ZLO 4

|18|

To místo kde jsem se probudil rozhodně nebyl můj pokoj, vypadalo to jako vězení. Byl jsem přivázaný řetězy, které jsem i přes to, že jsem upír nedokázal zničit.

,,Williame, vidím že zpátky při životě."

,,Ty řetězy mi ničí bundu!" na mém hlasu byla rozeznatelná agresivita, měl jsem příšerný hlad.

,,Myslím, že máš dědictví dost velké na to aby jsi si koupil novou. Jak jsem řekl, otec mě pustil abych ti pomohl. Viděl tě v Azkabanu, jak sám se sebou bojuješ, jak máš co dělat aby si na místě nezabil Christophea, nebo tu jak se jmenuje? Bradleyová, je to fuk. Každopádně ti nemohu příliš pomoct když nevím co tvé sebeovládání tak pohlcuje."

,,Nepleť se do věcí do kterých ti nic není."

,,Nebyl jsi to náhodou ty kdo se z mé smrti nedokázal vzpamatovat? Toužil si po tom abych se vrátil zpět a teď když jsem tu snažíš se to potlačit."

,,Cítil jsem vinu, to je vše."

,,To bych si měl zatleskat, pokud vím tak jsi ji nikdy u nikoho necítil."

,,Řeknu ti vše co vím když mi dáš najíst."

,,Ne Williame, ty mi to řekneš i bez krve."

,,Když myslíš."

Sotva jsem dořekl poslední slabiku, zapíchnul mi do břicha dřevěný kůl. Nenávistně jsem se na něj díval. ,,Kdykoli někomu dám svou krev tak je ovládat se čím dál víc těžší. Obecně se to vědělo, proto bylo zakázáno aby se upíří krev používala v medicíně. To že jsem nechal Thalii aby vypila skoro všechnu mou krev jsem způsobil, že mám tak jedno procento případů kdy se dokážu ovládat."

,,A co když si chtěl zabít Christophea, to si se ovládal nebo ne?"

,,Mám takový pocit že odpověď znáš."

Zničehonic se mu na dlani objevil pytlík s krví. ,,Fajn, pokud se bez vedlejších účinků zvládneš dívat na krev pět minut, je tvá."

Když uběhlo asi třicet setin ucítil jsem se, že se mi to začíná vymykat kontrole. ,,Jsi idiot."

,,Kolik litrů krve jsi již někomu poskytl."

,,Patnáct."

,,A kolik litrů jsi někomu dal než jsi si všiml že je s tebou něco jinak?"

,,Deset."

,,Komu jsi svou krev dal?"

,,Tolias, Evelyn a Amelie."

,,A má tvá krev nějaké vedlejší účinky?"

,,Kurva to je jak u výslechu! Tolias byl už mrtvý když jsem mu svou krev dal, z Evelyn udělala upíra a Amelie se chová řekněme jako já. Myslí jen na to, že se chce pomstít, zabít mě."

,,Myslím, že to pro tentokrát stačí. Vrátím se později."

,,Tak mi alespoň dej najíst."

,,Ne, hodíš se mi více takhle než plně při smyslech."

,,Víš jaké to je? Když upír hladový, sesychá zevnitř. Je to řekněme jako kdybych se prsty otíral o tvé srdce."

,,Zase z tebe mluví upír."

,,Ne otče, takhle mluvím ze své vlastní vůle."

Opřel jsem se o chladnou zeď a zavřel oči. Slyšel jsem jak otec odchází.

*
Po pár hodinách jsem znovu uslyšel skřípání dveří.

,,Aby jsme si to ujasnili, s těmi Tomovými praktikami jak tě dovést k sebeovládání nesouhlasím."

,,Jestli mi nechceš dát krev tak vypadni."

,,Budeš pořád mluvit o krvi?"

,,Zixy, nic proti tobě ale ty nevíš vůbec nic."

,,Williame, kde je ten klíč kterým jsi zamčel mámu?"

,,V mé kapse."

Vypadala, že mi důvěřuje což se podepsalo na tom že se ke mně rozešla a začala z mé kapsy vytahovat klíč. Cítil jsem její krev přímo u mě. Neovládal jsem se, pouze jsem se zakousl do jejího krku a sál její krev. Bylo překvapivé, že její krev nebyla otrávená. Otevřeli se dveře v nichž stál otec.

,,Co jsi sakra udělal?!"

,,Myslím že sám moc dobře víš."

Vzal ji a začal odcházet pryč. Já se v místnosti ocitnul zase sám. Byla to dlouhá doba kdy jsem jen tak seděl, kdy bylo jediné co jsem vnímal chlad a temnota.