Eruwen (Část první)

Nečekané komplikace

O několik dní později...

"Tady se utáboříme," informoval Thorin, když jsme dorazili se společností na místo, kde byla rozbořená chatrč. 

Všichni sesedli z koní a zavedli je ke stromům, kde je uvázali. 

"Kdysi tady žil jeden sedlák s rodinou," promluvil Gandalf.

"Co myslíš, že se tedy stalo?" zajímala jsem se.

"Neodvažuji si říct, ale myslím si, že by bylo rozumnější pokračovat."

"Víš, že se Thorin nechce k elfům ani přiblížit."

"Pán Elrond by jistě věděl, jak tu mapu přečíst."

"Taky aby ne, když ta mapa obsahuje měsíční runy a v Roklince mají místo, které ke čtení takových map slouží," mluvila jsem tiše, aby nás trpaslíci neslyšeli.

"Ah, zapomněl jsem na tvůj čas strávený v Roklince."

"Kdybych tu mapu měla v rukách, dokázala bych zjistit, kdy lze mapu přečíst, ale stejně bychom museli ty trpaslíky do Roklinky nějak dostat."

"Nějaké nápady?" zajímal se čaroděj.

"Kromě svázání nebo omráčení? Ne," odpověděla jsem, "mohla bych tu mapu ukrást a vydat se do Roklinky sama, ale to se mi také nezdá jako rozumné řešení."

"Zkusím si s ním promluvit."

"Nezměníš mu názor. Víš, jak jsou trpaslíci tvrdohlaví."

Dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládala - Thorin odmítal cestu do Roklinky. Pořád si v sobě nesl nenávist z doby, když elfové nepomohli s bojem proti Šmakovi nebo v boji o Morii, kde trpaslíci bojovali se střety. Tehdy v tom boji zemřel Thorinův děd, král trpaslíků. Gandalf se rozhodl společnost na chvíli opustit, což mě překvapovalo.

"Co máš v plánu?" zeptala jsem se, když jsem k němu doběhla.

"Nelíbí se mi to zde, takže pojedu napřed," odpověděl.

"To mi je necháš na starost?"

"Jistě si poradíš."

Thorin čaroděje ignoroval, těšil se na polévku. Kdo byl nervózní z jeho odchodu, byl Bilbo a obzvlášť neklidně působil, když nastala noc a byl čas večeře. Převzala jsem od Bofura dvě misky, jednu pro sebe a druhou pro Thorina.

"Tady máš," ozvala jsem se, sedla si vedle něj a dala mu polévku.

"Díky," odpověděl.

Objevil se u nás Feon, kterého jsem pohladila po hlavě a dala mu jablko.

"Proč ses nikdy nezmínila, že je tvůj otec čaroděj."

"Věřil bys mi?"

Jeho výraz hovořil za vše. Thorin se pousmál, když se u něj Feon objevil a začal ho očichávat. Trpaslík ho pohladil.

"Daroval mi ho otec, když jsme spolu ještě mluvili. Vzal hvězdu na nebi a vytvořil z něj Feona. Jako první stvořil koně, než mu dal křídla, abycho mohla překročit jakoukoliv propast a projít přes jakékoliv hory. Tula!"

Feon od nás odešel několik kroků, než si lehl a začal odpočívat.

"Co si mu řekla?" zajímal se Thorin.

"Tula znamená "jdi"."

Dojedli jsme jídlo. Usmála jsem se, protože jsem si všimla, že měl na obličeji kus polévky.

"Co je?" zeptal se a já vytáhla z kapsy kapesník, abych tu skvrnu vyčistila.

"Měl si tam zbytek polívky," vysvětlila jsem a kapesník nechala zmizet.

"Aha... díky" odpověděl a já měla pocit, že se začal červenat.

"Rádo se stalo."

Zaslechla jsem praskání větviček, takže jsem sáhla po luku, natáhla tětivu se šípem a vyčkávala. Thorin byl celkem překvapen mojí rychlou reakcí. Ten narušitel se ukázal jako Fili - vypadal dost udýchaně, což nevěstilo dobré zprávy.

"Co se děje?" zeptal se Thorin.

"Zlobři." 

Všichni se začali chystat a následovali poté Filiho. Já si došla pro své dýky a postarala jsem o úklid tábořiště, zatímco Feon vyrazil sledovat situaci z oblohy. Trpaslíci na mě nečekali, šla jsem po jejich stopách, než jsem se zastavila. Vylezla jsem na strom, odkud jsem viděla na celou situaci.

Trpaslíci byli přemoženi zlobry, šlo o tři horské zlobry. Zlobři všechny chytili, zbavili je přebytečných šatů a připravovali se na hostinu. Některé svázali do pytlů na příští jídlo a některé dali na rožeň udělaný z jednoho kusu kmene. Nezapomněli pořádně rozpálit oheň.

Bavili se, jakou to budou mít pečínku, když se jeden z nich zmínil o tom, že si musí dávat pozor na čas, aby neskončili zkamenělí. To mě přivedlo na myšlenku a hobit měl obdobný nápad. Začal se s nimi vybavovat o vaření, takže jsem mohla tiše slézt ze stromu a dostat se skrz křoví k Thorinovi. Přisunula jsem si ho blíž, abych mohla bez povšimnutí přeříznout provazy.

"Zůstaň ležet," zašeptala jsem a vyrazila se přesunout jinam. Potřebovala jsem vhodné místo, odkud bych zaútočila. 

Připravena vystřelit z luku jsem čekala na vhodnou chvíli. Viděla jsem, že stačilo málo, protože se blížil východ slunce. Vystřelila jsem v moment, kdy chtěl jeden ze zlobrů sníst Bombura. Šíp ho zasáhl do ruky a trpaslík skončil odhozen zpět k ostatním.

"Jau! Co to sakra bylo?!" ozval se a já vystřelila po druhém z nich.

"On tu ještě nějakej ten hnusnej trpajzlik pobíhá," ozval ten třetí.

"Tenhle komentář bych si, být vámi, odpustila," promluvila jsem a odhalila svoji přítomnost.

"Elf?" ozvali se všichni tři zlobři.

"Teď vás stihne den," řekla jsem a kouzly rozdělila veliký kus skály na dvě poloviny. Sluneční paprsky začaly dopadat na jejich kůži, která se začala proměňovat v kámen. Na jejích místě tak za krátkou chvíli stály tři vysoké kamenné sochy. A objevil se u nás i Gandalf, svoji magickou holí uhasil oheň, zatímco já seskočila dolů. 

Všichni se radovali, protože se nestali svačinkou ani jednoho z těch zlobrů. Bilbovi jsem podala jednu ze svých dýk, aby s ní osvobodil trpaslíky uvázané v pytlík. Se svojí druhou dýkou jsem osvobozovala trpaslíky na rožni. Všichni se oblékli zpět do svých oděvů a nezapomněli na své zbraně.

"Ošklivá záležitost,"promluvil čaroděj směrem k Thorinovi. "Aspoň, že jste celí."

"Ne, díky vašemu lupiči," zareagoval.

"Rozumně hrál o čas," ozvala jsem se a přešla k oběma mužům. Thorin byl zticha, věděl, že pravda byla na mé straně, "více mě zaráží, co horští zlobři dělali tak daleko na jih od obroviště."

"Nebyli tu celý věk," odpověděl Gandal.

"To vím také."

"Nebyli tu od doby, kdy zde vládla temná síla," dodal a Thorin zbystřel.

"Někde poblíž tu bude jeskyně, když za denního světla nemohli putovat," zmínila jsem a Thorin i s ostatními ji začali hledat.