Vzpomínky na minulost

11. Láska v zázemí

Adam seděl na schodech u terárií a díval se na spící Annu, měla hlavu směrem k němu a vlasy jí jemně padaly do tváře. Povídali si pak ještě skoro do půlnoci, mluvili hodně i o věcech, které si tehdy neřekli. Anna mu ukázala fotky ilustrací na kterých pracovala. Pořád jí malování bavilo jako před lety. Až bude čas musí zavolat Raulovi, ten se při té poslední návštěvě tady musel opravdu držet. Adam se podíval na tabletu na kamery, zatím se nic nedělo, ale podle zkušeností věděl, že už zbývají maximálně dva dny. Všiml si, že se Anna budí takže jí dal pusu do vlasů. "Tedy na takové probuzení si zvyknu rychle." Sid si sedla a dala Adamovi pořádnou pusu. "Máš pravdu zvyká se na to rychle, kdybychom nemuseli být tady rozhodně bych uvažoval i o jiném probuzení." Oba se začali smát, Sid ho pohladila po tváři. Na to ostatní budou mít dost času, až budou vajíčka v inkubátoru a oni budou mít soukromí doma. "Páni kapitáne s vámi je po ránu legrace." Adamovi neušlo, že použila jeho hodnost, dělala to i Londýně, když si ho dobírala, byla jediná od které mu to nevadilo. Jinak na armádu moc nevzpomínal, ani nechodil moc často na srazy.

Sid jim uvařila kávu a teď seděla na stole u počítače a Adam na židli vedle ní. "Mám zásadní otázku, kdy, jak a komu to chceme říct. Nejen o nás, ale i to, že tě znám už z Londýna." "Já nevím, ohledně Londýna bych asi počkala. Jinak to teď zavolám strejdovi a řekneme to tvému dědovi, Anežce a Elišce." "Ohledně Londýna souhlasím na to musíme mít čas a klid a to teď ani jedno fakt nemáme. Myslím, že všichni budou v šoku." "Asi nejvíc tvůj děda." Adam musel uznat, že má pravdu. Sid vzala telefon a zavolala strejdovi. "Holčičko volat v tuhle hodinu, máš štěstí, že už jsem byl nahodit pruty." "No dobře tak jsem ti to mohla zavolat třeba až odpoledne, ale chtěli jsme aby jsi byl první." Adam se na Annu usmál, Raul musel být v šoku a další slova mu to potvrdila. "Dobře to jsem nečekal, ale zdá se, že čekání na snůžku jste využili k pravdě. Mám velkou radost." "Děkujeme Raule, za všechno." "Nemáte oba zač, teď na to není čas, ale pak dáme třeba večeři."

Sid byla ráda, Raul pro ní byl opravdu jako otec. "Byl v šoku, ale je rád. Při té poslední návštěvě tady jsem se ho už málem zeptal, jestli neví kde jsi. Dokonce jsem byl ochotný mu říct, že tě znám." "Myslím, že mu to došlo. Radil mi ať ti to řeknu co nejdřív. Tak teď by měl za chvilku přijít tvůj děda a holky slíbily donést snídani." "Tak to nás asi čeká zajímavé ráno. Teď ale máme ještě trochu času." Sid se zasmála a nechala se stáhnout k němu na klín a políbit. Josef šel ráno do práce, zatím se nic nedělo. Potkal Anežku s Eliškou v infocentru, nesly snídani z pekárny pro Annu a Adama. "Dobré ráno dámy, tak zatím je klid, uvidíme kdy to nakonec přijde." "Jsem na to moc zvědavá, Robert je nervózní. Adam mu sice řekl, že mu dá vědět včas, ale je jak na trní." "Ano to je pravda, od doby kdy začne hloubit, jsou to minimálně dvě hodiny k prvnímu vajíčku." Anežka měla trochu strach jak to v noci zvládli, snad jim ten dobrý vztah co měli poslední dobou vydržel.

Když společně vešli do zázemí musela uznat, že rozhodně vydržel. Anna seděla na stole, Adam stál u ní a měl naprosto přirozeně položenou ruku na jejím stehně a ona ho jednou rukou objímala kolem krku. Adam měl co dělat, aby se nezačal smát, byli v dokonalém šoku. Nakonec se jako první vzpamatoval děda. "Dobře tak tohle jsem nečekal. Musím přiznat, že jsem zmatený a vidím že děvčata taky." "Zmatená, já nejsem zmatená, já jsem absolutně v šoku." "Nechceš si sednou Eli, aby to s tebou teda nešvihlo." Anežka sledovala jak se ti dva začali smát. "Mě se to náhodou líbí, je to fajn a rozhodně Vám to svědčí. Takže láska v zázemí jo?" Adam jí to potvrdil, zatím nebyla správná doba říct jim celý příběh. "Přesně tak Anežko a než se z toho tady stane drb číslo jedna, dědo můžeš to prosím říct paní ředitelce?" Z chodby se najednou ozval její hlas. Marie se přišla zeptat jak to vypadá, ale tak jako ostatní zůstala v šoku. Při pohledu na Adama, který objímal Annu ztratila slova. "Marie tak vyřizovat Vám to asi nemusím a myslím, že takový africký čaj u Lady bude dobrý nápad." "Souhlasím a musím říct, že jsem ráda za Vás oba."

Nakonec už zbyly jen holky, Adam je nechal a šel se na želvy podívat na živo. "Teda Ančo, mě už delší dobu přišlo, že se něco děje, ale tohle je šok." "Promiň Anežko, prostě jsme jen potřebovali si promluvit a všechno si říct." "Jo promluvit a to jste jen mluvili?" Sid se na Elišku podívala a začala se smát. "Na co hned nemyslíš, tady to zrovna na romantiku moc pohodlné není. Na všechno je dost času a taky to chce postel a ne deky na zemi." Tomu se zasmály všechny, nakonec jí tam holky nechaly a šly k žirafám. "Teda mami tohle jsem fakt nečekala. Jako přišlo mi, že se tam něco děje, ale pořád to bylo takové zvláštní." "Máš pravdu, mám pocit, že nám možná neřekli všechno. Zatím na to není čas, ale pak to s ní ještě probereme." Anežka opravdu měla už delší dobu pocit, že se mezi nimi děje něco co neuměla pojmenovat. O dvě hodiny později spěchal Robert k plazům. Začala snůžka a on měl pořídit fotky, potom se vajíčka opatrně vyndají a přenesou do inkubátoru. Tam v řízených podmínkách je odchovaji. Eliška už mu taky stihla říct tu novinku. Teď stál s Adamem a Annou u želv a fotil. "Mimochodem vy dva gratuluju, Eliška už mi to řekla." "Děkujeme Roberte, uvidíme jak rychle se to roznese po zoo." "Adame to nevím, ale jak dlouho myslíš, že to kladení bude trvat?" "Podle mých zkušeností hodinu až tři, záleží na počtu vajíček, za deset bych byl rád."