Až na kraj světa

11

Co vlastně vůbec myslela tím, že mi můj přítel určitě opakuje každý
den, že jsem krásná? Filipa nikdy nic takového nenapadlo.
Je to špatně? Měli bychom spolu mluvic víc na tohle téma? Měli
bychom víc mluvit o nás?

Ta její otázka! Proč se mě vůbec ptala na něco takového?! Nemohly
jsme spolu jít na rande! Ona měla Laru a já Filipa! Přesto jsem
nemohla spát. Hledala jsem odpověď, kterou jsem dávno znala. ANO!
Chtěla bych, aby to bylo rande!

Šokovaně jsem zírala na monitor počítače. Dvě ženy se tam líbaly
a mazlily přesně tak, jako jsem to viděla za dveřmi Veřiny
kanceláře. Jednou z těch žen byla Tracy. Ruce měla na ňadrech té
druhé a zkušeně je masírovala. Její ústa rafinovaně klesala stále
níž po hladkém, plochém bříšku.
Hlasitě jsem polkla chuchvalec slin, když jsem si uvědomila, že to
co dělají mě vzrušuje. ONA mě vzrušuje!

Najednou stála za mnou a položila mi ruce na ramena.
"Líbí se ti to?" sklonila se a já ucítila její dech na svém krku.
To ne, pomyslela jsem si a mé tělo se napnulo jako struna. Otřela
se svou tváří o mou a já zapomněla dýchat. Celá ta scéna z monitoru
a její nynější blízkost...
"Odpověz" zasyčela něžně.
"N-nevím!" vyrazila jsem ze sebe zoufale.
Cítila jsem jak se usmála, když přitiskla rty k mému krku.
Křečovitě jsem sevřela opěradla židle.
"Představovala sis, že jsi na jejím místě?"
Její ruce mi klouzaly po ramenou a stále častěji, jakoby mimochodem,
zabloudily k mému hrudníku.
"Řekni mi to!"
Pane Bože, snad si vážně nemyslí, že jí na tohle odpovím.
"Chci to slyšet!"
Jako by věděla co si myslím. Náhle mi rukama sjela po krku dolů a
jemně mě uchopila za prsa. Bříšky palců mi začala masírovat bradavky
a mé tělo mě definitivně zradilo. Vzepnulo se k jejím dlaním a
dožadovalo se dalších a silnějších doteků. Odněkud z dálky jsem
uslyšela zasténání a s hrůzou si uvědomila, že vyšlo z mých úst.
"To bylo ano?" zeptala se hravě.
Položila mi dlaň na tvář a donutila mě otočit hlavu směrem k ní.
Její ústa byla tak blízko, že se téměř dotýkala těch mých.
"Nedělej to" zašeptala jsem.
"A co nemám dělat? Nemám tě hladit, nemám se ptát a nebo tě nemám
líbat?" Hleděla mi upřeně do očí a čekala na odpověď.
"Prosím." Znovu jsem se zmohla jen na šepot.
Uchopila mě za ramena a než jsem se vzpamatovala, stála jsem čelem
k ní, opřená o psací stůl. Byla blízko. Tak blízko, že jsem slyšela
tlukot jejího srdce.
"Jsi nádherná" zachraptěla, když mě objala a přitiskla se ke mně.
Znovu se sklonila k mému krku. Pohnula jsem hlavou tak, abych se
mohla svou tváří otřít o tu její. Byl to jen nepatrný pohyb, ale
okamžitě ho zaznamenala. Zvedla hlavu a upřeně se mi zahleděla
do očí. Její rty se pomalu přibližovaly. Ve chvíli, kdy jsem
myslela, že mě políbí se zarazila a nepatrně couvla. Znovu ten její
pohled. Jako by se chtěla přesvědčit, že souhlasím. Pak lehounce
přitiskla své rty na mé.
Byl to pomalý, něžný polibek. Musela jsem napnou všechny síly,
abych ho nechala bez odezvy. Zřejmě ji to překvapilo, protože
zaváhala. Pak ale pootevřela ústa a znovu mě ochutnala.
Ještě nikdy jsem nebyla tak vzrušená. Ještě nikdy jsem nikoho tak
nechtěla. A ona to věděla. Pomalu mi olízla spodní ret a vzápětí
mi pronikla do úst. Trvalo to neskutečně dlouho. Naše jazyky se
proplétaly a mazlily v neuvěřitelné souhře.
Naše těla se spojila v jedno. Pomalu pohybovala boky a její klín
jemně, ale žádostivě útočil na ten můj. Jediným, rychlým pohybem
vsunula stehno mezi ta moje a já se znovu neubránila tichému
zasténání.
"Ano" zašeptala a tlak na můj klín zesílil.

"Nikky" ozvalo se blízko mého ucha.
"Nikolo! Vzbuď se!" třásl se mnou Filip.
"Co je s tebou? Musíš vstávat nebo přijdeš pozdě do práce."