Až na kraj světa

20

"Stýskalo se mi" zašeptala, když mi ráno položila ruce na ramena a
sehnula se, aby mě mohla políbit na tvář.
Překvapeně jsem zvedla hlavu od rozdělané práce a spatřila ten
nejkrásnější úsměv na světě.
"Mně taky" odpověděla jsem rozpačitě.
Bylo to pro mě nové. Kluci se kterými jsem chodila, nikdy nic
takového nedělali. Dokonce ani Filip ne a to jsem si musela přiznat,
že jemu romantika nebyla úplně cizí.
"Uvidím tě večer?" zeptala se, když ukradla další polibek, tentokrát
z mých rtů.
"Počkám na tebe před fitkem?" odpověděla jsem otázkou.
"Mhm. To by bylo prima. Těším se" mrkla na mě ještě než odešla.

Vážně máme rande?! Tracy Evans, žena z titulních stránek prestižních,
módních časopisů, byla ta, která mě včera líbala na noční, spoře
osvětlené ulici téměř do rána.
Stokrát jsme se rozloučily, stokrát si popřály dobrou noc a stokrát
skončily v dalším, žhavém objetí.
Jako puberťáci, napadlo mě. Jenže já jsem něco takového nezažila
ani v pubertě. Fyzický kontakt mi sice nebyl vyloženě nepříjemný,
ale nijak jsem ho nevyhledávala.
Včera to bylo jiné. Jenom představa, že se otočí a nasedne do auta
připomínala mučení. To jak mě líbala...to...takhle umí líbat jenom
ona, byla jsem si jistá. Těch pár hodin než ji znovu uvidím, bude
nekonečných, uvědomila jsem si.

"To jako vážně?! Skončily jsme kvůli téhle?!" odfrkla si Lara
znechuceně a přejela mě vražedným pohledem.
Moje chyba. Dneska jsem nestála v ústraní, ale přímo přede dveřmi,
takže si mě okamžitě všimla.
"Lar" oslovila ji smířlivě. "Nikdy jsem ti nic neslibovala. Věděla
jsi, že spolu nebudeme. Dohodly jsme se tak už na začátku."
"Jak chceš!" zavrčela vztekle a rychlým krokem zamířila pryč.

"To nic. Pojď ke mně" objala mě ta nádherná blondýnka.
"Ale to přece..." vyklouzla jsem z její náruče.
"Nikky, to nic" zopakovala. "Ať už byl náš vztah jakýkoli, skončilo
to minulý týden. Nemá to s tebou nic společného."
"Nic?" najednou mi snad i vadilo, že jsem to nebyla já, kvůli komu
to udělala.
"Někdy ti to řeknu" podívala se na mě vážně. "Teď už pojedeme?"
"Dobře, ale nejdřív dostanu pusu?" usmála jsem se smířlivě.
"Dostaneš jich, kolik budeš chtít" přitiskla mě k sobě. "Opravdu
tady?" ochutnala něžně mé rty.
"Pojď" vzala mě za ruku, když se nedočkala odpovědi.

"Nechceš na kulečník?" zeptala jsem se, když jsem pochopila, že
bílé auto míří kamsi do neznáma.
"Vadí ti to?" otočila se ke mně.
"N-ne."
"Dneska nechci na kulečník" políbila mě hladově, když zaparkovala
kousek za městem. "Dneska s tebou chci být sama. Bez lidí. Jen my
dvě."

Chutnala božsky. Její jazyk pomalu a zkušeně klouzal po tom mém
v dokonalé souhře.
"Jsi nádherná" šeptala mi tiše mezi polibky a já se najednou ocitla
v úplně novém, neznámém světě.
To ona byla krásná, to ona byla dokonalá, to ona byla bohyně, která
náhodou shlédla na zem a potkala mě.
Miluju tě! Křičela jsem v duchu, ale neodvážila jsem se to říct
nahlas, protože mě ovládl strach, že se z toho neuvěřitelného snu
probudím.