ZLO 4

|16|

Probudil jsem se s neskutečnou bolestí hlavy. Vzal jsem si pár lektvarů a vzpomínal na předchozí den. Byl ples, tudíž dnes je volný den, což znamená den strávený v knihovně.
Vstal jsem, oblékl se do své obvyklé kožené bundy a rozešel se do knihovny. Nepozorovaně jsem vešel do omezeného přístupu, a vzal jednu z těch nejtemnějších knih. Po pár hodinách do knihovny vešlo asi tucet bystrozorů. Místností se ozval pronikavý zvuk. Pod jeho nátlakem jsem se svezl k zemi.

,,Svažte ho."

Pár z nich ke mně přistoupilo, nasadilo mi magická pouta a svázali mi ruce.

,,Vemte ho a jdeme, za pozemkama se přemýstíme."

,,Myslíte to vážně, už zase?"

,,Pane Raddle, radím vám být zticha."

Dva z bystrozorů mě chytili za svázané ruce a podstrčili mě abych se rozešel. Všichni na mě po cestě koukali. Někdo soucitně, jiný vypadal že je rád že mě odvádějí, potom tady ale byl Christophe a Evelyn.

,,Pánové, nemohl bych si s Williamem ještě promluvit."

,,Ne, máme rozkaz ho odvést a nikoho k němu nepustit."

,,Pane Robsone, myslím že to nebude problém."

Poznal jsem z Evelynyích slov ovládnutí mysly.

,,Je, jdeme."

Christophe se na mě soucitně podíval. Já zrak odvrátil a pokračoval v cestě.

*
Tentokrát to bylo jiné. Zavedli mě totiž rovnou do Azkabanu. Tady jsem nad mozkomory neměl absolutní kontrolu, byli to ti co byli oddaní ministerstvu kouzel.
Byl jsem hladový, ani nejde popsat jak, ale má vůle nic neovlivňovala. Seděl jsem v cele, připadal jsem se jako bych umíral, bylo to ale krutější. Díky absenci krve jsem pomalu začínal sesychat, neměl jsem žádnou sílu na to se pohnout. Šance na útěk byly také nulové. Já jsem teď nic nezmohl a ostatní nemají žádný důvod mě zachraňovat. Koneckonců, za pár týdnů mám narozeniny a je jedno zda umřu tady nebo kdekoliv jinde.

,,Williame!"

Neodpověděl jsem, byl jsem na to až moc unavený. Sledoval jsem jak mi Evelyn lije krev do úst. Cítil jsem jak se mi začíná vracet život do těla.

,,Williame, zvládneš chodit?"

,,Ano"

,,Nemyslím si, pojď podepřu tě"

,,Christophe i přes to že si to myslíš, já nejsem nesvéprávný!"

,,Nechte toho, slyším někoho jít musíme pohnout. V této části Azkabanu se nedá přemysťovat, takže musíme jít kousek pěšky. Christophe, ty mu pomož a ty Williame, buď zticha."

Christophe se ke mně a podepřel mě.

,,Jdeme."

Zničehonic se před námi zjevili mozkomorové. Evelyn se ze všech sil snažila najít hůlku a Christophe vypadal, že nemá absolutní tušení o tom jak se patron dělá. Zničehonic se znovu ozval zvuk jež mě dříve složil. Byl to zvuk jež se vkrade upírům do mysly a smaží jim mozek.
I přes to, že se nás Christophe snažil zadržet jsem se i s Evelyn v bolestech zhroutil na zem.

Objevili se tady bystrozorové, kteří nás zavřeli do cel. Po několika minutách, ale přišel i muž zahalen do pláště z nějž jako byl vylétávaly duše mrtvých. Proč jsem v něm Háda.

,,Pánové, myslím že ti tři jsou zde zavřeni nevině, proto myslím že je vhodné je propustit."

,,Jistě pane, provedeme."

Otevřeli mi celu, stejně jako ostatním. Rozešel jsem se s Evelyn pryč jelikož Christophe trval na tom že si ještě musí promluvit s otcem.

,,Williame přemýstím nás, ano?"

Neodpověděl jsem, pouze jsem přikývl. Připadal jsem si strašně. Už podruhé v životě jsem měl nasazené magická pouta a byl díky tomu naprosto bez obrany.
Přemýstila nás na temné sídlo.

,,Williame měl by jsi si jít odpočinout."

Místo odpovědi jsem vystoupal schody a vešel do svého pokoje. Nespal jsem, to ne jen jsem ležel na posteli s oči upřenými na strop.

*
,,Williame, kam si myslíš, že jdeš?!"

,,Najít toho bystrozora, chci aby mi sundal magická pouta."

,,Budeš tady."

Už tady byl nejen Tifian, ale i Christophe.

,,Williame, uvažuj rozumě. Hádes ty bystrozory očaroval a ti si teď nepamatují na to že tě propustili. Jsi podle nich teď hledaný sériový vrah co utekl z Azkabanu."

,,Jo, takže mě tady zavřete stejně jako to dělal otec?!"

,,Williame, toho bystrozora ti přivedu, budeš si s ním moct dělat co budeš chtít, ale teď budeš zde."

,,Mám hlad, přiveď mi někoho k jídlu."

,,Máš v lednici sáčky s krví."

,,Tifiane, teď nemám jakoukoli upíří schopnost kromě toho, že ti mohu vysát krev. Ty sáčky jsou pořád plné jedu co tam nalila Thalie."

Měl jsem chuť vysát mu z těla všechnu krev a díval se na to jak pomalu umírá, ale i přes to jsem se ovládl.

,,No nic, musím se vrátit do školy. Williame, měj se."

Rozpustil se do stínů a já zde zůstal společně s Tifianem.

,,Proč se chováš, tak jak se chováš?"

,,Tifiane, přesně takhle se chovám celou dobu, jen ty o mně máš pořád nějaké zvrácené představy. Jestli opravdu nechceš sloužit jako snídaně tak se mi kliď z očí."