Až na kraj světa

15

Pomalu jsem dopila proteinový elixír. Byl čas se zvednout a trochu
se protáhnout. Za chvíli přijde David a pomůže mi nanést olej na ty
části těla, kam nedosáhnu. Teď to určitě dělá Filipovi, který začíná
o trochu dřív v druhé hale.
Docela mě mrzelo, že ho neuvidím. Nebylo obvyklé, aby mužská
i ženská soutěž probíhala téměř současně. Vlastně se to ještě nikdy
nestalo, takže jsem pokaždé měla možnost sledovat tu neuvěřitelnou
hru svalů pánského osazenstva.
Měla jsem pocit, jako bych ho zradila. Teď mě potřebuje a já
s ním nejsem.
Snažila jsem se myslet na všechno možné, abych nemyslela na ni. Ona
je tady! Smotaná rulička plakátu, který tu nechala, to na mě křičela
každou vteřinu.

"Dobrý?" zkontroloval mě ještě David.
"Jo. Dobrý" odpověděla jsem nervózně.
"Tak jdeme" usmál se na mě a otevřel dveře.
"Jak je na tom Filip?" zeptala jsem se už cestou.
"Zatím dobrý. V tý první skupině na něj nikdo neměl, ale dál už to
bude docela nabušený. Hlavně aby to ustál psychicky."
"A nechceš jít raději za ním? Já jsem v pohodě."
"Ne. Teď budu s tebou. Začínáš za deset minut. První šestka není nic
moc, tak se nenervuj. A nezapomeň na výraz" šťouchl do mě ještě.

Na první kolo mi los vyšel vážně dobře, prohlížela jsem si kradmo
soupeřky. To by neměl být problém.
David se vytratil do hlediště a dopřál mi posledních pár minut
k soustředění. Až uplynou, vyjdu s dalšími pěti dívkami před porotu
na podium a každá z nás předvede jednotlivé partie svalů podle
jejích pokynů. Když budu mít štěstí, zopakuju to ještě několikrát.

Ostré světlo z reflektorů se opíralo do našich těl a zajišťovalo,
že divákům a pozorným porotcům neunikne žádný detail. Nebylo to
zrovna příjemné. Každý v hledišti z nás viděl všechno, ale my,
tam nahoře, jsme neviděly nic. Neviděly jsme obličeje ani postavy
přihlížejících. Někde tam, mezi všemi těmi lidmi, byla ONA.

Finále!!! Ať už to dopadne jak chce, budu nejhůř šestá!
Díky Tracy. Jakkoli jsem si to bála přiznat, dneska jsem tady byla
pro ni. Cokoli jsem na jevišti udělala, bylo pro ni. Všechno co
jsem ukázala ze svého těla, bylo určeno pro její oči. To kvůli ní
jsem ze sebe vydala maximum. To pro ni jsem zaujímala jednotlivé
pózy, které měly ukázat jak dokonalý může být každý sval.

Tak ještě jednou, nadechla jsem se a věděla, že tohle poslední kolo
se mi bude zdát nekonečné. Už jsem se nedívala na holky, které tam
půjdou se mnou. Teď jsem se opravdu soustředila jen na sebe.
Na sebe a na to, co jsem pro ni chtěla dokázat.

"Lásko, byla jsi úžasná!" vzal mě Filip do náruče. David brečel
jako malej kluk a objímal nás oba najednou. První a druhé místo.
V tohle nikdy ani nedoufal.
"Oba jste byli skvělí" opakoval pořád dokola.
"Miluju tě" šeptal mi do ucha můj přítel a dlouze mě políbil.
"J-jo. Já tebe taky" vykoktala jsem a opatrně se rozhlédla kolem
sebe.
Stála opodál a usmívala se.
"Gratuluju" přistoupila k nám, když viděla, že jsem si jí všimla.
"To bylo neskutečný. Ty. Ty jsi byla neskutečná" řekla ohromeně.

"Davide, Filipe, to je Tracy. Moje šéfová" představila jsem ji
rozpačitě, když jsem se konečně vymanila z Filipovy náruče.
"Tracy, to je můj přítel Filip a trenér David."
"Moc mě těší" podala si ruku s oběma.
Ani jeden z nich se nezmohl na slovo. Zírali na ni jako na zjevení.
"N-no, tak já se půjdu osprchovat a převléknout" přerušila jsem to
trapné ticho.
"Pomůžu ti" využila okamžitě příležitost zmizet a zbavit se jejich
zvědavých pohledů.
"Když dovolíte, pánové" usmála se na oba. "Byla bych ráda, kdyby
Nikky mohla odjet s námi. Čeká na ni pár fanoušků, kteří by si přáli
tenhle úspěch oslavit."
"J-jistě" vykoktali oba nezávisle na sobě.
To je vážně nenapadlo, že když jsme spolu přijeli, měli bychom
spolu taky odjet?!