ZLO 4

|13|

,,Jsi tady zase?"

,,Musíš pokaždé když mě vidíš vypadat jako by jsi spolkla pavouka?"

,,Nemám tě ráda a ty to víš."

,,Je to vzájemné" podíval jsem se na pytlík krve v mé ruce ,,A jen pro informaci, příště do té krve hned nemusíš lít jed, je totiž možné že se potom naštvu a jako svačina posloužíš ty."

,,Thalie, ty jsi mu do krve nalila jed?!"

,,Tiffiane, kolikrát ti mám ještě vysvětlovat, že ho nenávidím. Chová se jako by mu tady všechno patřilo! Já ho tady nechci už dál snášet, proč jsi ho tady nechal bydlet?!"

,,Jestli jsi si toho ještě nevšimla opravdu mu to tady všechno patří a my dva máme jedině štěstí, že nás ještě nevyhodil!"

,,Jaktože to tady vše patří čtrnáctiletému klukovi?!"

,,Tom už dávno všechno nechal přepsat na Williama. K tomu je Aleisson už byla po smrti, takže už nemá na majetek žádné právo což znamená, že William má silné dědictví i z její strany. A jestli jsi si to doteď neuvědomila Williamovi je třináct"

Zpražil jsem ho pohledem ,,Musíš mi pořád připomínat, že už jsem i mladší než Zixy?"

Thalie se na mě podívali jako by ani nezaznamenala, že tady stále ještě jsem. Zašklebil jsem se na ni a přemýstil se do jedné z prázdných chodeb Bradavic.

Poté jsem ale uviděl dav lidí, který se na něco s hrůzou díval. Protlačil jsem se do předu a pohlédl na osobu jež zde ležela. Byla to dívka jež chodila do sedmého ročníku. Ležela na zemi a umírala. Nechápal jsem ostatní jak mohou být tak sobečtí a nikoho nezavolat aby jí pomohli.

Měl jsem jedinou možnost jak jí pomoci. Kousl jsem se do ruky a nechal jí stéct pár kapek mé krve do úst. Ihned jsem pocítil jak se její stav zlepšuje. Nalil jsem jí do úst ještě pár lektvarů a odnesl ji na ošetřovnu.

,,Do pár minut se probudí."

,,Počkejte pane Raddle, co se jí stalo?"

,,Někdo se ji pokusil zabít a vyjímečně jsem to nebyl já."

Ošetřovatelka mi pokynula abych ji položil na jednu z prázdných lůžek, poté jí začala kontrolovat zdravotní stav.

,,Pane Raddle, kde jste vzal upíří krev? V medicíně je přísně zakázáno ji používat."

,,Zbývalo jí necelých pět sekund života. Kdybych se jí snažil jakkoli jinak pomoci už by tady nebyla."

,,Už jen stačí aby jste se začal o místo učitele."

,,Co tím chcete říct?"

,,Váš otec byl vždy ten tajemný, i přes to byl díky své inteligenci u učitelů oblíbený. Očekávali se od něj velké věci, což ostatně i od vás. Tom se po škole hlásil o místo učitele Obrany proti černé magii. Tehdejší ředitel pan Dippet ho odmítl s tím, že je až moc mladý. Po pár letech se to opakovalo. Pan ředitel ho i přes to nepřijal. Tom poté všechny zklamal když vzal místo u Borgina a Burkese. Nedlouho poté tam něco ukradl, což bylo další zklamání."

,,Nic neukradl."

,,Jak to můžete vědět?"

Věděl jsem, že tam otec pracoval, Tifian mi o tom říkal, ale věděl jsem i to že nic neukradl.

,,Vzal si jen zpět to co mu patřilo."

,,Ať tak, či tak neměl právo na to aby mu cokoli z toho prokletého obchodu patřilo."

,,Vzal si medailonek Salazara Zmiozela, byla to část jeho dědictví. Rojvoj a Morfin Gauntovi byli propuštěni z vězení, vyhnali Meropu Gauntovou i se svými třemi syny. Ona medailon Borginovi a Burkesovi prodala za pouhých deset galeonů. Peníze ale neměly šanci vystačit, proto mého otce a oba strýce dala do sirotčince. Nechala jim napsat jiná příjmení aby si je nikdo nespojoval. Každému z nich vymazala sebemenší vzpomínku na to, že jsou bratři. Řekl Borgin někdy co se mu ztratilo? Neřekl. Všichni jen věděli to že je můj otec zloděj." Obrátil jsem se k té dívce, které jsem pomohl. ,,A ty přestaň dělat že spíš."

Chtěl jsem odejít z ošetřovny, ale dívka mě ještě zadržela

,,Počkej, proč jsi mi pomohl?"

,,Kdybych to neudělal ostatní by mě obvinili z vraždy."

Tentokrát jsem už doopravdy odešel. I přes to, že jsem dívku znal pouze od vidění, přišlo mi na ní něco zajímavého.