Eruwen (Část první)

Úkryt

Otevřela jsem dveře do domu a vyhlížela ostatní. Feon se mezitím začal pást. Vynořili se z lesa o nějakou dobu později a velký medvěd jim byl v patách. 

Všichni běželi dovnitř, jako poslední byl Gandalf, než trpaslíci zavřeli dveře. Medvěd se málem dostal dovnitř, ale podařilo se jim zavřít dveře, takže se rozhodl odejít a strážit okolí svého obydlí.

"Co to bylo?" zajímal se Ori.

"Náš hostitel. Jmenuje se Medděd a je to kožoměnec," vysvětlil Gandalf, "Někdy ohromný černý medvěd, někdy velký silný člověk. Medděd je nepředvídatelný, ale s člověkem se dá mluvit."

"Nemá ale moc v oblibě trpaslíky," dodala jsem.

"Pojďme radši pryč. Tohle není přirozené, ani trochu. Jsou v tom nějaké temné čáry," ozval se Dori.

"Nebuďte blázen. Není zakletý, je prostě takový. A teď se jděte prospat, všichni. Dnes v noci budete v bezpečí," řekl Gandalf. "Doufám," dodal tišeji - spíš sám pro sebe.

"Požádáme ho o pomoc?" zeptala jsem se, aniž by nás trpaslíci slyšeli.

"Musíme."

"Bylo by vhodné, aby nám půjčil koně, protože pěšky se mi ta cesta zdá velice riskantní."

"Souhlasím," promluvil čaroděj.

"Prospi se, já budu hlídat."

Skřeti se neodvážili na nás zaútočit, když medvěd byl na pozoru a strážil své obydlí. Medděd měl nádhernou zahradu s jezírkem, ve které byla nádherně čistá voda.

Rozhodla jsem se v ní vykoupat. Svlékla jsem ze sebe oblečení a vlezla do studené vody. Ponořila jsem pod vodu i hlavu - bylo to velice příjemné.

Po chvíli jsem vylezla a oblékla se, než jsem se otočila směrem k oknu, u kterého byli trpaslíci a sledovali mě. 

Šla jsem vyhřebelcovat Feona, než jsem s ním vyrazila dovnitř. Nechtělo se mu spát venku, takže si našel příjemné místo a lehl si. Lehla jsem si u něj a zavřela oči. Kdo si ke mě přilehl, byl Thorin.

Během noci se kožoměnec objevil ve své lidské podobě. Nemělo smysl s ním mluvit v noci, ráno mi připadalo vhodnější pro rozhovor.