ZLO 4

|5|

William Edward Raddle

Asi bych vám měl osvětlit co se děje. Pustili mě totiž na jeden den abych si mohl vyřídit věci co potřebuju. Ano, nejraději bych je podvedl a nevrátil se, ale použili na mě čip. Pokud se nevrátím jsem mrtvý.

Teď ale jdu s Zixy do pokoje abych ji mohl pořádně ošetřit.

Předem upozorňuji že mi na ní nezáleží, spíše by se mi kdyby umřela nechtělo poslouchat Tifiana.

Jakmile jsem si byl jist, že jí už nic není šel jsem si sehnat někoho k jídlu. Theodor se totiž rozhodl, že bude stávkovat.

*
Uběhlo pár hodin a já už zase byl přivázán k židli. Měl jsem tudíž spoustu času na přemýšlení. Tedy, celé dny jsem vymýšlel způsoby Brumbálovy smrti.
Zničehonic se otevřely dveře.

,,Jak to vypadá mezi bohy?"

,,Jejich spory se postupně urovnávají."

Měl jsem pocit, že to zakřikla, jelikož mnou o pár sekund později projela ostrá bolest. Oproti tomu co se dostavilo potom byla slabá, velmi slabá.

,,Williame, co se děje?!"

Místo odpověďi se ozýval jen můj bolestný křik.
Najednou jsem ucítil jak pouta povolila a magická zábrana zmizela a kolem mě se rozvířila magie. Poté jsem upadl do bezvědomí.

*
Po jsem se probral, má vězeňkyně u mě stále byla.

,,Neříkala jsi náhodou, že se bohové uklidnili?!"

,,Byl to podle mě Hádes."

,,Super tak mě můžeš pustit!"

,,Ne, musíš se naučit ovládat svou magii. Začneme ihned."

,,Myslíš to vážně?"

,,Začneme s Poseidónem. Jak jsi si již možná všiml můžeš mluvit s vodními tvory a koňmi. Důležitější je ale aby jsi se naučil ovládat vodu a zemětřesení. Začneme tím, že se pokusíš ovládnout pár kapek vody a budeš se je snažit nadzvednout."

Poté mávla hůlkou a odstranila magickou zábranu.
Podíval jsem se na vodu ve skleničce. Mé oči byly náhle zeleno modré, připomínající moře. Pár kapek se náhle zvedlo a začalo kolem ní poletovat.

,,Víš co, uděláme to jinak. Jelikož vidím, že ti tohle nedělá problém přemýstím se s tebou někam k moři, kde si vyzkoušíš něco těžšího jako třeba uklidnit ho."

Neodpověděl jsem, pouze jsem se nechal přemýstit.

Upřeně jsem se díval na moře. Po pár sekundách se rozbouřené moře uklidnilo.

,,Divím se, že se ti to podařilo hned."

Stále jsem nic neřekl, jen svůj pohled upíral na moře.

,,Hele, co ti je?"

,,Nic."

,,Willia-"

,,Nic mi není, rozumíš?!"

,,Proč sakra musíš být pořád naštvaný, jen jsem se tě zeptala jestli jsi v pohodě."

,,Jak by ses chovala ty kdyby tě někdo na několik týdnů přivázal k židli?!"

,,Pochopila bych to!"

,,Samozřejmě, dcera Athény."

,,Počkej, počkej, počkej jak víš že jsem dcera Athény?"

,,Dala jsi my několik příležitostí k tomu abych ti četl myšlenky, nebo si prohlížel tvé vzpomínky. Vždy jsem si myslel jak jsou Athéniny děti inteligentní."

,,Vypadni odsud pryč, ale až budeš potřebovat pomoc se zvládáním své magie mě nevolej!"

Přehraboval jsem se jí v mysli, myslela si, že se nenechá dvakrát pobízet a zmizí pryč. Místo toho jsem k ní přistoupil tak blízko, že jsem cítil její dech. Měla obrovskou chuť mě políbit. Zašeptal jsem jí do ucha.

,,Nemusíš mít strach, ty by jsi byla ta poslední kterou bych o pomoc žádal."

Potom jsem se beze stopy rozplynul. Přemýstil jsem se přímo do kanceláře Albuse Brumbála.

,,Ále, Raddle se po pár týdnech zase objevil. Čím vděčím za tvou návštěvu? Nechceš snad skončit jako tvůj otec, ne? On si taky myslel, že mě může porazit a místo toho teď hnije v pekle."

Po dlouhé době jsem se od srdce zasmál. ,,Žádné peklo neexistuje, jedině tak podsvětí, a i přesto má na straně mrtvých své spojence."

,,A to asi koho?"

,,Co třeba samotný vládce podsvětí?"

,,Proč by se s ním asi Hádes spojil. Jsi naivní."

Zničehonic celou místnost zaplavil černý kouř.
Uprostřed něj stála postava celá zahalena v černé. Slyšel jsem jak Brumbál polkl.
Poté promluvil.

,,Co třeba protože je to můj syn!"

,,Tom, že je tvůj syn? Vždyť je jeho otec mudla."

,,To s jenom myslíš."

Kouř náhle zmizel a Hádes s ním. Já využil Brumbálovy zmatenosti a vrazil mu otrdýku přímo do srdce. Jen se na mě podíval a rozplynul se. Schoval jsem dýku a odešel na kolej.

Nikdo si mě nevšímal, tedy nikdo kromě Lestera. Zničehonic se ke mně rozešel.

,,A to jsem doufal že jsi už konečně pochopil že s tebou nechci nic být."

,,Jen chci tvůj souhlas k tomu abych tvou sestřenici mohl pozvat na ples."

,,Jakej zase ples?!"

,,Vánoční ples, který je součástí turnaje. Ty jakožto jeden ze šampionů ho zahajuješ."

,,Zixy si klidně pozvy, je mi to jedno, teď když dovolíš."

Pochopil a uklidil se mi z cesty. V hlavě se mi zatím začal tvořit plán. Delacourovou i Digorryho bych jednoduše mohl zabít, ale to by nebyla taková zábava. Pozvu ji na ten ples, s Digorrym se ještě uvidí...