Vzpomínky na minulost

5. Co se tu stalo?

Poslední dva dny Sid nevěděla co se děje, Adam se jí vyhýbal a vyletěl kvůli každé maličkosti. Tentokrát to prostě bylo jiné, něco bylo jinak. Po tom dni kdy měli příměří, byl ještě jeden den klid a pak to přišlo. Teď stála u želv a trhala salát, předpokládala, že s porady se Adam zrovna v dobré náladě nevrátí. Vážně začala přemýšlet o tom mu to říct, ale měla pocit, že by se všechno jen zhoršilo. Přišla Stáňa se zeptat jestli by jí Adam zítra nepomohl. "Víš budeme ochytávat samce na přesun do Prahy" "Jasně já mu to vyřídím až se vrátí, ale je na poradě tak asi nebude mít náladu." "Jo já vím jsem ráda, že jsem tam nemusela, Albert je teď absolutně hrozný. Dneska si zase dovoloval na Adélku, naštěstí Adam ho srovnal. Já ho mám ráda, je fajn má svoje nálady, ale vždycky pomůže." "Já to chápu Stáňo, jen je to občas těžké no." "Hele už teď si zasloužíš metál za to, jak to s ním v klidu zvládáš." Sid se zasmála a když odešla šla zase pracovat, kdyby tak všichni věděli co se tu děje.

Adam měl mizernou náladu, poslední dva dny se snažil Anně vyhýbat, ale nešlo to pořád. Ten pocit co začal mít v její blízkosti se mu přestal líbit. Občas přemýšlel, že by si mohli normálně promluvit. Jenže by to k ničemu nebylo, ani jeden o soukromí nemluvili. Ona věděla, že od něj to čekat nemůže a sama se nesvěřovala. Znal jen drby, nějakou dobu pracovala v Plzni a nemá rodinu. To nebylo moc po těch měsících tady. Navíc teď ho doslova vytáčel Albert, ráno si schladil žáhu na Adélce. Poslal ho do háje a teď na poradě, ryl do ředitelky. Dokonce už nějakou dobu ryl i do Brázdy, tam si očividne něco udělali, ale bůh ví co. Měl pocit, že pořád čeká na příležitost, i Lubor ho varoval, že pořád brousí kolem pavilonu. Sakra jestli se s Annou neudrží tak to skončí špatně pro všechny.

Sid slyšela, že se Adam vrací. Když jí uviděl nebyl rád, už mu fakt nerozuměla a měla toho dost. "Můžeš mi laskavě říct co jsem ti zase udělala?" "Proste tě tady nechci, vadí mi, že tu jsi." " Jenže to není tvoje volba, myslíš že já jsem tu spokojená. V Plzni jsem u plazů byla ráda, tady to kvůli tobě nenávidím. Jsi sebestředný egoista, který musí mít všechno pod kontrolou." " Co si o sobě sakra myslíš, vůbec nic o mě nevíš. Nevíš čím jsem si prošel a už mě soudíš." "Ja tě nesoudím, jen říkám fakta. Jak mám o tobě jako něco vědět když se mnou nemluvíš jen se pořád točíme v tomhle začarovaném kruhu." "Moje volba to nebyla, mohla jsi odejít, nikdo tě tady nedrží. Sakra proč jsi neodešla, tohle je všechno špatně." "Protože by jsi vyhrál a já už prohrála v životě moc věcí a tohle neprohraju." Sid byla strašně naštvaná a tak se přestala ovládat. Křičeli na sebe tak, že to brzo někoho přiláká. Nakonec to nevydržela a hodila po něm hlávku ledového salátu, uhnul se jí a ta se tak rozprskla o stěnu za ním.

Adam nemohl uvěřit tomu co udělala a měl toho tak akorát dost. "Zešílela jsi? Tohle je důvod proč jsem tě tu nechtěl. Mám toho dost, prostě od tud vypadni i s mým požehnáním." Na to konto po ní hodil obsah nejbližší bedny se senem. Oba na sebe křičeli a v zázemí byl strašný bordel. V tom si Adam všiml Franty který na ně koukal ode dveří a pak utekl."Sakra ten běží rovnou do infocentra, nebo hůř za Albertem, v poslední době mu donáší. Aničko mrzí mě to, opravdu tohle jsem nechtěl. Prostě nějaké věci z mé minulosti teď určují moji přítomnost." Sid se na něj koukala a konečně to pochopila, on něco cítil, proto se tak choval. Začala mu připomínat Londýn, teď to dávalo smysl. Jenže teď nebyl čas mu to říct, takže byl čas na mír. "Adame a to jsi mi to takhle nemohl říct rovnou, vždyť bych to pochopila. Takže začneme znovu. Konečný mír a začneme spolu mluvit ano?" "Souhlasím a opravdu mě to mrzí, ale co teď." "Ty nám uvař kafe, já to rychle uklidím, jo a připrav objednávku na krmení."

Adam pozoroval Annu, během pár minut měla dokonale uklizeno. Přečesala se, protože měla slámu ve vlasech. Nakonec si sedla s kávou na vyšší část stolu a on na židli a byli připraveni přijímat návštěvy. "Je mi vlastně Franty trochu líto, že ten kdo bude za blázna, bude on." "Hele jestli donáší Albertovi tak mu to patří, takže teď přípitek na mír?" "Mír a černá káva se k tomu na oslavu skvěle hodí." Josef byl strašně naštvaný, právě šli rychle k plazům. Franta přišel říct Albertovi, že se Anna a Adam strašně hádají a hází po sobě věci. Fakt toho kluka přetrhne, navíc Marie vypadala hodně skleske. Marie se bála, tohle je její konec, starosta už jí jasně řekl, že když neudrží pracovní morálku v pavilonech odvolá jí. Tohohle se bála celou dobu, měla dokonce pocit, že to Adam ví a proto se oba s Annou drželi zpátky. Jenže asi po té příšerné poradě bouchnul a Anna byla poblíž.

Josef tomu nemohl uvěřit, ale když přicházeli do zázemí, slyšeli smích. Po vstupu už nechápal vůbec nic. Adam seděl za stolem a psal objednávku, Anna seděla na stole a diktovala zásoby krmení. Oba se na ten zástup dívali s pobavením, nakonec ticho rozsekl Adam. "Teda tady to je dneska jak na nádraží, potřebujete něco? My s Aničkou potřebujeme dodělat to krmení." Albert zuřil jak se tohle stalo, Franta zněl naprosto přesvědčivě. Zlostně se na ně podíval, navíc on jí říkal Aničko. Co se tady sakra dělo? Sid sledovala jak Albert vztekle utekl. Podívali se na sebe s Adamem, usmáli se a pokrčili rameny. "Může mi prosím jeden z Vás říct co se tu stalo?" "Promiň dědo jak jak stalo?" Marie položila Josefovi ruku na předloktí. "Myslím, že je necháme pracovat, pokud možno ať už se tu dnes nic neděje." Nebyla si jistá co se tu stalo, ale teď se zdálo všechno v pořádku. Věděla jediné, že teď unikla odvolání doslova o vlásek.