ZLO 4

|14|

Ač je to proti mně, rozhodl jsem se po vyučování zajít za dívkou jež jsem zachránil. Právě teď vcházím na ošetřovnu.

,,Potřebujete něco pane Raddle?"

,,Ne, jen jdu zkontrolovat tu dívku, kterou jsem zachránil."

,,Jistě, slečna Bradleyová leží támhle" dořekla a rukou pokynula k jedné z postelí. Rozešel jsem se k ní.

,,Jsi tady? Nečekala jsem tě."

,,To asi nikdo."

,,Málem bych zapomněla, jsem Evelyn. Evelyn Bradleyová. Po škole se o tobě šíří, řekněme zajímavé věci "

Zašklebil jsem se na ni.

,,Podívej, proč jsi vůbec přišel?"

,,Jak jsem řekl, chtěl jsem pouze vědět jestli jsi v pořádku, nic více."

,,Jo, jsem ale madam Pomfreyová má ten názor že ne."

Na to jsem se zamyslel. ,,Je pravda, že má upíří krev u mnohých vedlejší efekt."

,,Jaký?"

,,Je minimální pravděpodobnost, že by se s tebe mohl stát upír."

,,Jak se to projevuje?"

,,Chuť na krev, zvýšený čich a sluch, změna vzhledu, je toho více."

Zničehonic si dal ruce na hlavu. ,,Co budu dělat?!"

,,Počkej, co se děje?"

,,Od toho co jsem se probudila slyším všechno, i to co se děje ve vedlejší místnosti a mám chuť madam Pomfreyovou napadnout a vysát jí krev."

Přemýstil jsem nás do mého pokoje na temném sídle.

,,Evelyn, zůstaň tady rozumíš?"

Jakmile přikývla já jsem se rozešel dolů. Chtěl jsem si zde vzít krev, ale ve všech pytlících jsem ucítil jed. I přes to, že jsem cítil jak mé oči zčervenaly naštváním jsem se rozešel zpět do pokoje.

,,Napij se z mé ruky, ihned."

Zakousla se mi do mé ruky.

,,Dost Evelyn, to stačí."

Podívala se mi do očí a přestala pít mou krev.

,,Jsi v pořádku?"

,,Nejsem chápeš? Jsem teď upír, všichni mě za to budou nenávidět, včetně rodiny!"

,,Bradleyovi, jsou lovci upírů, že ano?"

,,Jo, zabijí mě chápeš? Nebudou se mnou mít slitování."

,,Teď na to už nemysli."

,,Williame, ty to nechápeš."

,,Věř mi, že ano. Jsem také upír, ta krev kterou jsem tě zachránil byla má. Přeměnil mě kurva můj nejlepší přítel. Nechal mě týdny zavřeného bez sebemenší krve."

,,Promiň-"

,,Neomlouvej se. Já jsem od dítěte vychováván pro to abych vraždil a mučil lidi. Dělám to a jsem spokojený. Evelyn já takový jsem. Světě div se, s mým rodokmenem. Ty taková, ale být nemusíš pokud nechceš, to si pamatuj."

,,Williame, promiň ale já nedokážu nikoho zabít."

,,Já to chápu, rozumíš?"

Podívala se na mě a přikývla.

,,Sundej si ten řetízek co máš na krku."

Udělala to co jsem chtěl. Řetízek jsem položil na stůl a dal nad něj své ruce. Chvíli jsem odříkával latinská slova.

,,Teď tě bude chránit před sluncem."

,,Díky."

,,Pojď, měl bych tě naučit ovládat své schopnosti."

Přemýstil jsem nás do jedné z prázdnějších ulic. Přivedl jsem k Evelyn jednoho z mudlů

,,Dívej se mu do očí a vyslov to co chceš udělat."

Dlouze se na něj dívala a vyslovila že chce aby si dal facku. Nic se nestalo. Párkrát to ještě zopakovala, ale nebylo to nic platné

,,Williame, já to nezvládnu!"

,,Zvládneš, ale musíš se na to soustředit. Všechno ostatní vytěsni z hlavy."

Zkusila to ještě jednou, stalo se to co požadovala. Na jeho tváři přistála jeho vlastní ruka.

,,Vidíš, říkal jsem to. Kromě toho, že můžeš ovládat lidi, máš schopnost rychle se pohybovat, ale to zase někdy jindy. Měli bychom se vrátit zpět do Bradavic."

,,Co ale řeknu madam Pomfreyové?"

,,To nech na mně."

Přemýstili jsme se na ošetřovnu.

,,Slečno Bradleyová, kde jste celou dobu byla?!"

,,Madam Pomfreyová, můžeme si promluvit?" Řekl jsem.

,,Samozřejmě."

Odvedla mě do své pracovny. Ovládl jsem její mysl a promluvil  ,,Evelyn Bradleyová celou dobu ležela zde na ošetřovně a já jsem tady nebyl."

S tím jsem odešel do Velké síně na oběd. Usedl jsem na své obvyklé místo u Zmiozelského stolu. Když jsem se ale chystal odejít, dveře se otevřely. Stálo v nich pár lidí jež jsem neznal. Rozešly se k řediteli. Tím, že jsem upír jsem měl tu možnost slyšet celý rozhovor.

,,Potřebujete něco pánové?"

,,Jsme z odchytovky, jdeme pro Raddlea."

,,A to proč?"

,,Je to upír pane, je to potvrzené."

,,Jak?"

,,Raddle to sám dokázal, když svou krví zachránil tu holku."

Rozešly se ke mně. ,,Pane Raddle, jdete s námi."

,,A to jako proč?!"

,,Máme rozkaz vás odvést, jelikož jste upír."

,,Máte právo mě zavřít jen pokud máte ověřeno, že jsem jako upír nebezpečný a někomu jsem ublížil na zdraví. Uráží mě že si myslíte, že se bezdůkazně nechám odvést, teď vypadněte!"

Když se k ničemu neměli vstal jsem a zadíval se na ně. Mé oči plály karmínově rudou barvou ,,Řekl jsem vám, že máte vypadnout!" nebezpečně jsem na něj syčel. Zničehonic se všichni sebrali a odešli z místnosti pryč. Já jsem následoval jejich příkladu a rozešel se do tajemné komnaty abych se uklidnil.