ZLO 4

|3|

Seděl jsem u černého jezera a pozoroval hladinu. Zničehonic jsem ucítil dotyk na mém rameni. Otočil jsem se a uviděl Zixy.

,,Co tu chceš?"

,,Williame, Tolias je-"

,,Mrtvý."

,,Jak to víš?, teprve před chvílí mi psal otec."

,,Nestarej se o to."

,,Tak se přestaň chovat jako namyšlenej idiot."

,,Upřímně je mi jedno co si o mně myslíš."

Zničehonic se tu zjevila ředitelka Nebelvírské koleje. ,,Pane Raddle, pojďte se mnou."

Nic jsem neřekl, pouze jsem šel za McGonagallovou do kabinetu.

,,Williame, bohužel vám musím oznámit, že váš strýc je mrtev."

,,O Toliasovi vím, pokud je to vše půjdu." Na to jsem se rozešel na kolej s myšlenkou, že se do knihovny stavím později. Co mě ale upoutalo bylo, že na mé posteli seděla sova s dopisem na noze. Vzal jsem ho do dlaně, rozlomil pečeť na obálce a začal číst.

Vážený pane Raddle,
vzhledem k úmrtí Toliase Newertha jsme nuceni vás pozvat na čtení závěti jež se bude konat za týden, tedy 15. 9. 1995 v hlavní síni ministerstva kouzel...

Dopis jsem ani nedočetl a hodil ho do ohně.

**
Jelikož bylo vyhlášení šampionů jsem se musel objevit i na večeři.
Zprvu Brumbál řekl pár obvyklých keců, potom již Ohnivý pohár začal vyhazovat jméno prvního šampiona

,,Šampionka za Krásnohůlky je Fleur Delacourová!"

Celá síň začala tleskat, ale to už vylétl druhý i třetí ohořelý papírek. Za Bradavice to byl Cedrik Diggory. Pak se ale něco stalo. Na papírku se šampionem za Kruval totiž bylo mé jméno. Brumbál to ještě ani neřekl a já už se vypařil pryč, další problémy nepotřebuji. Namísto toho jsem se přemýstil do Švédska, kde jsem čekal na Igora. Dlouhou dobu mi zkrátila láhev alkoholu jež měl na stole.

,,Williame, co tady děláš?"

,,Můžeš mi vysvětlit, jak je možné že mě vybrali za šampiona za Kruval?"

,,No, vlastně je to možné. Nedávno mi totiž přišla tvá přihláška sem a věkové omezení jste měli pouze vy."

,,Pomohlo by tomu, abych nemusel soutěžit zabít Digorryho, nebo Delacourovou?"

,,Asi ano, ale musel bys to udělat co nejvíce nenápadně, a až za dlouhou dobu aby si to nikdo nespojil s tebou."

,,Co pro tebe znamená dlouhá doba? Upíři to totiž berou jako něco kolem stovky let."

,,Udělal bych to někdy kolem Vánoc."

,,Nebudu nic odkládat."

,,Williame, první úkol by byl stejně až po Vánocích takže soutěžit stejně nebudeš."

,,Chci odjet pryč a nikdy se sem nevracet tak mi v tom nebraň!"

,,A to si myslíš, že se dá od všeho utéct? Chci po tobě aby ses tu zdržel dva hloupé měsíce! Jak ses již zmiňoval pro upíra to je chvilka."

,,Dobře, zdržím se do Vánoc, spokojen?"

,,Naprosto."

,,Ještě jedna otázka, co plánují Smrtijedi?"

,,Neměl bys vše vědět? Jsi jeden z nás."

,,To že jsi můj kmotr neznamená, že tě za hloupé keci nemohu zabít."

,,Chápu, Smrtijedi hledají nového vůdce."

,,Shodli se na někom?"

,,Ano, na tobě."

,,Na to ať všichni rovnou zapomenout!"

,,Wil-"

Nenechal jsem ho již nic říci a vyrval mu srdce.
Igorovo tělo jsem nechal zmizet a přemýstil se k jezeru, chtěl jsem si po cestě na kolej ještě utřídit myšlenky. Jak jsem později zjistil nebyl jsem zde sám. Někdo na mě zezadu zaútočil. Snadno jsem ho odrazil, zanedlouho se ale objevovali další lidé. To znamenalo, že jsem najednou musel bojovat asi z dvaceti kouzelníky, kteří byli se znalostí kouzel asi tak na stejné úrovni jako Brumbál. Zřejmě již nikoho nepřekvapí když řeknu, že jsem všechny zabil. Chtěl jsem se zbavit jejich těl a odejít, ale někdo byl rychlejší, snažil se mě rozptýlit, proto po mně střelil otrávené šípy. Nerad to přiznávám, ale podařilo se mu to, jakmile totiž uviděl že jsem šípy plně zaměstnán uspal mě.