ZLO 4

|15|

Trochu poskočíme v čase, přesněji na vánoční ples.

*
Byl jsem na koleji a četl knihu, když nastal čas na to se začít chystat. Oblékl jsem se do černého obleku, upravovat vlasy nebyla potřeba, jelikož byly jako vždy perfektní. Vyšel jsem ven z koupelny a pohlédl na ostatní, jež se snažili uvázat si kravatu. Jakmile mě uviděli, všem poklesla brada.

,,Williame, ta kravata to jako jak?"

Povzdechl jsem si a mávl rukou. Všechny jejich kravaty byly dokonale uvázány.

,,Páni, díky!"

,,Wille, pojď jdeme"

,,Ještě jednou mi řekneš Wille a jsi mrtvej."

,,S kým jdeš na ten ples?"

,,S Fleur Delacourovou, proč?"

,,Williame, dnes žádné masakry rozumíš?"

,,Ne, Christophe já tam jdu jen protože ji chci zabít."

,,Ne Williame, dnes ne. Něco se má stát a já nechci aby jsi toho byl strůjcem ty."

,,Myslíš si, že máš právo mi rozkazovat?!"

,,Jo, a dost velký."

,,Christophe, zabiji jen ji a nikdo se o tom nedozví. Já se jen kvůli tomu, že máš špatný pocit nebudu účastnit Turnaje tří kouzelníků."

,,Williame, varoval mě otec a ty víš že by to normálně nedělal."

,,Když myslíš."

,,Podívej, já nechci aby jsi se cítil že mě máš poslouchat na slovo, ale teď je to důležité."

,,Dej mi pokoj."

Sotva jsme míjeli dívku s šátkem okolo krku Christophe znovu promluvil. ,,Ty se z ní krmíš?! To upírství ti naprosto vymývá mozek!"

,,Jestli jsi si toho nevšiml, nejsem jediný upír na škole. Ještě k tomu, myslíš si že bych to dělal tak nápadně?!"

,,Pořád by jsi měl trochu mírnit chování, ten upír ti naprosto vymývá mozek."

,,Ne, choval jsem se tak vždy, akorát ty jsi měl možnost poznat mě až teď."

,,Nevěřím, že jsi tak moc zkažený, pár lidí na světě máš rád. Tom je toho živoucím důkazem."

,,Otce do toho netahej, pro mě je mrtvý a nezajímá mě, že ho někdo oživil. Já ho už stejně neuvidím."

,,Williame, vrátit se za tebou je jeho největší přání, věř mi ale s otcem v tomhle nic nepohne."

,,Víš co, už toho vážně nech!"

Nechal jsem ho za sebou rozešel se za Fleur jež jsem zahlédl před síní.

,,Fleur, jsi nádherná" nabídl jsem jí rámě a zářivě se na ni usmál.

,,Williame, už jsem si myslela že nepřijdeš."

,,To bych někomu jako ty přeci nemohl udělat."

Společně jsme vešli do velké síně a zamířili za McGonagallovou."

,,Pane Raddle, slečno Delacourová výborně. Už jen stačí sehnat pana Digorryho se slečnou Changovou, nezahlédli jste je náhodou?"

,,Bohužel ne, ale věřím že se za chvíli ukážou."

Jak jsem předpokládal do místnosti právě vešli.

,,Pane Digorry, slečno Changová konečně. Za chvíli vám začíná zahajující tanec."

Zničehonic jsem v dálce uslyšel blesk.

,,Paní profesorko, nešlo začít bez toho."

,,Ne pane Digorry, to by rozhodně nešlo, pojďte začínáme"

Tanec mi jako obyčejně nedělal problémy, ale nedokázal jsem myslet na nic jiného než na to co řekl Christophe. I přes to, že jsem kvůli otci začal Háda nenávidět je to pořád bůh.

Úvodní tanec skončil a já znovu uslyšel blesk.

,,Williame, tančíš úžasně."

Ucítil jsem jak někdo vstoupil na pozemky.

,,Dojdu nám pro něco k pití."

,,Tak jo, počkám tady."

Rozešel jsem se ven na školní pozemky. Potřebuji zjistit co se tady děje. Ze zapovězeného lesa vystoupil Brumbál ještě z nějakým mužem. Mé oči vzplály a já se k nim rozešel, Christophe a Evelyn mě ale chytil za ruku.

,,Williame, jdeme pryč."

,,Ne Christophe, já ho zabiju."

,,Williame, uklidni se, dýchej!"

,,Zabil otce, a já mu to oplatím!"

,,Poslouchej, Tom by nechtěl aby jsi ho tady zabil. Celou dobu měl nad tebou ochranářskou ruku, ne kvůli tomu že by si myslel, že by si se neubránil ale kvůli tomu, že ví jak se chováš když se naštveš nebo to že by si se nemusel ovládnout."

,,Chceš po mně moc."

,,Evelyn, pomoz mi ho odtáhnout než nad sebou absolutně ztratí kontrolu a utopí celou školu."

Má mysl byla celá začerněná hněvem na Brumbála. Slabě jsem si uvědomoval že se mě Christophe a Evelyn snaží dostat pryč. To už si mě ale všiml Brumbál.

,,Raddle, měli by jsme to vyrovnat abych pro změnu teď mohl zabít já tebe."

Než stihl znovu zareagovat prokletá dýka jež jsem našel v trezoru teď byla zapíchnutá přesně tam kde měl srdce. Přistoupil jsem k němu, dýku vytáhl a zbavil se jeho těla. Obrátil jsem se k druhému muži.

,,A ty jsi kdo?"

Když neodpovídal, vyrval jsem mu srdce z těla a i jeho se zbavil.

,,Williame, měl by jsi si odpočinout."

,,Už mě konečně nechte na pokoji, oba!"

Vešel jsem do hradu a zamířil do sklepení.

,,Williame, sháněla se po tobě Fleur Delacourová."

,,Máš sebemenší pocit, že mě to zajímá?!"

,,Hele, co ti zase je?"

,,Theodore, nepleť se do toho a raději se vrať zpět."

,,Když myslíš."

Sundal jsem si sako, vzal flašku whisky a usadil se na své posteli. Bylo to po dlouhé době, co jsem se ocitl takto.