Vzpomínky na minulost

24. Želví intermezzo

Sid seděla v zázemí u Adama a psala informace o snůžce. Vzpomínala jak jí Adam poprvé ještě v Londýně vyprávěl, že inkubace bude trvat šest až sedm měsíců. Navíc celou tu dobu je riziko, že o některá vajíčka přijdou. V tuhle chvíli měli patnáct životaschopných mláďat ve vajíčkách a teď nastala doba kdy se začnou klubat. Bylo neuvěřitelné kolik se toho za těch posledních několik měsíců stalo. Ona a Adam byli stabilní pár, milovali se snad ještě víc než kdysi a i rodina jí dělala radost. S mámou si urovnaly kompletně vztahy a ona teď bydlela ve svém novém bytě. Našla si krásný byt s velkou terasou poblíž zoo. Taky už měla za sebou rozvod, otec jí nakonec byl nucen dát slušnou částku peněz, protože nechtěl, aby se jejich špinavé prádlo pralo veřejně. Ed byl ztracený případ, máma se snažila s ním mluvit, ale pro něj byli důležitější peníze a vliv něž zbytek rodiny. Pro ni to taky nebylo lehké, ale všichni jí byli oporou a ona to všechno zvládla tak jako máma, vše si uzavřely a mohly žít pro budoucnost.

Adam přišel do zázemí a chvilku ode dveří pozoroval Annu. Seděla u stolu a psala zápis o želvách. Už tu taky měli věci na přespání, teď už se každým dnem mláďata vylíhnou a tak tu bylo potřeba zůstávat. Bob už byl sice v práci, ale na tuhle dobu pendloval v ostatních pavilonech. Sám uznal, že Anna má víc zkušeností než on a navíc pochopil, že její přítomnost uklidňuje Adama. Anna teď zvedla hlavu a usmála se na něj. "Ahoj, tak co v expozici všechno v pořádku?" "Jo všechno je fajn, mimochodem tvoje máma říkala, že nám přinese večeři. Radši jsem se nesnažil protestovat." "No to by asi stejně nemělo cenu, prostě se všichni domluvili, že se o nás teď těch pár dní budou starat. Dokonce mají i rozpis, víc jsem se radši neptala." Adam se tomu zasmál a přitáhl si jí do náručí. Tam patřila, byl neskonale šťastný za život jaký teď měl. Anna a jejich rodina a přátelé, to teď byl jejich život. Anna pořád malovala a navíc teď už měli skoro hotové nové bydlení, nedaleko od Alice a dědy. Tam si vybuduji svoji budoucnost a vychovají tam i děti.

Alice šla teď ještě odnést teplé jídlo pro Sid a Adama, ti dva tady teď pár dní budou spát. Po cestě ještě potkala Anežku, tu si obzvlášť oblíbila. "Anežko už víš něco nového?" "Zatím je klid, ale myslím si, že tak do dvou dnů už budou na světě. Co ty, nechceš s námi jít večer ven do baru?" "Vlastně půjdu moc ráda, odnesu jim to jídlo a sejdeme se tam." Anežka sledovala Alici jak míří k plazům. Za těch pár měsíců prošla úžasnou proměnou, jako by omládla a byla z ní úžasná a veselá ženská. Konečně jí někdo poslouchal a rozumněl jí. Po rozvodu přemýšlela co dál, mohla být v klidu doma, ale ona chtěla něco dělat. Takže teď občas v zoo vypomáhala ve stáncích a opravdu jí to bavilo. Tenhle týden, dokonce pomáhala Elišce s přípravami krmení místo Anny. Prostě si užívala života a opravdu jí to svědčilo. Za Alberta měli skvělou náhradu a před čtrnácti dny tu měli i svatbu. Adélka a Marek si řekli ano. Všichni jim to moc přáli, byla to úžasná oslava lásky a štěstí. Najednou se všem po Albertově odchodu začalo lépe dýchat.

Alice přišla do zázemí a musela si odkašlat, aby ty dva upozornila na svoji přítomnost. Byla neskonale šťastná, když je viděla spolu. "Omlouvám se, že ruším, ale tady máte večeři." "Díky Alice, ale vážně jsi nemusela." "Adame ty i Sid teď máte spoustu práce a tohle je to nejmenší co pro Vás můžeme udělat." "Jsi hodná mami, je to teď trochu blázinec, Eliška taky říká, že Robert je jak na trní." "No pro Vás dva to není nové jako pro ostatní, tak nás nechte se, alespoň postarat. No nic já půjdu, máme sraz baru." Sid mámu políbila na rozloučenou a pak se vrátila k Adamovi. "Jsem ráda, že chodí ven. Eliška taky dnes říkala, že je fajn její pomoc. Pořád si říkám jestli by neměla víc odpočívat." "Víš já myslím, že pro ní je to terapie, po tom všem co prožila s tvým otcem. Konečně může dělat a hlavně říkat co chce." "Máš asi pravdu, tak si asi dáme večeři. Mimochodem je to vlastně takové naše výročí." "Máš naprostou pravdu, nejen ohledně Londýna, ale i toho, když jsem zjistil pravdu. Miluju tě a jsem neskonale šťastný, že jsem s tebou." Sid se vytáhla na špičky a políbila ho.

Později večer byli u terárií, seděli přímo nad líhní, aby měli dokonalý přehled. Taky u ní měli kamery a Robert tu měl už i připravený foťák. Po zavolání tu bude za pár minut. Adam si opravdu uvědomoval jaké má štěstí, že má Annu ve svém životě. Tolik se toho mohlo stát, ale ani vzdálenost a čas je nedokázali rozdělit. Teď musí počkat až se želvy vylíhnout, ale potom věděl co chce udělat. Byl nejvyšší čas posunout jejich vztah, za pár týdnů taky budou už bydlet v novém. Jeho byt už se dávno prodal a jejich současný také, z něj se musí vystěhovat, ale až za dva měsíce. "O čem přemýšlíš?" "Myslel jsem na to, kolik se toho za těch pár měsíců stalo. Teď jsem rád za tohle želví intermezzo, že chvilku nemusíme řešit nic jiného a navíc tě mám jen a jen pro sebe." "Miluju tě a jsem šťastná, až se vylíhnou tak si ráda dopřeju trochu oddechu." Za pár minut už Sid volala Roberta, aby přišel. Vajíčka se začala pohybovat a to bylo neklamné znamení, že se mláďata líhnou. Čekala je hodně dlouhá noc, ale zároveň také úžasný zážitek ze zázraku zrození.