Eruwen (Část první)

Imladris

Imladris...

Použila jsem svůj elfský roh, abych upozornila na svůj příjezd. Feon přistál a klusal po nádherné cestě, poté přes most až k náměstí, kde stáli trpaslíci, čaroděj a pán Roklinky a jeho zástupce Lindir.

"Ú-bennin orchon gwanwen. (Pouze jeden ze těch skřetů mi utekl) I chent gwaith dîn, a guren gûr vi chwestath dorchadas thîr nîn, penn iôn, (Ostatní jsou mrtví, jejich těla jsem nechala zmizet, aby byla zachována krása vašeho území, můj pane)" odpověděla jsem v elfském jazyce potom, co se Feon kousek od nich zastavil.

"Lû oronar (Vítej zpět), Eruwen," promluvil Elrond a já sesedla z koně.

"Je mi potěšením být zpět v Imladris," odpověděla jsem již obecným jazykem.

"Pán Elrond nám nabídl jídlo," informoval mě Gandalf, "měli jsme v plánu vyrazit, než se ozval tvůj roh."

"Připojím se k vám později," řekla jsem, "odvedu koně do stájí a vhodněji se obléknu."

Trpaslíci následovali pána Roklinky, zatímco já vyrazila s Feonem ke stájím, než se mým cílem následně stala má komnata. Měla jsem odtamtud nádherný výhled do okolí, který mě vždy okouzlil.

Oblékla jsem se do šedých šatů, než jsem díky kouzlům svým vlasům navrátila jejich původní bílou barvu. Po celou cestu jsem cestovala ve své lidštější podobě.

"Večeře je připravena," přišel mě informovat Lindir, Elrondův zástupce.

"Můžeme vyrazit," odpověděla jsem a usmála se.

Bavili jsme se v elfském jazyce o mnoha věcech. Vyrůstali jsme spolu a trénovali zde v Roklince, byli jsme dobří přátelé a měli jsme si toho mnoho co vyprávět. Osobně nebyl moc nadšený z přítomnosti trpaslíků a já mu to neměla za zlé. 

Objevili jsme se u nich a trpaslíky se mi podařilo vyvést z míry. Bylo to poprvé, co mě viděli s bílými vlasy a v elfských šatech.

Sedla jsem si ke stolu, kde seděl pán elfů Elrond, Gandalf a Thorin, který ze mě nespustil oči. Pustila jsem se do jídla a poslouchala vyprávění o obou slavných mečích, které si čaroděj a trpaslík ponechali.

Též se hovořilo o naší cestě, ačkoliv hlavní záměr mu nikdo neprozradil.

"Omluvte mě," promluvil Pavéza a vyrazil k ostatním trpaslíkům.

"Třináct trpaslíků a půlčík - podivní společníci, Gandalfe," poznamenal Elrond.

"Jsou to potomci Durinovi, jsou vznešení a vychovaní."

Tomu jsem se musela pousmát. Zvyky trpaslíků byly nám elfům pro smích a trpaslíci zas nechápali naše elfské zvyky.

Náš rozhovor byl najednou přerušen Bofurovým zpěvem, ke kterému se přidali pak i ostatní trpaslíci a začali pak házet jídlo kolem sebe. Tolik o vznešenosti a vychovanosti. Pobavil mě Elrondův výraz a také Lindir vypadal přímo vyděšeně.

"Ar i-mel, Mithrandir! Ar i-mel! (Dobrá práce, Mithrandire! Dobrá práce!)" řekla jsem ironicky a napila se elfského vína.

Dojedla jsem své jídlo a uchýlila se zpět do svých komnat, plánovala jsem koupel ve svém soukromém jezírku.