Eruwen (Část první)

Zbrojařský arsenál

Následující den ráno...

Vzbudili jsme se, vzali si své zbraně (luky, meče, sekyry a mnohé další) a pomalu se rozhodli vyrazit na cestu.

Kromě dýk jsem používala svůj luk a šípy, které byly darem od mého mladšího bratra jako poděkování za záchranu života.

"Odkud máte ten luk?" zajímal se Kili, jelikož ho zaujal onen netypický vzhled, byl inspirován dračími křídly.

"Dar od mého bratra," odpověděla jsem.

"Bratra?"

"Polovičního. Máme stejnou matku, ale rozdílného otce. Nechal mi ho vyrobit za záchranu jeho života."

Dorazili jsme ke koní, tedy především k poníkům, na kterých trpaslíci přijeli, kdo jediný měl velikého koně, byl šedý čaroděj. Feon mezi nimi nebyl, ale věděla jsem, že se objeví. 

"Kde máte koně?" zajímal se Dori.

"Přiletí."

"Přiletí?" divili se ostatní trpaslíci až na Thorina a Balina.

"Jezdím na okřídleném koni. Než přiletí, budu vás doprovázet po svých."

Šla jsem vedle Thorina. Trpaslíci po cestě začali sázet, zda Bilbo přijde nebo nepřijde. Já v něj věřila, takže jsem se vsadila, že přijde.

Pomalu jsme vyrazili a já z dálky slyšela kroky, které se k nám rychle přibližovaly.

"POČKEJTE, POČKEJTE!"

Bylo to Bilbo Pytlík.

"Podepsal jsem to," dodal zadýchaně. Smlouvu jsem si vzala do rukou sama, abych zkontrolovala správnost.

"Zdá se, že je vše v pořádku," promluvila jsem a schovala ji do svého kabátu, "Vítejte, mistře Pytlíku, ve společnosti Thorina Pavézy."

"Dejte mu poníka," ozval se Thorin a chtěl vyrazit, jenže se jeho koně zarazili, protože se ozvalo koňské zařehtání, jež nevydal ani jeden z poníků, na nichž trpaslíci cestovali. Z kapsy jsem vytáhla zelené jablko a nabídla ho svému koni okamžitě, jakmile ke mě doklusal.

Elegantně zamával křídly, vzal si jablko a nechal mě nasednout. Na trpaslíky to udělalo zjevně dojem.

"Neříkají mi jezdec na okřídleném koni jen tak," informovala jsem je a Feon okamžitě vyrazil do čela výpravy.

"Hej, Eruwen," ozval se po nějaké chvíli Gloin a hodil mi měšec, který mi dlužil. Bilbovi jsem věřila, že přijde.

Cesta pokračovala, než se musela kvůli hobitovi zastavit.

"Stát," promluvil hlasitě," Stát, musíme se vrátit."

"Co se pro pána děje?" ptal se Gandalf.

"Zapomněl jsem kapesník."

V tu chvíli jsem sáhla do jedné z kapes u sedla, kde jsem vykouzlila kapesník. 

"Hoďte mu to," řekla jsem a hodila ho trpaslíkovi za mnou.

"Jedeme," oznámil Thorin a znovu vyrazil.

"Budete se muset obejít bez kapesníků, ubrousků, svátečních šatů a spousty jiných věcí, Bilbo Pytlíku, než naše cesta skončí," začal Gandalf, když jsme jeli podél malinkého potůčku, jenž značil konec území Kraje, "Narodil jste se uprostřed mírných kopečků a potůčků Kraje, ale domov je teď za námi a před vámi je svět."