Až na kraj světa

9

Ježíš! Ony tam vážně točí porno! V životě jsem takový film ani
neviděla a teď jsem se ocitla přímo uprostřed dění.
Konečně to začalo dávat smysl. Nezvykle vysoká částka na výplatní
pásce, několikrát zdůrazňovaná mlčenlivost v pracovní smlouvě i
nápadné, skoro vulgární oblečení a líčení některých z žen.
Měla jsem si toho všimnout. Měla jsem se ptát proč. Tohle všechno
mě přece mělo varovat hned na začátku. Jenže jsem úplně blbá, takže
by mi to nejspíš nedošlo, ani kdyby mi to napsaly rtěnkou přímo
na stůl.

'Nepočkala jsi 😥' zírala jsem překvapeně na display telefonu asi
v devět hodin večer.
Jistě, že jsem nepočkala. Naopak. Dala jsem si opravdu záležet
na tom, abych fitko opustila co nejřív.
'Co třeba ještě jeden džus? 😉 ' ozvalo se další cinknutí.
Džus?! Nechci žádný džus! A už vůbec ho nechci pít s ní!
'Čekám před domem' četla jsem ohromeně další sms.

"Jen vodu, díky" odpověděla jsem na její tázavý pohled, když
otevřela nápojový lístek.
"Nikky, já chápu, že jsi naštvaná" dívala se na mě vážně. "Ale,
když se nad tím zamyslíš, tak vlastně o nic nejde. Je to práce.
Neříkám, že stejná jako každá jiná, ale je to práce."
Moje šokovaně zvednuté obočí jí ujistilo, že v tomhle si rozhodně
rozumět nebudeme. Říkat něčemu takovému práce, se neshodovalo
s mým morálním a ani etickým kodexem a nedokázala bych to
pochopit, ani kdybychom tu seděly celou noc.
"Dobře" povzdechla si unaveně. "Potřebuju, abys to vydržela ještě
týden nebo dva. Za tu dobu snad seženeme někoho jiného. Já musím
pozítří odjet a Vero to sama nezvládne. Můžeš to pro nás udělat,
prosím? Slibuju, že to, co se stalo dneska už se nebude opakovat.
Budeš vědět včas o tom, co se děje a uděláme všechno pro to,
abychom se vyhnuly těmto nepříjemným situacím."

Seděla jsem před ní jako idiot a nezmohla se na kloudné slovo,
natož větu. Tahle nádherná žena se mi tu snažila vysvětlit, že
soukromé, intimní dotyky, které podle mě patří jen těm dvěma, jsou
jen obchod a dají se výhodně prodat.
Vzpomněla jsem si na ten malý okmamžik, kdy se mě dotkla. Na tu
krátkou chvíli, kdy se mé tělo zachvělo zrušením. Na ten zmatek,
který jsem cítila a najednou jsem pochopila, že ona může chtít
cokoli. Nedokázala bych jí říct ne, ani kdybych chtěla. Přitahovala
mě jako magnet. Nechápala jsem proč nebo jak to dělá, ale bylo to tak.
"Prosím" zopakovala tiše.
Dívala se na mě a čekala na odpověď.

"Slečno Evans, podepíšete se mi, prosím?" vyrušil nás mužský hlas
a položil před ni poslední číslo Vogue a pero.
"Jistě" usmála se nuceně a rychlými, jistými tahy podepsala úvodní
stránku nejznámějšího, módního časopisu.
"Ve skutečnosti jste ještě krásnější" složil jí kompliment ten
chlap a vrátil se ke svému stolu.
"Promiň" zadrmolila nejistě a zároveň kývla na číšníka.
"Žádala jsem o soukromí! Čemu jste na tom nerozuměl?!"
"P-promiňte madam..."
"To je v pohodě" přerušila jsem ho, když jsem se rozhlédla kolem
sebe a viděla, že udělal maximum. Seděly jsme v nejtmavším koutku,
který by, za normálních okolností, poskytoval soukromí úplně
každému. Jenže se mnou tady seděla jedna z nejkrásnějších žen
planety.
"Půjdeme" zvedla jsem se a zamířila k východu.