kulička tapioky

🧋 11 🧋

,,To nemůžeš, Lukáši!" vyjekl Vincent, když mu to došlo.

,,No jo, musel bys pracovat, hrůza." povzdechl si Lukáš podrážděně.

,,O tohle ale vůbec nejde!" řekl vážně Vincent a chytil Lukáše za ramena. ,,Já se ti chci omluvit. Choval jsem se jako totální dement. Všechno jsem si to uvědomil, když ses tu zřítil k zemi. Promiň mi ty týdny a prosím, neodcházej." prosil Vinc a díval se Lukášovi přímo do očí. Představa, že se Lukáš nevrátí ho děsila.

,,Choval ses jak idiot" řekl nakřáplým hlasem a Vincent začal přikyvovat hlavou.

,,To teda choval, máš jediný štěstí, že jsem tě nepřišel seřvat dřív!" ozvalo se najednou od dveří a Vincent se otočil. Ten hlas-

Byl to Jáchym. Naštvaný Jáchym.

,,Jáchyme-"

,,Byl jsem tady třikrát. A ani jednou jsi nezvedl svou prdel nebo oči od mobilu. A dvakrát tu byli mí kámoši a vždycky říkali, že je obsloužil tento nebohý blonďák. A pak můj, ehm, kamarád!" odmlčel se. ,,Tu byl a říkal, že ses zrovna hezky k tomuto nebohému kuřeti nechoval. Se divíš, že chce skončit?! Co sis jako myslel, že se stane? Hlupoto." Procedil skrz zuby Jáchym a flákl Vincenta do ramene.

A Lukáš zíral. Tenhle milevypadající kluk je Vincentův kámoš a teď ho tu seřvává? Aha. Nevěděl, co říct. Má Vincenta bránit nějak?

,,Já vím, Jáchyme, já vím!" vykřikl Vincent a v hlase mu bylo slyšet uvědomění, zlost na sebe samého, lítost a smutek.

Nikdo nic neříkal.

Pak ale Lukášovi došlo, že Jáchym nepřišel jen tak.

,,Ehm dáš si něco?" zeptal se nesměle a Jáchym se na něj usmál.

,,Osmnácku s ledem, díky." usmál se Jáchym a Lukáš obratem začal dělat čaj číslo 18. Měl ho v rekordním čase a Jáchym ho hned začal upíjet. ,,Hm...dobrý!"

,,Dík."

,,Bude tě škoda, jestli odejdeš." křenil se Jáchym.

,,Jó no, prosím, neodcházej!" chytl se Vinc a třel o sebe dlaněmi.

,,Neřekl jsem to kvůli tomu!" protočil oči Jáchym.

Lukáš je přestal vnímat. Jáchym pak nějak odešel a Luky se zadíval na telefon.

'Jdem k vám :P' stálo na obrazovce.

its Vinc, hi, he's the problem its him, at teatime everybody agrees!