Eruwen (Část první)

Návštěva Kraje

O nějakou dobu později, Kraj...

Kraj byl v mých očích nádherné místo, krásná zeleň kolem dokola. Feon si na místní trávě pochutnával, když byly přestávky. Nebyl ale čas na nějaké zbytečné kochání, v Kraji jsme byli z důležitých důvodů. Nejenom já ale též Thorin.

Sesedla jsem z koně a Thorin ze svého poníka. Dostali jsme instrukce, že máme hledat značku na dveřích. Trpaslík vyrazil po upravované cestě a já ho následovala. Šli jsme stále za nosem, než se před námi objevilo rozcestí.

"Kudy se vydáme teď?" zajímala jsem se.

"Jak to mám vědět?"

"Volba je na tobě."

"Jdeme vlevo," promluvil.

Podařilo se nám dojít k nějakému statku, na jehož dveřích žádná značka nebyla, takže nezbývalo nic jiného, než se vrátit. Nezbývalo nám nic jného, než se vrátit.

"Neříkal ti náhodou Gandalf, že to bude lehké najít?" zeptala jsem se.

"Ano, říkal," odpověděl.

Narazili jsme na druhé rozcestí. Thorin chtěl jít znovu vlevo a já zvolila pravou cestu. A má volba se mi vyplatila, spatřila jsem dům s magickou značkou. Zevnitř byl slyšet velmi hlučný smích, což napovídalo k tomu, že mnozí přišli již před námi.

Vyrazila jsem za Thorinem, který se zastavil u dalšího rozdělení cesty.

"Našla jsem to znamení," informovala jsem ho a společně jsme ke dveřím došli. Trpaslík následně tvrdě zaklepal na dveře a ruch v domě ustal. Otevřel nám šedý čaroděj.

"Gandalf," promluvil Thorin, usmál se a vešel dovnitř, "Neříkal jste náhodou, že to najdu snadno? Zabloudil jsem, dvakrát. Nebýt té značky na dveřích, vůbec bych vás nenašel," vysvětlil a vešel dovnitř.

Já musela co dělat, abych se nepraštila o nízký strop, jelikož hobiti byli menší než my elfové a dokonce menší než trpaslíci. I čaroděj měl stejný problém - alespoň jsem v tom nebyla sama.

"Vítej, Eruwen," přivítal mě.

"Ráda tě znovu vidím, Gandalfe," odpověděla jsem, sundala jsem si plášť a odložila si zbraně. 

Hobit se nezdál moc nadšený z toho, že mu čaroděj vyryl značku na dveře, které nedávno lakoval.

"Bilbo Pytlíku, rád bych vám představil dva poslední členy naší společnosti. Thorina Pavézu a Eruwen."

"Potěšení je na mé straně," promluvila jsem.

"Povězte, pane Pytlíku. Bojoval jste často?" začal Thorin s výslechem.

"Promiňte?" nechápal hobit, kam tím mířil.

"Sekyra nebo meč? Jakou zbraň volíte?" ptal se Pavéza a přitom začal hobita obcházet a prohlížet si ho.

"Jsem dobrý v házení kaštany, když to chcete vědět, ale nechápu, proč vás to zajímá?"

"To jsem si myslel. Vypadá spíš jako hokynář než lupič," konstatoval Thorin, což všechny trpaslíky pobavilo, než následně vyrazili do jídelny.

Thorin usedl do čela stolu a já se usadila po jeho pravici. Po jeho levici se usadil čaroděj.