupně procházela všechno, až došla ke vstupu do zázemí akvárií. Taky si všimla, že přišel Adam, nesl jak bylo jeho zvykem krajtu, samozřejmě jí měl kolem krku. Tomu se musela v duchu usmát. Pak zaslechla hlasy, které se sem blížili. Ztuhla a zvládla se jen schovat do vstupu do zázemí u kterého stála. Adam procházel expozici, zahlédl Annu, usmáli se na sebe. Pak uložil Kasandru do jejího terária a zadíval se k akváriím kde před chvílí stála. Teď tam, ale nebyla naopak tam byl někdo koho absolutně nesnášel. Byli tu Novotní, on zrovna vyprávěl, že tajemství skla je to nejdůležitější i pro takové nádrže. Adam měl co dělat aby ho nešel praštit, to co udělali vlastní dceři totiž byla ohavnost.

Sid se schovávala a po tvářích jí tekly slzy, tak moc jí to zasáhlo. Rok je neviděla a teď byli tady, bylo to hrozné. Vidět je jak se nenuceně prochází po zoo, jak se baví, tohle nemohla zvládnout. Musí utéct dál do zázemí, ale nemohla se ani hnout. Adam si všiml otevřených dveří a chtěl je jít zavřít. V tom si všiml Anny, stála opřená o stěnu a po tvářích jí tekly slzy. Došel k ní a zavřel za nimi dveře. Nevěděl přesně co se stalo, ale najednou se mu vybavila vzpomínka, na to když Sid mluvila o rodičích. Sid se dívala na Adama a nevěděla co se mu honí hlavou. Bylo to zvláštní tak podobné jedné dávné vzpomínce. Adam se jí díval do očí a nemohl tomu uvěřit, to přeci nemohla být pravda. Potom opatrně zatáhl za řetízek, který vždy nosila pečlivě schovaný pod tričkem. Byl to řetízek který znal, řetízek který jí dal. Dívala se na něj a v očích měla slzy, konečně všechno dávalo smysl. Teď jí instinktivně objal, aby jí ochránil před bolestí.