Až na kraj světa

16

"Počkej" zastavila mě, když jsem vyšla ze sprchy zahalená v osušce
a chystala se obléknout.
"Olej. Ještě ho máš..." natáhla se po ručníku a jemně mi otírala
ramena.
"J-já vím" zakoktala jsem se šokovaná z toho co udělala. "Bude trvat
ještě několik dní, než to ze sebe dostanu úplně všechno."
"Nemuselo by, kdyby ti někdo pomohl" usmála se.
"J-jo. To je dobrý" odtáhla jsem se rychle. "Budu hned" ohlédla
jsem se na ni, než jsem zmizela v útrobách šatny.
Pane Bože! Nechybělo moc a málem by se dotkla mé nahé kůže! Co to
dělá?! I takhle to bylo víc, než bych si přála! Přece jsem si
slíbila, že se od ní budu držet dál! Jenže kdo mohl tušit, že se
objeví tady?!

"Slíbila jsi, že mi ho vrátíš podepsaný" podala mi srolovaný plakát.
"J-jo. Jasně" zamumlala jsem nesrozumitelně a rozbalila ten kus
papíru, abych zjistila, která z holek jí přiměla dojet až sem.
"To nemyslíš vážně" podívala jsem se na ni ohromeně, když jsem
zjistila, že z té velké fotky se na mě dívá moje tvář.
"A proč ne?" usmála se. "Podepíšeš mi to?"
"J-jo. Jasně. Ale to jsem přece mohla udělat v práci" vylovila jsem
nervózně fix.
"To jistě, ale nevěděla jsem, jestli ještě přijdeš" odpověděla vážně.
"A navíc bych tě neviděla v akci."
Ty přece víš, že přijdu. Nedokázala bych odejít, když jsi tam ty.
Podepíšu ti třeba tisíc plakátů, za jeden jediný úsměv.
'Pro Tracy Evans Nikola Gardner' napsala jsem a připojila neuměle
nakreslené srdce. Potom jsem plakát znovu smotala do ruličky
a podala jí ho.
"Díky" odměnila mě tím svým kouzelným pohledem.

"Říkala jsi, že vás je tu víc" rozhlédla jsem se, když jsme přišly
k autu.
"Bylo. Ale holky už odjely. Zítra musí do práce. Vadí ti to?"
"N-ne. V pohodě" nasedla jsem a zapnula si pás.
Jasně, že mi to vadilo! Znovu jsem s ní měla být sama! To byl úplný
opak toho, co jsem chtěla. Úplný opak mého předsevzetí.

"Myslela jsem, že bychom si třeba mohly dát další partii kulečníku"
podívala se na mě o pár minut později.
"Klidně. Ale tentokrát tě nenechám vyhrát" mrkla jsem na ni
rozpustile.
"Nenechala jsi mě" zasmála se. "Prostě jsem vyhrála a ty mi to dnes
můžeš oplatit. Tedy...jestli budeš chtít."
Bylo zvláštní slyšet nejistotu v jejím hlase. Opravdu si chtěla
zahrát zrovna se mnou? Vážně se mnou chtěla strávit volný čas? Nebo
to dělala jen proto, že nechtěla přijít o sekretářku, co umí udělat
slušný kafe? Co po mně chceš, Tracy?!

"Wau!" zasténala ublíženě, když odložila tágo. "Dneska jsi mi nedala
nejmenší šanci. Příště ti to vrátím. Uvidíš."
"Asi mám dobrý den" zasmála jsem se. "Ale tvou výzvu přijímám"
odpověděla jsem a okamžitě uhnula pohledem.
Způsob jakým se na mě dnes dívala, byl jiný než před tím. Bylo
v něm něco, co ve mě vyvolávalo otázky. Spoustu otázek.

"Přijdeš zítra?" zeptala se, když mě znovu doprovodila až ke dveřím.
"Ty chceš?" sklopila jsem oči v rozpacích.
"Záleží ti na tom, co chci?" podívala se na mě vážně.
Teď! Přesně v téhle chvíli jsem se měla otočit a odejít!
"Ano" řekla jsem místo toho rozechvěle.
"Ukážu ti, co chci" zašeptala a přitiskla své rty na mé.