ZLO 4

|9|

Seděl jsem u černého jezera a přemýšlel. Až moc jsem toužil po tom abych mohl vidět otce. Ač bych si to nikdy předtím nepřipustil vztah mezi mnou a otcem byl silný.

Ani jsem si nevšiml, že někdo přichází.

,,Williame, omlouvám se" otočil jsem se a uviděl Christophea.

,,Nemůžeš mě nechat na pokoji?! Klidně si choď na tuhle školu, dělej si co chceš ale mě z toho vynech."

,,Je věc o které nevíš. Jde ti po krku někdo n nebezpečný. Zprvu jsme si mysleli, že je to někdo z těch koho ten váš ředitel oživil, ale potom jsme zjistili že jsi je všechny zabil. Byl to ale omyl. Ten váš Brumbál si nějak pojistil smrt, neumřel pořád žije. Otec se ho snaží udržet v podsvětí, ale za chvíli to už nezvládne."

,,Zabiji ho kolikrát to bude potřeba!"

,,Williame neblbni, Hádes se snaží najít způsob jak ho nadobro zabít, ale zatím to vidí šedě."

Neodpověděl jsem a přemýstil se na temné sídlo.

,,Williame?"

,,Nech mě na pokoji!"

,,Williame, proč tady jsi?"

,,A proč bych nemohl?"

Odešel do svého pokoje a práskl rukou do stolu až se v něm udělala díra. Zanedlouho jsem uslyšel hlasy jež se ozývali dole. Ten první patřil Tifianovi, ten druhý Christopheovi.

,,Jak jste mu sakra o Hádovi a Poseidónovi mohli říct?!"

,,Přihlásili se o něj, Tifiane nebyla jiná možnost."

,,Mohli jste mi to alespoň říct."

,,Myslel jsem si, že o tom víš. Teď mě omluv, jdu za Williamem."

,,Nesázel bych na to, že tě pustí dovnitř, typuji že byl naštvaný na tebe."

,,Jo to bude asi protože jsem mu právě řekl, že Brumbál žije"

,,Cože?!"

,,Měl by jsi více chodit na návštěvu za svými bratry aby jsi nebyl tak mimo."

Zbytek rozhovoru jsem už nevnímal, místo toho jsem s malou pomocí černé magie řádně zabezpečil všechny vstupy. Nepotřebuji další přednášky o tom, jak nezodpovědně se chovám.

Posadil jsem se na parapet a pozoroval okolí. Bylo až překvapivé, že takové množství černé magie ještě nezabilo nic ze zeleně ani stromů.
Jelikož jsem cítil jak se sem někdo snaží dostat převlékl jsem se do potrhaných černých kalhot a kožené bundy s lebkou na zádech, kterou jsem i přes otcův nesouhlas dostal od Tifiana.
Mám v plánu se sejít s matkou. Zřejmě si říkáte proč, ale na vysvětlování není čas. Přemýstil jsem se přímo mudlovského Amsterdamu, tady totiž teď pobývá matka. Zazvonil jsem na jeden ze zvonků. Neotevřela ona, ale někdo koho jsem neznal.

,,Mohu ti nějak pomoct chlapče?"

,,Hledám Aleisson Raddleovou."

,,Ach ano, za chvilku by tady měla být, pojď můžeš počkat uvnitř."

Sotva jsem překročil práh dveří začal jsem ho mučit. Za chvíli jsem uslyšel otevírání dveří.

,,Williame?! To musíš pokaždé když se vidíme někomu ublížit?"

,,Eilona jsem zabil, jen kvůli tomu že jsi mi nevěřila, a tenhle? Ten mi jenom poslouží."

,,Tak už to řekni, co chceš?"

,,Vidím, že mne znáš a proto víš že kdybych něco nepotřeboval neozval bych se. Potřebuji veškeré tvé informace co máš o Brumbálovi."

,,Nic nevím."

,,Nezapomeň, že v sobě pořád máš můj lektvar a taky, že kletbu kterou jsem na něj vyslal mužů zlomit jen já" chladně jsem se na ni usmál.

,,Tak dobře. Brumbálovi jsem již před dlouhou dobou dala najevo, že s ním nic nechci mít. On mě ale pořád kontaktuje a zasílá mi své plány.  Nevím proč, ale jde šíleně po tobě."

,,Neřekla jsi mi nic co už dávno nevím!"

,,Prý má nějaký šílený plán na to jak tě zabít, víc mi ale neřekl."

,,Stačí mi chvíli počkat a umřu sám od sebe." Zamumlal jsem.

,,Říkal jsi něco?"

,,Ale nic, musím jít."

,,Počkej co bude s Alexem?"

Mávl jsem rukou a byl mrtvý. ,,Neřekl jsem, že ho nechám žít" a s tím jsem zmizel zpět do svého pokoje.
Mé okolí ale zničehonic zčernalo a já ucítil, chladnou zem.