|20|

14 3 0
                                    

I přes to, že zde má magie nefunguje cítil jsem jak mnoho lidí vstoupilo na pozemky. Též jsem cítil oheň. Tížilo mě že netuším co se děje. Plameny se velice rychle rozšířily i sem. Má se kůže začínala pálit, a já upadat do bezvědomí. Měl jsem před sebou tak dvě minuty života.

Uviděl jsem matku jež ze své ruky vypouštěla vodu, která hlásila oheň. Namířila hůlkou na řetězy, které následně zmizely. Pohotově jsem vstal ze země.

,,Měl by jsi jít dolů."

Otočil jsem se a šel pryč. Jakmile lidé zjistili, že jsem to já, přestávali bojovat s ostatními a zaútočili na mě. Sice jsem zvládal bojovat, ale přeci jen krve jež mi otec poskytl nebylo nějak výrazně moc a já neměl času na to se z někoho napít. Prostě jsem jen bojoval proti ostatním a snažil se příliš nevyčerpat.

*
Čas ubíhal rychle, minuta, dvě, tři a potom to nemělo již cenu počítat. Byl jsem zaneprázdněn bojem, nikde jsem neviděl otce a cítil jsem několikanásobné vyčerpání

Najednou se všichni začali stahovat. Já jsem se chtěl přesunout do svého pokoje, když na mě promluvila matka. ,,Williame, můžeme si promluvit?"

,,Když to uznáváš za vhodné."

,,Mohl by jsi mi odpustit to jak jsem se k tobě dříve chovala?"

Upřeně jsem se na ni zadíval.

,,Williame, já umírám. Zradila jsem tě, ty lidi jsem sem přivedla já a budu za to potrestána. Mohl by jsi mi to odpustit?"

,,Odpouštím ti vše co jsi kdy udělala."

Usmála se na mě a objala mě. Poton se beze slov rozplynula. Já jsem se rozešel do svého pokoje. Ignoroval jsem, že bych měl jít za ostatními jelikož jsem jim přestal věřit. To oni mě zavřeli a přivázali a poté mě tam nechali málem uhořet.
Zavřel jsem dveře a usadil se do výklenku okna. Pozoroval jsem zbytek sněhu, jež se již rozpouštěl. Zahlédl jsem Christophea jak běží dovnitř. Měl jsem hlad, to ano ale teď jsem si toho nevšímal.

*
,,Williame!"

Mávl jsem rukou a nechal dveře aby se otevřely. Ani jsem se neobtěžoval vstát.

,,Na" hodila mi do rukou pytlík krve.

,,Proč ses sem zavřel?"

,,Nikam jsem se nezavřel, je to snad můj pokoj ne?!"

,,Jsi naštvaný?"

,,Představ si, jsem. Nechali jste mě tam trčet v řetězech a já kvůli vám málem uhořel! Navíc jsem si zničil oblečení za několik tisíc euro."

,,Williame, pokud bychom tě tam nezavřeli tak by jsi nám všem postupně vysál krev a to že jsi mohl uhořet jsem nevěděla. Kdo ti vlastně pomohl?"

,,Matka."

,,Cože?!"

,,Má matka pomohla Brumbálovi, on ji za to vzkřísil. Matka mě poté zradila, já jí podal lektvar jež v případě zrady dotyčného zabije. Já jsem jí poté dal protijed, pod podmínkou že už se neukáže a nepůjde po mně. Ona znovu zradila, tím že sem ty lidi přivedla a ten lektvar ji zabil. Tedy ještě předtím uhasila oheň a pomohla mi."

,,Jaktože tě zachránila?"

,,Evelyn, mé rodinné vztahy jsou na delší povídání a nejsou úplně lehké na pochopení."

Pokrčila rameny. ,,Já mám času kolik chci."

,,Prostě se o tom nechci bavit. Ona se chtěla pomstít otci a já ji nesnášel, to je vše."

,,Tak to vypadá, že mě tady nechceš."

,,Jo, to máš pravdu."

,,Tak jo, kdyby jsi cokoli potřeboval-"

,,Rozhodně o to nebudu prosit tebe."

,,Hele, snažím se ti pomoct."

,,Vypadám snad, že to potřebuji?"

,,Jo, měl by si se převléci, takto nevypadáš jako ze zrovna z bohaté rodiny"

,,Nemáš být náhodou s Christopheem ve škole?"

,,Já jo, on ne. Odešel, byl tam kvůli tobě aby tě hlídal."

,,Skvěle, další člověk jenž mě tady bude do konce života otravovat."

,,Můžeš je vyhodit."

,,Zkoušel jsem to z Tifianem, žádný efekt to nemělo. Co se vlastně stalo s Thalií?"

,,Není při sobě, je jako by se zbláznila."

,,Vyřeším to" rozešel jsem se do své pracovny. Z jedné z poliček jsem vzal určitý lektvar. Šel jsem dolů za Thalií. Nastavil jsem ruku v níž se mi okamžitě objevil klíč. Otevřel jsem dveře a nalil jí lektvar do pusy. Otočil jsem se na Evelyn

,,Za chvíli bude v pořádku."

,,Děláš si srandu, ty celou dobu víš jak jí pomoci a nic jsi neřekl."

,,Původně jsem to neměl v plánu dělat vůbec."

,,Proč?"

,,Je mezi námi vzájemná nenávist a navíc i otec jí mohl pomoci. O tom lektvaru ví."

Přemýstil jsem se zpět do svého pokoje a pokračoval ve shlížení z okna.

ZLO 4Kde žijí příběhy. Začni objevovat