Vzpomínky na minulost

8. Vzpomínky na Londýn

Adm měl už dva dny zvláštní pocit, už to tady bylo zase. V poslední době ho míval v přítomnosti Anny skoro pořád. Když mu předevčírem přinesla snídani na moc se nezmohl, jen poděkoval a pak normálně utekl. Nechápal co se s ním děje, ty vzpomínky najednou byly tak živé. Vybavoval si jak stával u zázemí a pozoroval jak Sid skicuje. Bývala tam minimálně jednou týdně, postupem času se naučil znát její harmonogram. Než se opravdu seznámili byla pro něj nejdřív rušivý element a potom tak trochu záhada. Někdy tam prostě jen tak seděla a dívala se. Teď ještě ráno prohledával věci co si z Londýna přivezl a našel co hledal. V obalu pečlivě schovaná skica. Byl na ní on s jednou z jejich krajt kolem krku. Nechala mu tehdy ten obrázek před koncem pracovní doby ve dveřích zázemí. Věděla, že půjde za chvilku zpátky a nejde ji. Měl jí od té doby pečlivě schovanou. Taky věděl, že se jmenuje Sid.

Později zjistil, že to byla zdrobnělina jejího jména Sidonie, jména po babičce kterou nenáviděla. Nedivil se jí, nutila jí studovat školu kterou nesnášela. Během nasludujich měsíců se poznali a stali se přáteli. Ona mluvila o malování on o práci, byla mu blíž než kdokoliv, krom dědy. Čím dál častěji teď byly vzpomínky na Londýn živé. Nevěděl co s nimi, city které si tehdy zakázal se teď ozývaly kvůli Anně. Nevěděl proč, Annu si opravdu oblíbil, ale zároveň tu byla minulost. Přemýšlel jak je možné, že se vzpomínky teď tak intenzivně vrací. Začal přemýšlet, že by možná mohl zkusit Sid najít. Jenže jak, mohl by to zkusit přes její práci. Taky tu byl Raul, když ho poznal o spojení s Novotnými nevěděl, až později mu to došlo. Sid vždy mluvila o strýci, kterého má moc ráda, že jde o Raula zjistit až před dvěma lety. Musí si všechno srovnat, to co začal cítit k Anně ho mátlo a děsilo zároveň.

Teď Adam seděl v zázemí a čekal na Raula. Spolupracovali už tři roky, on jako rybář byl cenná posila, kvůli jejich sladkovodní nádrži. Tehdy když se poznali ho bral jako Radkova kamaráda a někoho, kdo jim pomůže. Před dvěma lety tu byl a on konečně poznal proč mu některé věci o něm přišli známé. Tehdy ho viděl jak pozoroval Sidonii Novotnou když šla do budovy vedení, ona ho neviděla a Raul mu konečně řekl, že je to jeho sestra. Nejprve byl v šoku, od Sid část příběhu znal, ale netušil jak draze zaplatil za svobodu od rodiny. Teď akorát dorazil. "Adame koukám, pořád zalezlý u sebe v zázemí." "Ahoj Raule, rád tě vidím. Díky moc, že jsi to přivezl, já teď mám dost práce a kolegyni jsem tam poslat nechtěl." Raul pokýval hlavou a přemýšlel, že Sid by to vážně nevadilo. "Jasně to chápu, mimochodem co Bob, Radek říkal, že ještě tak dva měsíce bude doma." "Jo je to tak, občas přemýšlím, že víš víc drbů ze zoo než já." "Chce to mít dobré informátory. Tak a teď se chci podívat na ty vaše nové přírůstky."

Raul byl s Adamem v expozici a musel uznat, že se opravdu něco dělo. Zahlédl Sid jak vysvětlovala jedné skupině něco o hadech a Adam jí sledoval. To jak se na ní díval v něm vyvolalo pocit, že se tady určitě něco děje. Ten cit opravdu nebyl jednostranný, otázka zněla co s tím ti dva udělají. Jedno věděl jistě, plést se do toho zatím nebude. "Mimochodem Radek mi vyprávěl zajímavou historku, byl v ní salát, seno a ty s tvojí novou kolegyní." Adam se zasmál, Sid teď zašla za roh a on se snažil soustředit. "Tak k tomu se odmítám vyjádřit, jen řekněme, že jsme z válečného stavu přešli k míru." "Jo to vidím, tak hlavně pak dej to bahno do nádrže. Já jdu za Radkem, slíbil mi k obědu guláš." Adam se s ním rozloučil a vrátil se do zázemí, vážně bude muset zjistit co se s ním děje. Taky bylo zvláštní jak se mu poslední týdny vyhýbali noční můry nevěděl proč, ale bylo to fajn.

Teď seděl u stolu a díval se na obraz nad stolem, když mu přišel email. Byl od jeho bývalého ředitele, bude za tři měsíce v Praze a rád by se za ním zastavil. Taky mu poslal fotku nově připravované brožury pro tamní pavilon plazů. Adam tomu nemohl uvěřit, na titulní stránce se vyjímala kresba od Sid. V emailu mu Jack psal, že je rád, že i u nové publikace budou mít její kresby. Adam přemýšlel co dál, mohl by se opravdu zkusit zeptat Raula. Sice by mu to musel vysvětlit, ale on by to určitě pochopil. Teď taky byla možnost získat kontakt od Jacka, mohl to svést na to, že oni teď taky budou připravovat novou publikaci. Ohledně té si děda dělal starosti, Albert to chtěl mít v moderním pojetí a návrhy vypadaly příšerně. Kresby Sid by opravdu byly to pravé. Hlavně teď, ale musí vyřešit svoje city k Anně, kterým pořád nerozuměl.

Sid přišla do zázemí a našla Adama u počítače, málem to s ní seklo. Díval se na fotku nové publikace plazů z Londýna. Zakázku dokončila před týdnem, byla ráda, že se Jack ozval a požádal jí o kresby. Už to byla její několikátá práce pro londýnskou zoo. "Ahoj jen jsem ti chtěla říct, že jdu na oběd a v pavilonu je všechno hotové." Všimla si, že jí Adam chvilku nevnímal a odpověděl až se zpožděním. "Jo jasně, tak dobrou chuť." Nevěděla co s tím, ale snad pravda a vzpomínky na Londýn jí pomůžou. Adam si uvědomil, že opravdu potřebuje zjistit, kde teď Sid je. Teď měl starost ohledně želv, ale až to vyřeší a vše si sedne musí jí najít. Sid mezitím venku potkala Raula."Musím mu to říct, nejlépe ještě tento týden, už to nemůžu odkládat." "S tím souhlasím, navíc holčičko, nejsi v tom sama a na to si klidně vsadím. To jak se na tebe dívá je absolutně jasné." "Kéž by jsi měl pravdu, mám tě ráda." Když odešel, tak si musela přiznat, že doufá, že se opravdu nemýlí.