ZLO 4

|19|

Probudil jsem se a uviděl Tifiana.

,,Přijde se na mě dívat ještě mnoho lidí?"

,,Vypadáš zoufale."

,,Otec si to neuvědomuje, ale tím že mě tady nechává hladovět slábnu což způsobuje že se již jen ztěží ovládám. S každou další minutou mi to čím dál tím více vymývá mozek."

,,Tom si myslí, že je tohle jediný způsob."

,,Ne Tifiane, ničeho kromě toho že vás všechny pokoušu tím nedocílí."

,,Co když se pleteš ty?"

,,Oba víme že to tak není, i když je to vlastně jedno."

,,Co tím myslíš."

,,Stejně zemřu, je jedno čím budu trávit zbytek života."

,,Otec tvé smrti může zabránit."

,,Ne Tifiane, s tím ani on nic nezmůže. Měl by jsi jít, než i ty skončíš s kousnutím na krku."

,,Williame, já ti to že jsi zaútočil na Zixy nevyčítám."

,,Jak sám víš, já sotva ucítím krev přestanu se ovládat. Věř mi že teď rozhodně nepřemýšlím nad tím kdo v sobě má jed."

,,Netvrdí náhodou všichni jak ti lektvary jdou?"

,,Věř mi, že otrávenou krev nepozná nikdo. Je to jako bych ukázal na někoho na ulici a chtěl po tobě aby jsi mi řekl co měl dnes ke snídani. Jen se zeptej otce, řekne ti to stejné."

,,Asi bych měl jít"

Zavřel jsem své oči. ,,Jo, to by jsi měl. Vyřiď otci ať se v nejbližší době neukazuje, nemám náladu s ním mluvit."

,,Věř mi, že když mu to řeknu přetrhne se aby zde byl co nejdříve."

Slyšel jsem jak Tifian vstal a odešel. Dlouho to ale netrvalo. Otec se totiž rozhodl, že mě musí přijít otravovat. Pootevřel jsem oči a podíval se na něj.

,,Chtěl si pocit, když se ti něco otírá o srdce? Máš ho mít."

Než jsem mohl zareagovat ucítil jsem dřevěný kůl jež se mi otíral o srdce. ,,Stačí ti jeden pohyb a můžeš mě zabít."

,,Myslím, že to ještě chvíli počká."

,,Vyhrávám, byl jsem po smrti víckrát než ty."

,,Dvakrát zemřít za dva dny, to se jen tak nevidí."

,,Žádná z mých smrtí nebyla má chyba."

,,A co ty tři otravy?"

,,Za ty může Amelie. První otrava se stala, když otrávila toho bystrozora, druhá a třetí se stala protože jsem kvůli ní ztratil kontrolu. Dal jsem ze své krve napít Evelyn, protože všechny krevní sáčky otrávila. Poté jsem dal napít své krve jí samotné. Za mou úplně první smrt můžeš ty když jsi mě nechal přeměnit na upíra."

,,Je jednodušší vše svést na ostatní, co?"

,,Ne, obě je stejně na nic."

,,Začal si se chovat smířeně."

,,Co jiného můžu dělat? Jakkoliv se budu chovat tak tady stejně budu zavřený. Jen mi řekni, k čemu si myslíš že tohle je?"

,,Třeba k tomu že se začneš znovu ovládat?"

,,Ne, povede to jedině tak k ještě horšími sebeovládání. Jak už jsem řekl Tifianovi, to že jsi mě tady zavřel mě jedině tak oslabuje"

Neotálel a znovu se mi o srdce otřel kůlem. ,,Tak mi řekni, své pocity teď."

,,Mé pocity jsou takové, že se chováš jako idiot."

Ušklíbl se na mě. ,,Podle čeho tak usuzuješ?"

,,Myslím, že ti to je samotnému jasné."

,,Musím jít, než Amelie roztrhá Tifiana na kousky."

,,Byl bych radši kdyby to bylo naopak."

Slabě se pousmál a znovu promluvil.
,,I když proti tomu mám jisté výsady, já také"

S velikou námahou jsem se na něj usmál. Byla to vzácná chvíle, naposledy jsem se takto usmíval na Charlieho. Překvapením bylo, když mi otec poté hodil pytlík krve.

,,Čím jsem si to zasloužil?"

,,Ač si to neuvědomuješ, začínáš se ovládat."

Než jsem stihl cokoli říci byl pryč. Pohlédl jsem na krev v mých rukou. Již jsem neotálel a celou ji vypil. Cítil jsem jak se mi energie vrací do těla, byl to vysvobozující pocit. I přes to mi ke spokojenosti zbývalo mnoho. Neměl jsem co dělat, mohl jsem jedině přemýšlet o tom co řekl otec.

Ač si to neuvědomuješ, začínáš se ovládat

Ovládat? To určitě.