Eruwen (Část první)

Azog Znesvětitel

"Co to k sakru bylo?" ozval se Dwalin.

"Tomu... se říká... magie," odpověděla jsem zadýchaně.

"Teče ti krev," promluvil Thorin.

"Ano, já vím. Je to vedlejší efekt toho silného kouzla."

Gandalf nás všechny začal počítat a zjistili jsme, že chyběl Bilbo. Trpaslíci se začali dohadovat, kdo ho měl hlídat, než Thorin přišel se svoji vlastní teorií, že se mu stýskalo po domově a odešel pryč.

Já se zaposlouchala do krajiny a zaslechla nádechy a výdechy za stromem.

"... ten už je daleko," dořekl Thorin svou myšlenku.

"Mýlíš se," zareagovala jsem.

"Cože?" zeptal se Gandalf.

"Je tady," odpověděla jsem a trpaslíci se hned začali dívat všude kolem sebe, "je za stromem," odpověděla jsem.

Bilbo poznal, že nemělo smysl se už dál skrývat, takže vyšel ze své schovávačky.

"Jak si poznala, že tam je?" zajímal se Kili.

"My elfové máme vynikající sluch," vysvětlila jsem, už mi bylo lépe, "slyšela jsem tě, Bilbo, hlasitě dýchat."

"Jak se vám povedlo vyhnout se skřetům?" promluvil Fili.

"Co pak na tom záleží?" ozval se Gandalf, "Je zpátky."

"Záleží," řekl Thorin rázně.

Nemohla jsem si nevšimnout něčeho kulatého malé velikosti a ze zlata, co dal Bilbo do kapsy u svých kalhot.

Bilbo nám vysvětlil, jak se mu podařilo narazit na Gluma, jak si dávali hádanky, a že zvítězil díky otázce, co měl v kapsách. Byl to obdivuhodný příběh.

"Proč jste se vrátil?" zeptal se Thorin po dokončení příběhu.

"Máte o mě pochybnosti a... a vždycky jste je měl. Opravdu často myslím na Dno Pytle. Chybí mi mé knihy a mé křeslo, zahrada... Ano, tam patřím... To je domov. Proto jsem se vrátil, protože... vy ho nemáte, domov, vzali vám ho. Chci vám ho pomoct získat zpátky," řekl Bilbo a tím Pavézu tím zaskočil. 

"Nechci přerušovat tuhle příjemnou chvíli, ale skřeti nebyli náš jediný problém," promluvila jsem a vzápětí jsme slyšeli Vrrčí zavytí.

"Tak tomu teda říkám-" začal Thorin.

"Z bláta do louže," dokončil Gandalf a všichni jsme se dali na útěk. Na obloze jsem si všimla Feona.

Běželi jsme dál a přitom nás dohnali tři Vrrci, které se nám podařilo zabít. Naskytla se tu ale nepříjemná skutečnost, doběhli jsme na konec cesty. Byl odtud sice nádherný výhled do okolí, ale pád dolů by byl dlouhý a náraz smrtelný.

"Vylezte na stromy! Honem lezte!! Bilbo, vy taky!!!" vykřikl Gandalf.

Vylezla jsem na strom, který byl téměř na samém konci toho útesu. Vyšplhala jsem dostatečně vysoko, abych odtamtud měla měla výhled a zároveň byla v dostatečné vzdálenosti od Vrrků, kteří dokázali skákat vysoko do výšky.

Zamířila jsem na dalšího Vrrka a strefila cíl. Mým šípům neunikly další dva Vrrci, než se zjevil  jezdec na bílém Vrrkovi, Azog Znesvětitel. Thorin vypadal, že viděl ducha.

Azog po chvíli vydal rozkaz, ať nás všechny usmrtí až na Thorina, kterého chtěl zabít sám. Vrrci začali skákat po stromech. Jeden Vrrk skákal na strom, kde jsem byla já a Gandalf, natáhla jsem šíp a trefila cíl. Ne vždy se mi podařilo je zabít první ranou, po některých jsem musela vystřelit několikrát.

Vrkkům se podařilo vyvrátit jeden strom i s kořeny a ten spadl na další strom a ten zas další, až zůstal v linii jen ten poslední.

Nepřátel bylo pořád moc, jenom šípy bych nestihla všechny zabít, takže jsem se uchýlila k použití jiných zbraní. Vytáhla jsem své dvě dýky a hodila je po Vrrcích - obě rány byly smrtelné. Vytáhla jsem meč a plánovala seskočit dolů.

"Co chceš dělat?" ozvali se trpaslíci.

Ocitla jsem se na zemi, meč mi v rukách modře zářil. Vrrci se rozeběhli ke mně a já začala předvádět své umění s mečem a dýkou. Jednomu z nich se mi podařilo rozpůlit tlamu.

Gandalf mi pomohl tím, že hodil na zem hořící šištici. Vrrci začali před ohněm ustupovat a zvlášť, když se k házení šištic přidali i ostatní. Sice tak oheň oddělil cestu mezi námi a Azogem, ale stále nebylo vyhráno. Strom se začínal bortit, naštěstí ale nespadl úplně.

"Pane Gandalfe," zaslechla jsem Doriho, který se stěží udržet na větvi, držel se ho navíc jeho bratr Ori. Gandalf natáhl svoji hůl, které se trpaslík chytil.

Doběhla jsem k nim a pomáhala jim vylézt. Mým uším unikl Thorin, který se zvedl s plánem pomsty bledému skřetovi.

Thorin na něj nestačil. Skončil na zemi a bílý Vrrk se do něj zakousl. Dwalin mu chtěl pomoct, takže jsem k němu přiběhla, natáhla ruku a vytáhla ho.

Pavézu Vrrk odhodil na tvrdý kus kamene a Azog dal příkaz jednomu ze svých skřetů, ať mu usekne hlavu. Kdo překvapil, byl Bilbo, který na skřeta skočit a zabil ho. Se svým mečíkem se následně postavil před Thorina, který jen bezmocně ležel a nehýbal se.

"Zabijte ho," promluvil Azog a já se u Bilba objevila s mečem v rukách. Přidali se k nám i ostatní trpaslíci, co mohli - Kili, Fili a také Dwalin. 

Oblohou se začal nést zvuk velikých orlů - Gandalfových přátel. Přiletěli nám na pomoc - skřety sklízeli z cesty.

Doběhla jsem k Thorinovi, vzala jsem ho do náruče (na jeho meč jsem nezapomněla) a počkala, až k nám přiběhne Feon, na kterého jsem nasedla. Vytáhla jsem z kapes Athelas, který jsem přiložila k jeho ráně a začala s elfským zaklínadlem, které mělo rány léčit a zacelovat. Fungovalo to, akorát potřeboval hodně spánku, aby se zotavil.

Já se rozhodla také pro spánek, jelikož jsem potřebovala nabrat síly.