Vzpomínky na minulost

12. Želví úspěch

Adam byl nadšený, snůžka čítala třiadvacet vajec. Byla největší, se kterou kdy pracoval, teď nezbývalo nic jiného než čekat. Budou to dlouhé měsíce, ale to k téhle práci patřilo. Vajíčka byla náchylná na prostředí a umělá líheň byla jediná šance na odchov, protože v ní bylo řízené prostředí na rosení a hodnoty pH. Robert odešel zpracovat fotografie, které za celý den udělal. "Páni tolik jsem jich nečekal, pokud alespoň půlka bude oplodněná, bude to fantastické." "Já vím lásko, teď musíme čekat, tu nejrizikovější část máme za sebou. Tenhle želví úspěch je skvělý." "Máš pravdu, ten přenos do inkubátoru je vždy největší stres. Úspěch bude alespoň osm mláďat, to bych byl spokojený." "Třeba jich bude i víc, teď musíme holt jen čekat. Víš, že mám doma skicy z toho prvního přenosu?" "Ty jsi tehdy malovala to si nepamatuju." "Ne až doma, maluju po paměti ráda, situace co vidím. Proto jsem sedávala i jen tak v pavilonu, pak jsem z hlavy doma kreslila." Adam si jí přitáhl do náručí a políbil.

Během dne se to o nich v zoo zatím nerozneslo, pavilon byl uzavřený a nikdo tam nesměl. Ti co o tom věděli mlčeli, takže Adam a Sid si užívali ničím nerušený čas jen pro sebe. Inkubátor byl napojený i na záložní zdroj energie, jen pro jistotu. Večer tady ještě budou muset zůstat první noc je potřeba vajíčka nejvíc kontrolovat. Pavilon zůstal nakonec uzavřený celý den, otevře se až zítra ráno. Na webu se pak objevili fotografie a informace o snůžce, byla to velká věc vzhledem k počtu vajíček. Během dne Adamovi postupně psali někteří kolegové, včetně těch z jeho bývalého pracoviště. To Adamovi připomnělo brožuru co Sid ilustrovala. "Vůbec jsem netušil, že pro ně pořád pracuješ, dokud mi to Jack neposlal." "Jo celou dobu a pro botanickou zahradu taky, tam jsem zakázku dokončila taky nedávno. Pořád mě tyhle věci baví nejvíc." "Nechci tě do ničeho nutit, navíc by to znamenalo asi říct celou pravdu, ale ta brožura co se teď připravuje tady je katastrofa. Albert prosazuje moderní pojetí a ostatním se to nelíbí, jenže zatím nesehnali nikoho jiného na ilustrace."

Sid ho poslouchala a musela uznat, že to by jí lákalo. Jenže jak to udělat, tam kde už pracovala s ní nepotřebovali mluvit. Tady by to bylo jiné a ona nevěděla jestli to chce i z důvodu rodiny."Lákalo by mě to jen to musíme promyslet. Nechci asi zatím tady nikomu říkat kdo je moje rodina, jestli se to tak dá nazvat." "Lásko já vím, možná až to řekněme dědovi a holkám tak na něco přijdeme." "Máš pravdu možná by bylo dobré to rovnou říct i paní ředitelce. Pak můžeme vyřešit věci kolem naší minulosti a zároveň zkusit vyřešit tu brožuru. Mimochodem máš tu někde zadání, nebo co tam má být?" "Ne, ale nebude problém to získat. Večer pro to skočím na ředitelství, neboj žádné vloupání. Adélka to má v kanceláři." "Tak dobře, koukla bych se na to a můžu zkusit něco naskicovat." To se Adamovi líbilo, strašně rád jí pozoroval když kreslila. Takže jí potom přinesl podklady a sedli si k teráriím, přesně si vybavoval, kdy si jí poprvé všiml jak si maluje. Adam pak chodil kontrolovat vajíčka a byl to úžasný večer.

Eliška byla ráno s mámou v infocentru a čekaly na kávu. Adam s Annou za nimi měli taky dorazit. "Lado prosím tě ještě dvě černé kávy." "Jasně určitě si je zaslouží, koukala jsem, že informace o těch vajíčkach jsou plný sociální sítě." Do toho se jim přidal Albert, ten měl v poslední době pořád jen mizernou náladu. Eliška si říkala, že teď jí bude mít ještě víc. "Tak samozřejmě, že ano, protože jsme to podpořili." Albert přemýšlel jak se na tom sám zviditelnit, ale měl smůlu. Haďák ho odmítl do pavilonu pouštět jak ho napadne a navíc on už v tom vlastně celebrita byl. Strašně mu záviděl peníze co měl z toho patentu, musel být v balíku podle toho co si zjistil. Eliška sledovala jak Albert zůstal v šoku, no nebylo divu. Do infocentra právě přišli Anna s Adamem, objímali se a vypadali tak šťastně. Každý kdo se tam teď nacházel nechápal úplně přesně co se stalo. Albert byl v šoku, to jako vážně? Oni se tam nejdřív hádají a hází po sobě věci a pak tohle. Sakra už tady toho v téhle mizerné zoo má dost.

Adam sledoval naštvaného Alberta jak vyběhl schody do patra kde sídlilo vedení. "Škoda mohl z těch schodů spadnout." "No tak to by tu potom nebyla žádná zábava a myslím, že ještě bude." Eliška se na Annu podívala a moc tomu nerozuměla. "Co tím přesně jako myslíš? Oba máte po ránu nějakou vtipnou náladu." "Slibuju, že se to dozvíš neboj Eli." Anežka doufala, že to bude nějak souviset s tím pocitem co pořád měla. Nakonec se celý den v zoo neřešilo nic jiného než vztah Anny a Adama. Historka o tom salátu a senu, se tu držela pořád, takže to úplně moc nechápali. Jenže na obědě to uzavřel Radek Co se škádlívá rádo se mívá. Takže si to tak všichni vyložili, Lubor si z Alberta dělal legraci ještě odpoledne, že i Haďák má holku a on furt nic.

Večer šla Sid dřív domů a teď čekala na Adama. K večeři připravila věci z italských lahůdek na náměstí a dobré víno. Když Adam přišel přinesl jí kytici frezií, pamatoval si, že jsou to její oblíbené květiny. Adam se díval jak Anna dává květiny do vázy, milovala frezie. Teď jí chytil do náručí a políbil, za chvilku už zjistili, že večeře prostě musí počkat. Sid se nechala odnést v náručí do ložnice, milovala ho a on jí, nic jiného teď nebylo důležité. Mnohem později si v klidu vychutnali večeři a společnou sprchu. Adam byl šťastný, Anna mu ležela v náručí a spokojeně spala. Uvědomil si jak těch pár dní změnilo jejich životy. Láska, která začala v Londýně, musela čekat, ale teď dostala znovu šanci. Zítra ráno čekají na snídani Raula a pak už je čeká jen říct pravdu ostatním. Těšil se na dědův výraz až to zjistí.