Vzpomínky na minulost

13. Láska nezná hranice

Raul seděl v bytě u Sid a vychutnával si snídani. Byl neskonale šťastný, Sid byla spokojená a Adama nikdy takhle šťastného neviděl. "Mám z Vás opravdu velkou radost. Takhle nějak jsem si to představoval." "Díky Raule, víš pořád jsem přemýšlel, proč se ty vzpomínky teď začaly vracet. Často jsem si vzpomněl, ale teď tu byly pořád. Pak mi to konečně došlo a už to bylo jednoduché." "Adam má pravdu, taky jsem vzpomínala víc než dřív." "Prostě jste museli počkat na ten správný čas. Láska nezná hranice, jen potřebuje čas a správné místo." S tím museli všichni souhlasit. Raula napadlo, že jim asi nikdy neprozradí co měl v plánu. Kdyby si to nevyjasnili sami, byl odhodlaný říct Adamovi pravdu sám. Taky se domluvili, že tajemství rodiny Sid zůstane v úzkém kruhu.

V zoo byl krásný klid, Adam šel s Annou k nim do pavilonu. Tohle bylo dokonale štěstí. Taky dnes ráno mluvili o její rodině. Raul zastával názor nechat to osudu. Adam musel souhlasit, teď jsou spolu a on si jí ochrání. Novotní tak často do zoo nechodili takže byla vlastně otázka kdy to zjistí. Ed se tu sice občas objevil, ale pochybovali, že jí hned pozná, změnila se opravdu hodně. Takže to je teď netrápilo. V zázemí vše zkontrolovali a měli chvilku čas. Chtěli probrat zítřejší večer a odhalení pravdy. "Jsem zvědavá jak to zítra večer dopadne." "No bude to zajímavé, asi budou hodně v šoku, hlavně děda a paní ředitelka. Oni přeci jen znají tvojí rodinu a oba znají Raula. Myslím, že to bude v pořádku, hlavně jsou rádi, že jsme spolu." "Máš asi pravdu, jen jsem nervózní. Což mi připomíná, že už musíme jít pracovat." Adam se zasmál a ještě jí dal pusu.

Albert měl opravdu mizernou náladu, potřeboval pohnout s těmi brožurami. Jenže narazil, jeho nápad se nikomu nelíbil, chtěl to moderní a s umělcem byl domluvený. Měl z toho mít slušné peníze jenže teď hrozilo, že ředitelka vypíše novou soutěž. Lubor přišel do kanceláře a měl dobrou náladu, lezl mu na nervy. Taky přišla Roklová a bohužel pro něj to znamenalo katastrofu. "Alberte jen pro informaci, Lubor vypsal novou soutěž na ilustrace do nové brožury a publikací k pavilonům." "Pořád nechápu co vám na těch co přišly minule vadí, jsou fantastické." "Bertíku tak možná v tvém světě, ale ne tady, potřebujeme něco tradičního. Jako jsou například nové brožury z Londýna, ty jsou fantastické." K Albertově smůle je měl Lubor u sebe v emailu a ředitelka z nich byla nadšená. "Lubore to je přesně ono tenhle styl, zkuste to nějak zakomponovat do té soutěže."

Sakra tak tohle nepotřeboval, jediné co musel uznat, že byly fakt skvělé. Jméno autora mu nic neřeklo jen Sid, zřejmě nějaká zkratka, nebo tak. Musí zkusit ten svůj plán prosadit, tady se stejně nikdo takový nenajde. Josef mířil k plazům a měl dobrou náladu, zkusí znovu tu soutěž na ilustrace. Ty co prosazoval Polák byly strašné, navíc jim teď Lubor řekl, jaké má podezření. Viděl toho autora s Albertem v restauraci, další tři co se přihlásili bohužel nesplňovali kritéria. Snad budou mít štěstí, taky viděl u Adama ty z Londýna. Takové kdyby měli, zvláštní bylo jak mu jejich styl připomínal obraz co měl Adam v zázemí. Mockrát se ho ptal kdo ho maloval, ale jen mu řekl, že ho dostal jako dárek při odchodu. Občas Adama přistihl jak se na něj dívá, zvláštní bylo, že od doby co je s Annou už to nedělá. Pořád byl přesvědčený, že mu něco v jejich vztahu uniká a po ranním rozhovoru s Anežkou věděl, že není sám.

Sid seděla u stolu v zázemí a psala chovatelský deník. Adam otáčel vajíčka a kontroloval pH. Když přišel jeho děda schovala skicy co měla na stole. "Tak hezké odpoledne mládeži, s vajíčky vše v pořádku?" "Zatím ano tak do týdne budeme vědět, kolik je oplodněných. Máš nějakou dobrou náladu." "To ano podařilo se nám prosadit novou soutěž na ty ilustrace a Albert zuří." Sid si vyměnila s Adamem pohled a pak se zeptala. "Proč, vždyť i v jeho zájmu je, aby to vypadalo dobře a v souladu se strategií marketingu." "No podle Lubora v tom má svoje zájmy, snad se teď přihlásí někdo opravdu dobrý. Kéž by někdo jako autor těch na brožurach co jsi mi ukazoval." Josefovi neunikl pohled těch dvou, ale nevěděl co si myslet. "Stalo se něco?" "Ne nic dědo, jen jsme před tím něco probírali. Prosím tě, když už tu jsi máš zítra večer čas?" "Samozřejmě mám, co plánujete?" "Rádi bychom, kdyby jste přišel zítra na večeři." "Přijdu moc rád. No a teď už Vás tu zase nechám."

Sid došla k Adamovi. "Tak jednoho máme, já teď jdu pozvat holky s Robertem a tebe čeká paní ředitelka." "Hned jak se vrátíš tak za ní zajdu." "Teď se ještě víc musíme poradit, ty skicy od tebe jsou úžasné a budou z nich nadšení. Jen musíme vymyslet jak to celé udělat." Nakonec se jim na zítřejší večer podařilo pozvat všechny. Sid byla spokojená, zítra odejde o chvilku dřív, aby měla čas na vaření. Vařila opravdu ráda a hodně si to užívala. Mezinárodní škola a bydlení se zahraničními studenty jí hodně v tomhle ohledu dalo. Byla pořád trochu nervózní, ale snad to dobře dopadne. Jídelní stůl rozloží, aby se tam všichni vešli, zároveň jako jednu z prvních věcí uvidí nad sedačkou obraz. Ten stejný, který všichni vídají už roky tady u Adama v zázemí.

Druhý den byl v práci frmol a tak nebylo kdy se stresovat. Adam poslal Annu domů asi kolem čtvrté, aby měla klid na vaření a přípravu. Sid byla spokojená za půl hodiny tu všichni budou. Stůl měla připravený, večeře byla skoro hotová. Zvolila pečené kuře na pomerančích, s pečenými brambory a pečenou zeleninou. Vše mohla mít v troubě a mohla se na začátku věnovat hostům. Teprve během jídla jim všechno vysvětlí. Adam už byl taky doma, bylo to skvělé. Teď jim museli vysvětlit jak jejich láska překonala hranice i čas. "Neboj se lásko bude to v pořádku, miluju tě." "Taky tě miluju Adame, máš pravdu, bude to v pořádku." Adam jí políbil a pak zvonek ohlásil příchozí.