Až na kraj světa

4

První zaklepání se ozvalo přesně v 9:30. Byla to drobná blondýnka
s nebesky modrýma očima a nesmělým úsměvem. Položila jsem jí
předepsané otázky a odpovědi zanesla do počítače. Dívka byla
nervózní. Nabídla jsem jí sklenici vody a počkala, až se trochu
uklidní. Pak jsem zaklepala na dveře Veřiny kanceláře a uvedla ji
dál.
Po chvíli zazvonil telefon. Ve sluchátku se ozval milý, dívčí hlas
a projevil zájem o casting. Zapsala jsem co bylo potřeba a sdělila
mu termín a číslo dveří. V podobném rytmu uběhlo celé dopoledne a
přiblížila se přestávka na oběd.
Najednou se rozlétly dveře. "Má tam někoho?" zeptal se udýchaný
ženský hlas. Štíhlá, vysoká blondýnka mě minula rychlou chůzí a než
jsem stihla odpovědět, zmizela ve Veřině kanceláři. Zpoza dveří se
ozval smích a hlasité vítání. Po chvíli obě ženy vyšly. "Pojď,
někoho ti představím" řekla Vero. "Nikky, tohle je moje společnice
Tracy". "Tracy, to je Nikky, naše nová asistentka. Vstala jsem
od stolu a... stála jsem tváří v tvář krásce ze včerejšího večera.
"Tak ať se ti u nás líbí" napřáhla ke mě ruku a ani náznakem nedala
najevo, že už jsme se potkaly. "Snad mě nepoznala" modlila jsem se
tiše a opětovala její stisk.
"Jak jsi tu dlouho?" zeptala se. "Dneska první den." A všechno
v pohodě?" zeptala se znovu. "Snad ano." odpověděla jsem. "Vaří
vynikající kávu" zajásala Vero. "Zítra ráno musíš přijít a dáme si
ji spolu". "Tak domluveno" usmála se blondýnka. "Od zítřka začnu
pracovat, tak mi klidně naplánuj nějaké schůzky" otočila se ke mně.
"A prosím, samé krásné holky" zasmála se. Zamávala na pozdrav a
za okamžik po ní zbyla jen lehká vůně parfému.

Vero mě vzala kolem ramen: "Pojď, ukážu ti kam chodíme na oběd.
Dneska tě zvu" usmála se. Sjely jsme výtahem do přízemí a za okamžik
se ocitly v malé, ale příjemné restauraci. Číšník v bílém obleku
nás zavedl ke stolu a podal nám jídelní lístky. "Co budete pít dámy?"
"Já jako obvykle" usmála se Vero. "A mně přineste minerálku"
poprosila jsem. Mladík se uklonil a odešel k baru. Listovala jsem
nabídkou jídel. Pestrý výběr mě opravdu mile překvapil. Zvlášť teď,
před soutěží, když už jsem v opravdu tvrdé dietě, mi přišel vhod
bohatý výběr zeleninových salátů. Jeden z nich jsem si i objednala.
Vero požádala o kuřecí steak a místo přílohy si dala zeleninu. "Tak
jak se ti u nás líbí?" zeptala se blondýnka a napila se ze své
sklenice. "Mně určitě moc" odpověděla jsem. "Snad jsi s mým prvním
dnem spokojená" v hlase mi zazněla obava. "Já naprosto. Jen chci,
aby jsi byla v pohodě i ty. Pokud bude jakýkoli problém, prostě
za mnou přijď a vyřešíme ho". "Dobře, to určitě udělám" řekla jsem
už uvolněně. "Za týden už máš tu soutěž, viď? Nepotřebuješ nějaké
volno? Všimla jsem si, že jsi nám naplánovala program na celý příští
týden, takže pokud bys chtěla, nemám nic proti tomu." "To opravdu
není nutné" odpověděla jsem bez zaváhání. "Závody jsou o víkendu,
takže mi do práce nijak nezasáhnou". "Jak myslíš" usmála se.
Chvíli jsme jedly mlčky. Mně ale hlavou letělo asi tisíc otázek.
Všimla si toho. "Klidně se ptej. Vím, že zatím nebylo příliš času.
Pokud tě něco zajímá, teď ho chvíli máme." "Tracy" vylétlo ze mě.
Začala se smát. "Líbí se ti?" "Ne-e, jak to myslíš?" zakoktala jsem
se. "Jen, že jsi neříkala, že máš společnici. Tak mě zajímá, jestli
mám tedy dvě šéfové." Vero se nepřestávala smát. "To je v pořádku,
nemusíš se stydět. Ona takhle působí snad na každého." "A ano,
opravdu máš dvě nadřízené. Tracy dokonce vlastní větší podíl
společnosti než já." "Do vedení se ale příliš nevměšuje. Je stále
na cestách. Kromě práce v agentuře se věnuje modelingu a je velmi
žádaná. Včera večer přiletěla z Brazílie." Úplně jsem zapomněla
tvářit se nezúčastněně a hltala každé její slovo. A Vero to poznala.
"Myslela jsem, že máš přítele" oznámila mi uštěpačně a znovu se
rozesmála. Tím mě dokonale vykolejila. Cítila jsem jak rudnu. "No-o
jistě. M-mám" koktala jsem a hlavou mi proletělo, jak jsem jí
na naší první schůzce bájila o Filipovi. "Je úžasnej a miluju ho"
vypadlo ze mě ještě. Na víc jsem se nezmohla. Blondýnka se na mě
pátravě podívala. "Přesto pro tebe bude možná zajímavé, že Tracy
nemá přítelkyni." Pochybnosti v mé tváři ji opět přiměly k úsměvu.
"No dobře. To jsem asi neřekla nejlíp. Prostě nemá žádný vážný vztah"
upřesnila.
Pokud se mi dnes dostalo nějaké opravdu zajímavé informace, byla to
právě tato. Ta, o které byla řeč, měla tvář anděla a tělo bohyně.
Muži i ženy po ní určitě šíleli a ona rozhodně mohla mít každého
na koho jen pomyslela. Lekla jsem se své vlastní myšlenky. Opravdu
každého? Mohla by mít i mě? Znovu jsem cítila jak červenám. Jako
kdyby Vero měla možnost číst v mé hlavě. Její úsměv mě ale nenechal
na pochybách, že to dokáže.

Zbytek oběda už proběhl mlčky. Vero mě občas přejela zkoumavým
pohledem a pokaždé se usmála. Věděla co se mi honí hlavou? Tomu co
se ve mě dělo jsem nerozumněla ani já, takže jsem o tom pochybovala.
Dojedly jsme. Číšník nás vyprovodil ke dveřím a popřál hezký den.
Za chvíli už jsem opět seděla v kanceláři a očekávala další dívku.
Přišla přesně. Nádherná dlouhovlasá brunetka s postavou modelky.
Pozdravila mě s úsměvem a nervozitou rozhodně netrpěla. Zjevně si
byla vědoma svých kvalit. Vyplnily jsme spolu dotazník a já jí
uvedla k Veře. "Zlato, přines nám prosím dvě kávy" požádala mě
šéfová. "Jistě madam".
To bylo zajímavé, od rána zatím žádné dívce nic k pití nenabídla.
Připravila jsem dva šálky a chystala se je odnést, když někdo prudce
rozrazil dveře. Vysoký, vousatý muž spěšně vešel a hrnul se ke dveřím
castingové místnosti. "Tak moment" vyštěkla jsem. "Paní ředitelka
tam má návštěvu." "To vím. A už jdu pozdě" odpověděl otráveně.
"Vteřinu to snad ještě vydrží" zavrčela jsem a otevřela dveře.
"Máte tu nějakou uspěchanou návštěvu, paní ředitelko" oznámila jsem.
"Zase jdeš pozdě Tony. Už mě nebaví na tebe pořád čekat. Ještě
jednou a najdu si za tebe náhradu" prohlásila otráveně Vero. "Nikky,
tohle je náš kameraman. Tony, Nikky je moje nová asistentka.
Ode dneška ti bude termíny točení posílat výhradně ona a ty budeš
chodit včas." "Jasně" odpověděl familiárně vousáč a podal mi ruku.
"Ahoj, doufám, že spolu budeme v pohodě." "Jasně" odpověděla jsem
mu stejným tónem a všichni jsme se zasmáli.

Osaměla jsem v kanceláři a ještě jednou pro jistotu zkontrolovala
rozvrh všech osmi místností. Dívky které v nich pracovaly pro mne
byly zatím jen velkou neznámou. Znala jsem jejich křestní jména, ale
to bylo vše. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale příliš jsem se tím
nezabývala. Byla jsem tu první den a pociťovala spíš vděk, že
na mě Vero nevychrlila vše najednou. Dávala mi čas na rozkoukání a
to mi vyhovovalo.
Cinkl na mě příchozí e-mail. Další dívka posílala svou fotku a
životopis a měla zájem o casting. Zajímal jí samozřejmě modeling.
Rozklikla jsem si její podobiznu. Byla skutečně nádherná. Psala, že
už nějaké zkušenosti s focením má a měla by zájem o trvalou
spolupráci. Vzpomněla jsem si na slova Tracy: "A prosím, samé krásné
holky" a na její úsměv na rozloučenou. Otevřela jsem tedy rozvrh
místnosti číslo dvě a napsala dívku na zítra 9:00. Systém zároveň
odeslal informující SMS na Tracyn telefon. Jako odpověď mi v zápětí
přišel rozesmátý smailík.