Eruwen (Část první)

Králův stan

Vyrazila jsem do města se vším, co jsem chtěla vzít s sebou. Nasedla jsem na svého koně a ten vyrazil. Vzala jsem na sebe svoji skutečnou podobu, aby na mě bratrovi lukostřelci nestříleli.

Kůň běžel po zemi, neletěl. Elfské stráže mě nechali vstoupit do města a zavedli mě ke královskému stanu. Tam jsem překvapivě spatřila Gandalfa.

"Eruwen?" promluvil čaroděj.

Seskočila jsem z koně a objala ho. Mezitím se ze stanu vyšel můj bratr spolu s Bardem, když slyšeli můj hlas.

"Bratře, Barde," pozdravila jsem oba muže.

"Co tady děláš?" zajímali se a všichni jsme vešli dovnitř.

"Jsem tady kvůli tomuhle," řekla jsem a položila na stůl měšec, "pro tebe, bratře."

Král z měšce vytáhl ony drahokamy. Byly jedinou památkou na jeho milovanou manželku, královnu a matku Legolase. Nechal je vyrobit pro ni, ale nestihla je mít na sobě, jelikož tragicky zemřela. Vztahy se zhoršily po neshodách ohledně platby.

Thranduil si šperky pečlivě prohlížel. Bard obdivoval jejich krásu.

"Ví o tom Thorin?"

"Thorina Pavézu pohltila dračí nemoc, Barde," vysvětlila jsem, "Kdyby zjistil, že mu cokoliv zmizelo, jistě by se mě pokusil zabít."

"Proč jsi tedy tady?"

"Oficiálně jsem přijela kvůli nabídce, že budete odcházet se zlatem, které vám sama vyčaruji," odpověděla jsem.

"Zapomeňte na zlato," promluvil Gandalf a začal mluvit o válce.

Thranduil, jelikož již měl v rukách to, po čem toužil, se rozhodl čaroději více naslouchat. Gandalf mluvil o prázdném Dol Gulduru a armádách skřetů vycvičených k zabíjení.

"Mám dojem, že Thorin nechal poslat pro svého bratrance v Železných horách," ozvala jsem se.

"Další trpaslíci, skvělé," promluvil Thranduil ironickým tónem.

Kdo se u nás překvapivě objevil, byl Bilbo, který přinesl Arcikam. Byla jsem hrdá, že se rozhodl pro takovou volbu.

"Pokusíme se Thorinovi domluvit," konstatoval Bard, "Přidáš se, Eruwen?"

"Přemýšlím, kde budu stát."

"Ty uvažuješ o návratu do Hory?" promluvil můj bratr, "Jako tvůj král ti to zakazuji."

Tyhle rozkazy jsem neměla v oblibě.

"Je vidět, že pravda vyjde brzy najevo," konstatovala jsem.

Bilbo odešel ve společnosti čaroděje a ve stanu jsme zbyli jen já, Thranduil a Bard.

"A vy dva se znáte odkud?" zajímal se bratr.

"Trénovala jsem ho ve střelbě z luku," vysvětlila jsem.

"Jelikož jste byl schopen zabít draka, soudím, že výcvik byl úspěšný."

"Ano," odpověděl Bard, jelikož netušil, co měl na to odpovědět jiného.

Rozhodl se opustit stan, potřeboval nabrat mnoho sil na následující den, takže jsem zůstala ve stanu s bratrem, který mi nalil víno.