Eruwen (Část první)

Co je a není známo o elfech

Mé vlastní soukromé místo pro koupel, kam jsem ráda chodila. Vytvořila jsem si ho za pomoci kouzel a zároveň jsem se snažila, aby tomu tak nevypadlo. Styl místa odpovídal elfské architektuře.

Šumění vody byl můj oblíbený zvuk a dobře se mi u vody přemýšlelo. Vytvořila jsem si prostor pro příjemné sezení u knih, s příjemně vypadající pohovkou a stolečkem. A samozřejmě to bylo místo pro zábavu s blízkými.

"Gewa na nele? (Smím se přidat?)" ozval se povědomý mužský hlas.

"Ae, gwedh aníra, (Ano, můžeš)" odpověděla jsem a elf ke mě došel, aby mi pomohl z elfských šatů.

Vlezla jsem do příjemně teplé vody a můj společník mě následoval hned, co ze sebe sundal své oblečení.

"I darthach, i naugrim minna i chath hûn nîn bess nîn ben, (U večeře si trpaslíci mysleli, že jsi žena)" promluvila jsem pobaveně. Tedy hlavně se do trapné situace dostal mladý Kili, který nezapomněl poznamenat, že všechny elfky na něj byly moc hubené, ale že jen jedna nebyla tak špatná (a to byl on).

Potom jsme se již moc nebavili. Elfové se věnovali milování a jiným radostem poměrně často, ale vždy diskrétně, což byl důvod, proč se to o nás moc nevědělo. Proslavili jsme se spíše jako stvoření, která se věnují vznešeným povinnostem a záměrům.

A protože jsem kdysi trávila v Imladris mnoho času, nedivte se, že jsem si našla pro příjemné chvíle společnost. A místo bylo dostatečně velké pro více osob.

"In harna vell echant lín (Za chvíli mi začíná noční hlídka). Lû cylchon cened... a meren, (Rád jsem tě znovu viděl... a cítil)" promluvil, než vyrazil k východu.

Oblékla jsem si župan a vyrazila zpět do své komnaty, odkud jsem sledovala západ slunce.