ZLO 4

|6|

Rozešel jsem se přímo k hloučku Krasnohůlských dívek co stálo na nádvoří. Šel jsem za Fleur Delacourovou jež právě o něčem hlasitě diskutovala se svými kamarádkami. Jakmile mě zahlédli, začali se usmívat jako by si snad mysleli, že u mě mají šanci.

,,Myslíte že by jste mi na chvíli mohli půjčit tady Fleur?"

Nadšeně začali přikyvovat a o pár metrů se vzdálili.

,,Co potřebuješ?" Sladce se na mě usmála.

,,Chtěl bych se tě zeptat zda by jsi se mnou nešla na vánoční ples?"

Zasněně se usmála. ,,Půjdu moc ráda-" Ani to nestačila doříct a už byla zatlačena do špitajícího hloučku.

Já se rozešel na večeři. Jen jsem se plánoval ukázat a odejít abych nebyl už zase obviněn z poruchy příjmu potravy. McGonagallová ale vstala a začala mluvit.

,,Vážení žáci, před chvílí jsem byla obeznámena s tím, že náš pan ředitel odchází z Bradavic. Nedělejte si s tím starosti, je to kvůli tomu že má ministerstvo kouzel pocit, že by ho měl nahradit někdo jiný. Než do funkce ředitele dosadí někoho jiného budu se o vše starat já."

Všichni se po sobě nechápavě dívali. Já vstal a odešel.
Odfrkl jsem si. Připadám si dotčeně, prý že ho nahradilo ministerstvo? Ne dámy a pánové zabil jsem ho a klidně bych za to šel do Azkabanu.

Najednou si za mnou někdo odkašlal a promluvil. ,,Neměl by jste náhodou být na večeři?"

Otočil jsem se a promluvil. ,,A vy jste kdo?"

,,George Wilson, profesor lektvarů."

Dal jsem se do pohybu. ,,Ehm, mladý muži jak to že jsem vás tu ještě nikdy nezahlédl?"

,,Možná protože se pletete do věcí do kterých vám nic není."

,,Ještě jeden dotaz. Co se stalo s ostatními učiteli co zde učili lektvary?"

Ušklíbl jsem se na něj. ,,Jsou mrtvý a vy pokud mě nepřestanete otravovat dopadnete stejně."

,,Nemyslete si pane..."

,,Raddle."

,,Počkejte, vy máte co do činění s Tomem Raddleem?"

,,Byl to můj otec."

,,To my chcete říct, že jste syn temného pána?!"

,,Ano, být vámi tak si o lidech prvně něco zjistím, než se do nich navážím."

S ledovým klidem jsem ho za sebou nechal stát a odešel.
Posadil jsem se na astronomické věži a pozoroval úplněk.
Poté se tu ale musela objevit Zixy a tu dokonalou atmosféru zničit.

,,S tím zíráním na úplněk vypadáš spíše jako vlkodlak než jako upír."

,,Nech si ty hloupé poznámky a odejdi."

,,Jen ti chci poděkovat, za to že jsi mě zachránil."

,,Nedělal jsem to kvůli tobě."

,,Jo, ještě by jsi měl vědět že k nám zítra má nastoupit novej kluk."

Úspěšně jsem ji ignoroval, proto odešla pryč.

*
Seděl jsem u zmiozelského stolu a přemýšlel nad novým žákem jež McGonagallová představila jako Christopheho di Leonarda.
Musel jsem se ušklíbnout nad tím co o něm nenápadně říkali ostatní. Bylo to samé. ,,Vypadá jako Raddleův bratr" a další keci.
Tedy musím uznat, že vážně vypadal mně podobně. Byl bledý, jeho oči stejně jako ty mé připomínaly dvě černé díry. Byl zahalen do elegantního černého pláště se stříbrným lemováním. Nechápu, proč mě musel otravovat i tady

I když jsem byl ztracen v myšlenkách cítil jsem jak se ke mně blížil.

,,Pojď se mnou."

Místo toho abych měl svou obvyklou poznámku jsem ho následoval.
Zamčel nás v jedné z prázdných učeben.

,,Proč tady jsi?!"

,,I když se mi příčí být ve společnosti tolika lidí, byl jsem sem vyslán abych ti pomohl ovládnout svou magii, Teď mě omluv Wille musím jít za tím Wilsonem pro rozvrh."

Místnost jsem opustil ještě před ním. Byl jsem pobouřen. Už zase má někdo pocit, že mi musí pomáhat.

Podíval jsem se na hodinky a začínal zjišťovat, že je nejvyšší čas vydat se na obranu proti černé magii.