ZLO 4

|7|

Když do učebny přišel i Christophe usedl vedle mě jako by to byla ta největší samozřejmost.

,,Nemůžeš si alespoň sednout dále ode mě."

Díky tomu, že začal přicházet Moody nic neřekl pouze se na mě zašklebil.

,,Kde je ten novej student Di Leonardo?"

Přihlásila se Grangerová a promluvila. ,,Posadil se vedle Williama Raddlea."

,,Raddle, vy jste se konečně uráčil přijít na mou hodinu? Už jsem měl pocit, že jste se snad propadl do země."

,,Nemyslím si, že potřebujete vědět o tom kde trávím čas" zněl jsem chladněji než obvykle, i Moody se na mě chvíli díval s podivným strachem v očích.

,,No nic, raději se vrátím k hodině. Dnes budeme opětovně pokračovat v opakování předchozích ročníků."

,,Neměl by jste nás radši naučit něco jiného než to co mají ostatní již dávno umět?"

Ignoroval mě a pokračoval. ,,Dnes si zopakujeme bubáky. Slečno Grangerová, řekněte nám o nich něco."

,,Bubák je strašidlo, které mění tvar. Umí na sebe vzít podobu čehokoliv, co nás podle jeho názoru nejvíc vyděsí. Je možné ho zneškodnit kouzlem riddikulus, které ho donutí vzít na sebe podobu něčeho hodně legračního. Smích ho vykolejí natolik, že zmizí."

,,Skvěle, teď se postavíte do řady a vyzkoušíte si kouzlo."

Můj největší strach? Strach z výšek, co také jiného?
Uvnitř sebe jsem věděl, že to Moody udělal naschvál. Chce mě jedině tak ztrapnit.
Byl jsem překvapen, když se zformuloval Christopheův strach. Byl to pes, pekelný pes.
Připadalo mi zvláštní, že se syn Háda bojí pekelných psů, ale já nemám co říkat když se bojím výšek co?

Mávl hůlkou a řekl riddikulus. Z psa se najednou stalo kotě s růžovou mašlí okolo krku

Když jsem přišel na řadu já všichni dychtivě čekali co uvidí. Já jsem bubáka ale ještě před tím než se stačil zformulovat ovládl a nařídil mu aby zmizel.

,,Hodina skončila, můžete jít."

Ihned mě začal pronásledovat Christophe.

,,Co chceš?!"

,,Musím uznat, že byl chytrý tah toho bubáka ovládnout, ale stejně bych měl vědět co je tvůj největší strach."

Hodil jsem po něm arogantní pohled a odešel.
Poté jsem si uvědomil, že další hodinou jsou lektvary a měl jsem chuť něčím pořádně třísknout o zeď. Ten učitel, Wilson je divný. Připadá mi, že když se dozvěděl že jsem syn Toma Raddlea šel na něm vidět nejen strach, ale i nenávist.

Tyto myšlenky jsem automaticky potlačil a usadil se v učebně. Vedle mě se usadil Christophe.

,,Pořádně mě deptá když si vedle mě pořád sedáš."

,,Hele, nejsi jediný kdo tady nechce být."

,,Hm."

Po chvíli sem přišli i ostatní a s nimi i profesor.

,,Dnes si zkusíme nemíchat mnoholičný lektvar. Je tady někdo kdo s ním má nějaké skutečnosti?"

Místo přihlášení jsem si lehl na lavici.

,,Pane di Leonardo, k čemu se tento lektvar běžně používá?"

,,Nevím pane."

,,Tak něco jiného, slečno Bonesová jaké jsou přísady?"

,,Nevím."

,,Je tady vůbec někdo kdo něco ví?" Povzdechl si. ,,Pane Raddle?"

,,Lektvar nás přemění na člověka, kterého si vybereme. Do přísad patří denivky, pijavice, prášek z rohu dvojrožce, truskavec, úhorník mnohodílný, kůže bojgy africké a část z těla osoby, na kterou se chcete proměnit."

,,Správně, pane Raddle. Pět bodů pro Zmiozel. Teď si otevřete stranu 59 a lektvar uvařte."

Všichni kromě mě začali listovat knihou. Já jsem si rovnou vzal přísady a dal se do přípravy.

Když jsem měl mnoholičný lektvar hotový prohlédl na Christophea. Přesně v ten moment jsem zahlédl jak místo úhorníku do lektvaru sype rozemletý truskavec.

Automaticky jsem Christophera odstrčil a chtěl lektvar zabezpečit ale on byl zřejmě toho názoru, že na mě musí být naštvaný, protože jsem se ho dotknul a on lidský dotyk nenávidí. Hodil po mně nůž, a já lektvar nestihl zastavit. Slyšel jsem jen obří výbuch a potom tma. Absolutně netuším co se poté stalo...

-----------------------------------------------------------------

Čauko lidi, jo vím že se mnoholičný lektvar vaří  měsíc, ale já ho sem prostě musela dát...

Jinak co si zatím myslíte o Christopherovi?