ZLO 4

|1|

Seděl jsem v prázdném kupé do něhož se všichni bojí nastoupit. To, že je můj otec mrtev docela ubližuje mé autoritě, snad chápete proč.

Vytáhl jsem z tašky vzkaz nad kterým jsem již několik dní nucen přemýšlet. Stálo na něm totiž neznámým písmem napsáno Čas se krátí...
Pochopte, že mě to značně rozhodilo.

Tifian se o mě sice přihlásil, ale pod podmínkou že kdykoli někam půjdu oznámím mu to. A Tolias? U toho se divím, že mu stále nechali místo učitele lektvarů.

V zamyšlení jsem si skoro ani nevšiml, že vlak už zastavil. Vstal jsem a vyšel ven. Mám takový pocit že mě někdo sleduje, když jsem se ale rozhlédl kolem sebe nikdo si mě nevšímá. Tuto myšlenku jsem potlačil a nastoupil do kočáru taženého tesrály. Jakmile kočár zastavil rozešel jsem se do velké síně. Usedl jsem na své obvyklé místo ve tmavém koutě stolu. Potom už začalo zařazování. Jako první zařadili Zixy Zmiozelu a první ročník, poté ředitel představil nového učitele Obrany proti černé magii. Alastor Moody, jeden z lidí, které ze srdce nenávidím. Potom ale Brumbál ještě promluvil.

,,Než započne slavnostní hostina prosím vyslechnětě ještě jednu informaci. Po dlouhé době se totiž bude konat Turnaj tří kouzelnických škol. Předem upozorňuji, že účast je povolena pouze studentům starším sedmnácti let. Teď prosím přivítejte žáky z Krásnohůlek a Kruvalu."

Prvně se dramatickým krokem objevili žáci Kruvalu, potom ladně přišli dívky s pár chlapci z Krásnohůlek. Mou pozornost nejvíce upoutala dívka jež šla v samém čele. Poznal jsem v ní Fleur Delacourovou, kamarádku o nichž mi Zixy vyprávěla.

,,Prosím udělejte pro naši návštěvu místo u kolejních stolů!"

Krásnohůlky usedli k nám, Kruval k Havraspáru. Přímo vedle mě se posadila Fleur. Brumbál potom ještě oznámil, že ti co se chtějí přihlásit mají své jméno chodit do Ohnivého poháru.

Po večeři jsem se usadil k černému jezeru. Bezmyšlenkově jsem se koukal na hladinu vody. Po chvíli vykouklo několik jezerních lidí a zaječelo na mě. Jekot jsem záhadně dokázal přeložit jako tři slova- Dávej si pozor. Další věc za poslední týdny jež mě znepokojila. Jezerní lidé totiž nikdy nad hladinu nevylézají. Teď se tomu tak stalo a ještě k tomu mi řekli ať si dávám pozor...

Naštvaně jsem se zvedl a odešel do knihovny, přesněji do té s omezeným přístupem. Nemohl jsem tušit, že tu bude i Zixy. Chtěl jsem rychle odejít, ale všimla si mě.

,,Williame můžeme si prosím promluvit."

,,Ne."

,,Tak mi řekni proč jsi zmizel pryč!"

,,Nestarej se o věci do kterých ti nic není"

,,Jo, a to jako proč?"

,,Sakra, vzpamatuj se. Nemáš jediný důvod proč by si se mi měla pořád motat do soukromí."

,,Ale taťka jo."

,,Ne ani on ne! To že se o mě přihlásil mu nedává právo mluvit mi do života."

,,Nemá to smysl!"

,,Konečně jsi si to uvědomila."

Otočil jsem se na patě a vzal knihu o řecké mytologii. Knihu jež nesla název Zlo jež zanechávají řečtí bohové jsem otevřel přibližně v půli, jelikož jsem ji již měl rozečtenou.

...jelikož potomci Velké trojky byli až moc silní dohodli se, že již žádné dítě se smrtelníkem mít nebudou. Tuto dohodu ale porušili hned dva z nich, Poseidon a Hádes.
Podle legend spolu jejich děti utíkali a zamilovali se do sebe. Zřejmě spolu měli i syna, jež se měl jmenovat Hyacintus. Jednoho dne je ale Zeus našel a zabil.

Najednou jsem ucítil, že se někdo blíží proto jsem se rozešel na kolej.

,,Wille."

Zatáhl jsem ho do prázdné chodby. ,,Děje se něco Theodore?" Nasával jsem krev z jeho ruky.

,,Je pravda, že je tvůj otec mrtvý?"

,,Ano. Co plánují Smrtijedi?"

,,Volí si nového pána. Měl by sis dávat pozor, chcou za pána tebe a udělají pro to cokoli, to mi věř."

Zašklebil jsem se na něj a znovu se zakousl do jeho dlaně.

,,Williame, už toho nech. Ukrutně mě ty ztráty krve vyčerpávají."

,,A co mám asi říkat já?"

,,Sorry Williame, ale já ti nechci 24/7 dělat jídlo."

Přitočil jsem očima a šel pryč.