Vzpomínky na minulost

14. Tajemství obrazu

Anežka nevěděla přesně co se děje, ona Eliška s Robertem, Josef a paní ředitelka teď stáli před bytem Anny. Všichni sem dnes večer měli přijít na večeři. Adam jim otevřel a přivítal je, Anna taky vyšla do předsíně, vypadala trochu nervózně. "Jsme rádi, že jste přišli, prosím pojďte dál." Josefovi neunikl pohled těch dvou, když vešli do obytného prostoru, musel uznat, za Anna má krásný byt. Pak už jen sledoval pohled Anežky i ostatních, na zdi nad pohovkou vysel stejný obraz jako měl Adam. Adam objímal Annu ze zadu a stáli spolu u stolu, Josef musel vědět co se tu děje. "To je stejný obraz jako máš ty? Maloval ho stejný umělec?" Sid věděla, že už není cesty zpátky. "Ano je to stejný obraz vznikly ve stejnou dobu, jeden má Adam a druhý já. Dala jsem mu ho když odjížděl z Londýna." Sid sledovala jak všichni zůstali v absolutním šoku a dívali se z jednoho na druhého.

Adam sledoval jak jsou všichni v šoku, přesně tohle předpokládali. "Chápeme, že jste teď všichni v šoku. Je to hodně složité a dlouhé vyprávění." "Já asi budu mluvit i za ostatní, takže vy se znáte už z Londýna? Proč jsi nic neřekl, nebo vy Anno?" "Adam to nevěděl, neměl vlastně šanci si vzpomenout, za tři roky jsem se moc změnila." Anežka byla zmatená, ale najednou to všechno dávalo smysl. Pak se podívala na album co jim Anna ukázala, měla pravdu Adam neměl absolutně žádnou šanci. Eliška to celkem trefila. "Páni tak tady bych tě nepoznala ani já, četné volné oblečení a krátké černé vlasy. Tady máš dokonce brýle." "Je to tak, tohle byla moje jediná revolta, kterou jsem mohla udělat. Pojďte si dát večeři a my Vám vysvětlíme celou tu historii. Navíc je tu něco co Vás možná bude šokovat ještě víc." Sid nandala jídlo a všichni si sedli ke stolu.

Marie byla v šoku tak tohle nečekala, byla dcerou Novotných. Tohle taky vysvětlovalo, že se k nim Adam moc hezky nechoval, znal pravdu a muselo být pro něj strašné to neříct. Josef se díval po těch dvou a teď to konečně dávalo smysl. Když Adam říkal, proč se vlastně stala ta hádka v zázemí, teď to všechno zapadlo. Ten jeho neustálý pocit v Annině přítomnosti ho musel stresovat. Taky se konečně dozvěděl o tajemství obrazu, vždy ho to zajímalo. Anna se taky pochlubila řetízkem od Adama. Takže oni se znají roky, byli si blízcí a pak je rozdělil čas a kontinenty. "Tak to je asi celé, prostě bylo to něco co jsme si nechávali jako svoje tajemství. Vlastně o něm doopravdy věděl jen Raul, přesto poctivě celé roky mlčel." Anežka byla v šoku, ale moc šťastná. "Neuvěřitelné, mimochodem už dlouho přemýšlím, co nosí Anna na tom řetízku. Nikdy by mě to nenapadlo a možná, ne možná, ale určitě by mi to vlastně ani nepřišlo zvláštní. Pořád jsem přemýšlela, že mi ve vašem vztahu něco uniká a už alespoň vím co."

Eliška nakonec jen chtěla vědět proč si to řekli teď. "Čekala bych, že mu to řekneš dřív nebo později, ale chápu, že teď je to kvůli těm želvám?" "Částečně ano Eli, ale nakonec na to přišel sám. Našel mě brečet u vstupu do zázemí." "Budu hádat, ten den kdy jsme měli v zoo návštěvu." "Je to tak dědo, mimochodem zatím to asi nikomu dalšímu říkat nechceme. Je tu ještě jedna věc, kterou by jste měli vědět." Adam s pomocí Elišky sklidil ze stolu a Anna zatím došla pro desky se skicami. "Tohle je něco co musíme probrat, zatím jsou to jen hrubé návrhy." Marie tomu nemohla uvěřit, dívala se na nejkrásnější obrázky její zoo co kdy viděla, mimo Robertovi fotografie. Podívala se Josefa, byl stejně fascinovaný jako ona. "Aničko ty jsou úžasné, tak moment, vy jste dědala ty ilustrace pro Londýn. Taky myslím, že tipuji správně, že oba obrazy jste malovla vy." Josefovi to konečně došlo proč mu styl obrazu připomínal ilustrace v londýnské publikaci.

Sid se na něj usmála. "Je to tak malovala a pracuji pro zoo Londýn roky i pro botanickou zahradu. Jinak ilustruji dětské knížky. Taky by jste měli vědět, že nákresy k líhni jsem dělala já. To co musíme probrat je jak mě dostat do výběrového řízení." Marie byla spokojená jen musí vyřešit jak to všechno udělat. "Jsou nádherné, opravdu Anno. Předpokládám, že jen nechcete, aby se vědělo, že jsou vaše." "Přesně tak, v zahraničí je to jednoduché, znají už moji práci a na výběrová řízení tam nemusím osobně. Bohužel to by tady asi neprošlo, zvlášť s Albertem." "V tom má Anna pravdu, proto to musíme probrat. Napadla nás možnost, ale jen když budete souhlasit." Následně jim vložili svůj plán. Anna se skutečně zúčastní pohovoru u výběrového řízení, ale přijde oblečená jako Sid. K tomu měl co říct i Robert. "Myslím, že je to skvělé řešení, navíc i já mám problém tě v těch starých fotkách poznat." Takže byli domluvení, teď se rozběhne nové výběrové řízení a Sid začne pracovat na malbách. Zatím měla jen dvě a pár překrásných skic.

Později večer seděli ještě na pohovce a povídali si. "Vážně přemýšlím, kdo byl víc v šoku a hlavně co je šokovalo nejvíc." "Víš lásko myslím, že nejvíc byla v šoku Eliška a Robert. Děda i Anežka tušili, že jim něco neříkáme. Uznávám, že ty kresby, ale opravdu šokovaly všechny." "Máš pravdu, bylo vtipné, jak všichni chtěli znát historii toho tvého obrazu. Jenže ty jsi jim nikdy nic neřekl, prostě to byl tajemný obraz." "Byl, tak jako i to ostatní, bylo moje tajemství. Tak jako naše přátelství nepřekročilo hranice pavilonu, tak tam zůstaly i moje vzpomínky." Sid se naklonila a políbila ho. Pak se nechala odnést do postele, dnešek byl úžasný den. Později, když Adam usnul vzpomínala na Londýn. Měla to město ráda, dávalo tolik možností úniku od nenáviděné školy. Pak jednou šla do zoo a tam pochopila, tohle by chtěla dělat. Jenže nemohla, tak tam chodila a pozorovala ošetřovatele. K plazům začala chodit kvůli klidu tam, byla to svatyně, opravdové útočiště před ruchem velkoměsta. Seznámení s Adamem se teď zpětně jevilo jako osudové.