ZLO 4

|21|

Třetí osoba

Uběhlo pár měsíců než William ze svého pokoje sešel dolů. Neměl náladu s kýmkoliv mluvit, byl do sebe uzavřený ještě více než kdy dříve. Přeci jen je tohle jeho poslední den života, co by jste ode něj tedy čekali. Neslyšitelně otevřel dveře a odešel dolů do přízemí. Skoro ihned se ocitl tváří v tvář svému strýci.

Tifian pozdvihl obočí. ,,Williame, co tady děláš?"

,,Bydlím, a to už pár let" odsekl mu.

,,Po několika měsících se tady jen tak objevíš a nic neřekneš?"

,,Podívej se, já jsem nikdy nikomu nic neříkal, tak toho nech."

,,Williame, sakra máš zemřít!" začal se rozčilovat.

,,Jo Tifiane, a nemusíš mi to stále připomínat."

Zničehonic se Williamovi podlomily kolena. Zachytil se o stůl.

,,Je ti něco?"

,,Nic mi není."

Nebyla to ale pravda. V uších se mu ozývala ozvěna, jeho tělo si připadalo jako by leželo v kyselině. Nastavil ruku, čímž si přivolal lektvar na bolest. Lektvat ihned pozřel a usadil se na židli.

,,Williame, vážně jsi v pohodě?"

,,Ano, už bych měl jít" zvedl se ze židle. Neměl to ale dělat, jelikož se mu zamotala hlava a on upadl do bezvědomí.

,,Tome!" zavolal Tifian na svého bratra.

Jakmile Tom zahlédl svého syna, poklekl k němu a dal nad něj své ruce. Tifian si vzpomínal, že toto gesto u něj často vídíval když se někomu snažil pomoci svou magií. Po chvíli Tom vstal, vzal Williama do náručí a pohlédl na Tifiana.

,,Zatím ještě žije, což vlastně víš i ty sám. Dlouho to trvat ale nebude. Umírá a jeho stav se postupně bude zhoršovat."

Poté se se svým bratrem v patách rozešel do svého pokoje. Jakmile ho položil na postel řekl jsem mu, že je tady nechám o samotě.

,,Já jsem s ním mohl dost času, který jsem nevyužil. Budu mít ještě čas s ním mluvit. Zůstaň tu, já se za chvíli vrátím."

Tifian přikývl a zadíval se na Williama. Tom už byl pryč když začal otevírat oči.

,,To by jsi nečekal, že mě takhle uvidíš, co?" zašklebil se.

,,Řekněme, že ne."

,,Jak by jsi také mohl? Také jsem plánoval delší život. Nemohu za svou matku."

,,Co se s Aleisson vlastně stalo?"

,,Je mrtvá."

,,Cože?!"

,,Nechci se o tom bavit."

Povzdechl si. ,,Asi bych měl jít."

,,Ne Tifiane. Pokud odejdeš tak sem přijde otec a já s ním nechci mluvit."

,,Williame, on tě má rád že ani nevíš jak moc. Možná to nedává svým chováním zrovna najevo, ale je to tak. Neměl by jsi ho odmítat, hlavně ne teď když umíráš. S Tomem je to těžší. Je až moc tvrdohlavý na to aby si přiznal, že udělal chybu. Bylo to tak vždy, ale věř mi že ty jsi ten světlý bod v jeho životě. To díky tobě se s námi zase začal vídat."

,,Mám ti to věřit?"

,,Ano, Tom ti to dosvědčí."

I přes to mu William nevěřil ani slovo.

*
Tifian odešel a všichni mohli jen čekat kdy se tady objeví Tom. William pochyboval že by pro otce něco znamenal. Kdyby to pravda byla nikdy mu to nikdo nedal najevo.
Uslyšel otevírání dveří, stál v nich ten s kým nechtěl mluvit.

,,Otče."

,,Nemusíš se ihned tvářit jakoby jsi mě chtěl zadusit."

,,Proč jsi tehdy zabil Jacka?"

,,On to chtěl udělat se mnou, držel tě-"

,,Raději to neřeš, taky jsem Charlieho zabil."

,,Williame, nebyla to tvá chyba-"

,,Buď už zticha, já si stejně budu žít s tím, s čím chci. To mi koneckonců všichni připomínají."Byli to jediní lidé kteří se se mnou bavili i přes to že nebyli ze Zmiozelu. Byl jsem

,,Wille, promiň že jsem ti o Isle nebo Jackovi nikdy neřekl. Původně jsem jim možná věřil, tedy do té doby než skončilo studium. Byl čas posunout se dál. Oni se poté všichni, včetně Aleisson přidali ke světlé straně. Williame, jsi můj syn a věř mi, že ačkoli jsem ti to nedával najevo, pro mě znamenáš více než na kdokoli jiný."

William nic odpověděl jelikož se jeho stav zhoršoval. Jeho magii již nic neovládalo, vířila se všude kolem, on sám se pokoušel zvládnout bolest jež se dostavila.
Poté vše ustalo. Magie jakoby upadla do zapomnění. William přestal dýchat.

Tom se slzami v očích bezmocně sledoval jak se jeho syn rozplynul, jako to po své smrti dělají všichni upíři.