kulička tapioky

🧋 5 🧋

Periferním viděním zahlédl Vincenta, jak vchází zpět k práci, ale ke kelímkům se nehrnul. Stál opřený o pult s posměšným úsměvem.

Lukáš nestíhal. A moc dobře to věděl. Ale jeho ego by nikdy nedopustilo požádat o pomoc. Ještě, když Vincent tu práci dělat měl a z nějakého důvodu se rozhodl přestat. Nebude přece prosit, aby pracoval, ne? Zvládne to sám! Nebo..se o to alepsoň pokusí.

Kelímek, tapioka, čaj, led, shaker, víčko, hotovo. Našel si ve své práci rytmus, ale trval mu. Dělal vždy 3 čaje najednou a vždy se pak omlouval lidem ve frontě, které už začal ignorovat, aby vyřídil předchozí objednávky.

Najednou uslyšel od svého milovaného líného kolegy: ,,A do háje" a pak jen za sebou vnímal pohyb, jak Vincent připravuje čaje. Oh. Komu může vděčit za tuto Vincentovu změnu chování.

Ah. Marcele. Přišla je zkontrolovat.

Nic neříkala. Stála tiše, jen je pozorovala. Když společnými silami (ah, pane bože, alepsoň chvíle, kdy si mohl lehce odpočinout) zdolali skupinu turistů, promluvila.

,,Jde vám to tu skvěle. Krásně vám to klape. Žádné problémy?"

Vincent zavrtěl hlavou s úsměvem, který Lukáš rozpoznal jako zlý.

Sám se tedy ujal slova.

,,Problémy žádné, snad nám ta spolupráce vydrží." dal důraz na "spolupráce" a významně se na Vince podíval. Ten protočil oči a zeptal se své mámy: ,,Chceš nějaký čaj?"

,,Ne, jsi milý, Vinci. Když vám to tu tak jde, půjdu. Mějte se!" zamávala jim a otočila se k odchodu.

Lukáš měl sto chutí se chytit její nohy jako v animácích a donutit jí zůstat, jelikož mu začaly docházet síly. Ale stěžovat si na Vincenta po prvním dni nechtěl. Na to má nějakou hrdost, ne?

~~~

Zvoneček nad dveřmi zacinkal a Lukáš zmoženě zvedl hlavu. Už nemohl. Chodilo k nim poměrně hodně lidí a začínal cítit lítost k Marcele, jak to tady sama stíhá přes školní rok. Jasně, sezóna začíná až nějak od května a končí nějak v říjnu, ale stejně. Přijde parta lidí a je to v háji.

Jeho pohled se ale zlomil, když uviděl svého kámoše Jonáše, který ale nepřišel sám. Vedle jeho boku stála nějaká holka, která si zaujatě prohlížela interiér prodejny.

,,Nazdar oslavenče! Všechno nejlepší!Jak se ti maká?" smál se Jonáš a koukal na nabídku čajů.

,,No...jde to..je to tu pěkný. Co tu děláte?" usmál se a pocítil bezpečí. Teď tu někoho má. Měl jistotu, že na něj Vincent nebude mluvit.

,,Jdeme ti popřát a využít, že tu makáš." narážel Jony na nějakou kamarádskou slevu a Lukáš nesouhlasně zakroutil hlavou.

,,Děkuju za přání. Kohopak tu máš?" usmál se škodlivě Lukáš a kývl hlavou na pro něj neznámou slečnu. Ta se nervózně podívala na Jonyho, ale pak se otočila přímo na Lukáše a mávla mu.

,,Jsem Romana" řekla stydlivě a kdyby mohla, schovala by se za Jonáše, aby nebyla vidět.

,,Tak co si dáte, přátelé moji?" zeptal se vtipným tónem Lukáš a chopil se kelímků.

,,Co bys nám doporučil?"

Omg dnes jsem produktivní