ZLO 4

|10|

Když jsem ještě ani nebyl v Bradavicích, tohle se mi stávalo často, otec z toho šílel. Vždy jsem se po chvíli zase probudil, vypil pár lektvarů a všechno bylo v naprostém pořádku, teď jsem ale cítil že je něco jinak. Ocitl jsem se v temné místnosti. Byly zde dva trůny, jeden z kostí druhý z mrtvých jarních květin, jež dávali tomuto místu zajímavou atmosféru. Jen jeden trůn byl obsazený, seděl na něm muž ve kterém jsem poznal Háda. Po chvíli ze stínu vystoupila další postava, ve které jsem okamžitě poznal svého otce. Poklekl před trůn a promluvil.

,,Otče, sháněl jste mě?"

,,Vstaň Tome. Měl by jsi vědět, že se tvůj nepřítel dostal z podsvětí."

,,Otče, nechte mě na chvíli odejít z podsvětí, já jediný vím jak ho zastavit."

,,Ne Tome, zůstaneš tady. "

,,Nemohu zde zůstat. Brumbál půjde po mém synovi, on potřebuje mou pomoc-"

,,Tvou pomoc potřeboval jedině tak když jsi ho nechal trčet v sirotčinci. Teď běž, za chvíli se vrátí Persefona a ty víš, že tě nemá dvakrát v oblibě."

Jakmile opustil místnost tiše něco zaklel a já se probudil. Byl jsem unavený, ale to jsem neřešil. Sešel jsem schody dolů, kde jsem narazil na Tifiana, který suše diskutoval se svou ženou.

,,Takhle neupraveného jsem tě snad nikdy neviděl" musel si rýpnout můj strýc.

Došel jsem k lednici, ze které jsem vytáhl nemocniční pytlík s krví.

,,To je snad poprvé, kdy si někoho kvůli krvi nezabil."

,,Buď zticha" odpověděl jsem a začal odcházet. Tifian byl, ale toho názoru že mě nemůže nechat na pokoji. Položil mi ruce na ramena.

,,Williame, co se děje?"

,,Nic."

,,Williame, řekni mi to."

,,Nechci ti nic říkat."

Zastavil jsem se až před vchodem do otcového pokoje. Pronesl jsem pár potřebných zaklínadel a dveře se otevřely.

,,Jak jsi to udělal? Snažím se tam dostat už pár dní."

,,Kdyby jsi znal alespoň základy černé magie, věděl by jsi to."

,,Proč tam vůbec jdeš. Tom nikdy neměl rád když tam někdo chodil."

,,Potřebuji něco najít."

,,To je snad poprvé co jsi přiznal, že Tom věděl něco co ty ne."

,,Můžeš být už zticha?!"

,,Když mi řekneš co tě tak rozhodilo."

,,Když jsem byl mladší míval jsem něco jako vize. Teď se mi to po dlouhé době stalo zase."

,,Počkej co jsi viděl?"

,,To tě nemusí zajímat. Teď musím najít odpovědi."

Přistoupil jsem ke stolu a začal prohledávat pergameny. O smrti vím sice vše, ale tohle mi uteklo. Kromě viteálů totiž neznám už moc možností jak neumřít. Začal jsem prohledávat pergameny na stole. Na většině z ní nich byly postupy lektvarů, nebo poznámky ohledně černé magie. Potom jsem ale našel náčrtek dýky. Někde jsem ji zahlédl, ale netuším kde.

,,Tomovi se to stávalo taky. Vždycky zničehonic omdlel a pár hodin ho nikdo neviděl. Tu dýku viděl když se mu to stalo už celkem dávno. Potom jediné co ho zajímalo bylo k čemu slouží."

,,Víš, na co přišel?"

,,Nic nezjistil."

,,Někde jsem to už viděl."

,,To ses musel splést-"

,,Ne, já si tím jsem naprosto jistý."

,,Williame, ani Tom o té dýce nic nevěděl, jak by jsi to tedy asi věděl ty?"

V tu chvíli jsem si vzpomněl ,,Když o ní otec nic nevěděl, co tedy dělala v jeho trezoru v Gringottově bance?"

,,Na to jsi přišel jak?"

,,Viděl jsem ji" otočil jsem se zpět ke stolu a ze šuplíku vytáhl malý klíček od trezoru.

,,Jdeme s tebou" otočil jsem se a uviděl nejen Tifiana, ale i Christophea.

,,A proč by jste měli?"

,,Já tě mám chránit, a Tifian je z nás jediný dospělý. A předem tě upozorňuji, že dveře od tvého pokoje zůstanou odemčeny."

Vrhl jsem po něm nenávistný pohled a přemýstil se. Ihned jsem ucítil jak mě oba dva napodobili. Rozešel jsem se k jednomu ze skřetů.

,,Co si přejete?"

,,Potřebuji se dostat do trezoru."

,,Máte klíč?"

Zašklebil jsem se na něj a podal mu klíč.

,,Jak jste se dostal k trezoru zakladatelů?"

,,Mám takový pocit, že vám to může být jedno."

,,Pojďte se mnou."

Odvedl mě do toho nejstřeženějšího trezoru co zde je. Já jsem pouze v žal dýku a odešel pryč.

,,Jdeme."

Řekl Tifian a i s Christopheem se přemýstili. Než jsem se ale stihl je napodobit už zase měli bystrozorové pocit, že mě musí zatknout.

,,Pane Raddle, nemáte být na vyučování,"

,,Ne, právě jsem se totiž rozhodl že dnes školu vynechám."

Než jsem se nadál, donutili mě přemístit se do kanceláře ředitele školy. Ředitele jsem neznal. Podle vzhledu vypadal jako by zrovna vylezl z nějakého jihokorejského filmu.