ZLO 4

|12|

Seděl jsem ve vylidněné knihovně a snažil se přijít na něco ohledně lektvarů. Znenadání se zde objevil i jeden z těch bezvýznamných studentů, který mi oznámil že na mne čeká ředitel. Upřímně, raději bych byl v přítomnosti mozkomora, než ředitele.

,,Pane Raddle, slyšel jsem o tom co se stalo na vaší hodině Obrany proti černé magii."

,,Nevzpomínám si, že by se dělo něco zvláštního. Snad by jste jedině tak mohl myslet to, že se Alastor Moody pomátl a chtěl mě zabít" aniž bych se o to snažil, zněl jsem ještě arogantněji než obvykle

,,Myslím hlavně to, jak jste se zachoval když vás napadli mozkomoři. Podle výpovědi vašich spolužáků váš patron jich zahnal něco kolem dvě stě a vy jste byl ještě při síle aby jste pomáhal ostatním? Mimochodem madam Pomfreyová byla udivena vaším zásahem."

,,Pořád nechápu proč to s vámi musím řešit."

,,Protože je absurdní aby jste zahnal dvě stě mozkomorů. Patron jich zažene sotva pět."

,,Patron je stejně schopný jako kouzelník jež ho vyvolal."

,,Ale, patrona může mít pouze člověk, který nepoužívá černou magii."

Na mých rtech se usadil úšklebek. ,,Řekněme, že jsem něco jako výjimka."

,,Stále jste mi s panem di Leonardem neřekli proč jste na několik dní nebyl ve škole."

,,Osobní důvody."

,,To se mám snad jít zeptat pana Doovea?"

Pokrčil jsem rameny. ,,Dělejte si co chcete, ale nemyslím si, že by vám zrovna on poskytoval informace."

,,Jak to myslíte?"

,,Tifian je něco jako můj ochránce a nezapomeňte, že i jemu v těle proudí krev Salazara Zmiozela."

,,Ale-"

,,Podívejte, vy zapomenete na všechno co na mě víte, nebo to co vše v budoucnu dozvíte a já si vás prozatím nebudu všímat."

Natáhl ke mně ruku. ,,Domluveno."

,,To doufám, a nemyslete si že vaši ruku přijmu."

Otočil jsem se a přemýstil se na Zmiozelovo sídlo. Tím, že jsem ho donutil souhlasit jsem si velice pomohl.

,,Williame, co ty tady?"

,,Nenech se rušit, jdu pouze do knihovny"

,,Počkej, co víš o té dýce."

Zamračil jsem se na něj. ,,Nic." 

,,Nepotřebuješ pomoct?"

,,Ne a už mě neruš, musím jít než po mně půjdou bystrozorové, že jsem zase utekl ze školy."

,,Cože?!"

I přes to, že jsem si nemyslel, že bych něco mohl najít jsem se rozhodl nejprve znovu prohledat otcův pokoj. V minulosti jsem totiž hledal pouze v pergamenech.
Pohlédl jsem na poněkud rozsáhlou poličku knih. I přes to, že lektvary nebo knihy znám více než dobře tyto knihy mi byly neznámé. Měl jsem takový pocit jako by tu byly, protože nikdo nechtěl abych se k nim v životě nedostal. Nahlédl jsem do jedné z nich. Byla v ní ta nejtemnější magie, o které jsem i já neměl sebemenší tušení. Pár dalších knih se tímhle zabývalo.
Poté jsem ale našel fotoalbum. Na většině fotografiích byl otec s Tifianem nebo Toliasem, pár jich ale bylo jiných. Byl zde buď s matkou nebo ještě dalšími dvěma studenty. Jeden z nich vypadal skoro jako kopie Charlieho.
Vypadali šťastně, všichni včetně otce.
Ucítil jsem, že za mnou někdo stojí.

,,Tom by nebyl šťastný kdyby věděl, že jsi to album někdy viděl."

,,Kdo je to?"

,,Ti dva kteří neznáš byli Jack Ryan a Isla Clarke. Společně s Aleisson a Tomem byly přátelé, potom ale skončila skončila škola a Tom se začal uzavírat před okolním světem. Jednoho dne se v něm něco zlomilo. Už to nebyl on, jediné co pro něj existovalo byla temná magie."

,,Už mluvíš jako matka."

,,Williame, on ji opravdu miloval. Jak jsem řekl, změnil se. Od Jacka a Isly se naprosto odřízl."

,,Jo ty vole a otec Jacka potom zabil."

,,Cože?!"

,,Jeho syn byl můj kamarád kurva."

Album jsem vrátit zpět na poličku a vzal do ruk další z knih s černou magií.

,,Ty knihy jsou jedině tak na to aby si se zbláznil. I Tom z nich měl více než respekt."

,,Já taky nejsem jako on."

,,Jo, říkáš to často, ale a i přes to v tobě vidím."

Nenávistně jsem se na něj podíval. ,,Jak jsem ti již řekl nemám času nazbyt, tak mě přestaň otravovat."

,,Jsem tady jako tvůj dohled aby jsi nezešílel."

Neodpověděl jsem a pouze procházel další knihy. Musel jsem uznat, že z mnoha úhlů pohledu bych asi vážně měl být rád, že ty knihy jsou zde a ne v Salazarově knihovně ve které jsem dříve trávil většinu svého času.

Zničehonic jsem narazil na knihu jež popisovala ty nejmocnější zbraně v dějinách. Jsem si jist, že tohle je to co potřebuji.
Musel jsem knihou dlouho listovat než jsem dýku našel. Dokázala zabít kohokoli od pouhých mudlů po ty pod nejmocnější ochranou.
Teď už jen stačí zjistit kde se Brumbál nachází...